Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sex jako symbol

7. 3. 2020

r1090-up.jpgJejí zpověď: "On po mě chce, abych já sama iniciovala sex, aby měl jistotu, že o něj stojím."
Tady to "o něj stojím" může znamenat obojí. Že ona má momentálně chuť na sex a také, že má zájem i o svého partnera. A partner skutečně potřebuje vědět obojí. Nechce riskovat odmítnutí a zklamání (které už přece zažil tolikrát v dětství) a chce důkaz, aby mohl mít pocit, že je přijímaný a milovaný někým druhým (teď svou partnerkou), protože jedině tak má ve svých očích jakous takous cenu.
Jenomže pro ni se to stalo povinností: "Mám strach, že když to nebude, uteče mi za jinou."
On (potřebuje jistotu): "Abych já věděl, že mě miluješ, musíš iniciovat náš sex."
Ona (podléhá strachu): "Aby tys mě miloval, já musím iniciovat náš sex."
A protože oba svůj sex přetížili touhle symbolikou, on jí věří čím dál méně, že ho miluje a vyžaduje čím dál náročnější důkazy (možná nejen z oblasti erotiky) a jí je sex čím dál protivnější a dokonce už začíná být protivná sama sobě, protože je až po uši v pozici oběti. Čím dál více se smiřuje s myšlenkou, že to co nevidět už přestane zvládat a on si (konečně?) najde jinou...
Jakékoli fyzické sblížení je chápáno jako projev lásky (tady ještě vcelku přirozeně). A tudíž odmítnutí sexu z jakéhokoli důvodu, je chápáno jako důkaz, že ten (ta) druhý(á) toho (tu) první(ho) nemiluje (což už začíná být nepřirozená deformace).
A to je oboustranně podmíněná láska. "Aby bylo tamto, musíš udělat tohle. "Abych já se cítil(a) *) takhle, ty musíš dělat tohle." "Některé věci si prostě musíš(m) zasloužit (odpracovat)."

Je to následek výchovy "vzorného děťátka", kterému rodiče nastavili vzorec: "Budeme tě mít rádi jen tehdy, pokud budeš dělat to, co my chceme."  A děťátko nezná nic jiného, než podmíněnou lásku. Lásku, ve které platí výměnný obchod "něco za něco". Lásku, kterou si musí zasloužit. Lásku, jejíž odmítání je chápáno jako trest. Lásku, jejíž přítomnost musí být stále nějak hmatatelně dokazována. Pakliže tyto hmatatelné důkazy chybí (a jeden z těchto důkazů je právě sex), cítí se "děťátko" nemilováno a zákonitě přemýšlí, co udělalo špatně, že je odmítáno. A v dohledné době vyvine o to horečnější aktivitu, aby hmatatelný důkaz lásky přišel co nejdříve (v tomto případě sex, ale v dětství to bývalo samozřejmě něco jiného).
Důkaz toho, že je milováno, znamená, že dělá věci správně, že má v očích druhého (původně svého rodiče, nyní svého partnera) nějakou hodnotu. A jeho(její) vlastní sebehodnota se přece odvíjí od toho, jak ji uznají ti druzí.
Tímto zřetězením se stane to, že ochota druhého partnera k sexu je pro prvního symbolem a důkazem vlastní sebehodnoty. Sex už není ani tak vyžadován kvůli tělesné potřebě, či jako fyzický projev lásky, ale jako psychická potřeba sebepotvrzení, ujištění se ve vlastní sebehodnotě, prostě "dofouknutí Ega".
Vyhroceným případem takovéto potřeby je playboy sbírající "zářezy" za každou "dobytou" ženu. Každým takovým "zářezem" se sebepotvrzuje ("dofukuje si Ego"). Do jaké míry je tím uspokojena jeho potřeba blízkosti, intimity a neřku-li lásky, je otázkou. Nicméně on pravděpodobně tuto psychickou potřebu jinak uspokojit neumí.
A v tom je závislý stejně jako ten, který(á) potřebuje takovéto uspokojení - sebepotvrzení od svého partnera. Partnerský sex se stal (někdy dokonce jako jediný) symbolem pozornosti, přijetí a tedy i lásky od toho druhého a tedy potvrzením sebehodnoty, které se tak  zoufale už od dětství nedostává, která je stále nedosycená a pořád něčím podmíněná.
Potřeba "důkazů lásky" u toho, kdo je odmítaný, pramení z jeho nejisté vazby **) v dětství. Lásku druhého a potažmo tím svou sebehodnotu (toho, že je lásky "hoden") si potřebuje stále dokazovat něčím zvenčí.
A svoje potřeby si chce uspokojit nátlakově: "Já chci a ty to musíš pro mě udělat, protože jsi můj partner, protože mě miluješ", s podtextem: "když to neuděláš, tak mě nemiluješ" (tahle nátlaková taktika se netýká jen sexu, ale všech oblastí, kde dotyčný(á) potřebuje získat sebepotvrzení prostřednictvím druhého.) 
Přetížení sexuality těmito významy (samozřejmě nevědomé) na straně jednoho partnera ještě více zvýší odmítání a nechuť začínat na straně druhého: "Já ti přece nechci sexem dokazovat to, že tě miluju a obdivuju." Druhá strana se začne cítit pod velkým tlakem, což spontánní libido rozhodně nepodporuje.
Čím víc bude pod tlakem, tím víc se bude stavět do opozice a co hůř, zanedlouho také přistoupí na onu manipulativní hru "něco za něco" a začne svou lásku podmiňovat.
Protože dělat něco, co nechce, jen kvůli druhé(mu), z potřeby se mu(jí) zavděčit, uspokojit ho(jí), "aby dal(a) pokoj", je obrázkem nízkého sebevědomí. Ta(ten), která(ý) se k tomu podvolí, se pak cítí využitá(ý), zneužitá(ý) jen coby objekt, pro uspokojení potřeby druhé(ho).
Ale i tady začnou na obou stranách fungovat naučené modely z dětství: "Bude mě milovat a oceňovat, jen když se budu chovat tak a dělat to, co on(a) chce."
Jenomže zdrojem našeho psychického pocitu sebehodnoty nikdy nemohou být ti druzí, ale jen a jen my sami.

 

 


Poznámky:

 

*) Všude se snažím pokrýt oba rody, protože už dávno neplatí, že tím partnerem, který vyžaduje sex je vždy muž a tím partnerem, který odmítá, je vždy žena. Stále častěji je to naopak. Takže tedy každá možnost platí obousměrně. Podstatné jméno "partner" používám pouze v mužském rodě (jako i v této poznámce), ale stejně tak je
možno všude dosadit i ženský tvar "partnerka".

 

**)
Citová vazba (Attachment) - jistá a nejistá
(James Bowlby a Mary Ainsworthová)
více zde

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář