MARTIN ŠOLE

Povzdech ženy, která toho svého - dnes už ex - "milovala jako nikdy nikdo nikoho"... a on ji podvedl a zklamal. Dříve by se řeklo, že ji "zlomil srdce", dnes ona naříká, že už nikdy s nikým nezažije ty "motýlky v břiše"...

Vstupní situace: Několikaletý vztah, děti. Manžel a otec je živitelem, ale když přijde z práce domů, lehne na gauč s mobilem v ruce, či sedne k počítači. Chod domácnosti ho nezajímá, výchova a zabezpečení dětí také moc ne. Manželka a matka už rezignovala a vše doma si udělá sama. Ani vytáhnout ho na (víkendový) výlet, aby alespoň chvíli byl s rodinou, se jí nedaří.
Čím dál častější situace. Co s tím a kde to má kořeny?

Vše musí být jak on chce. Komanduje a kontroluje, zda je to dobře uděláno, tak jak on by si představoval. A když ne, tak buď křičí a vyžaduje nápravu, anebo jen utrápeně vzdychá  a sám to předělá, přerovná, přeuklízí, přemyje. Pro ženu, která si díky tomu připadá, že nic není schopna udělat správně, už to začíná být nesnesitelné. Je to spolehlivý Likvidátor pohody - rodinné, partnerské i své vlastní. Ahedonista. Co s ním?

„Rodíme se jako princové a civilizační proces z nás dělá žáby.“ (Eric Berne)
Něco o "rodinném zakletí" - tedy převzetí škodlivých vzorců  jednání a reagování od svých rodičů a jejich rodičů a rodičů rodičů rodičů...

Pokračování, nebo přesněji vstupní situace článku "On jen leží na gauči", tentokrát výhradně z pohledu dotyčného "líného" muže. Výpověď, kterou by si měly přečíst hlavně ženy.

"Zvyšování účinnosti využívání zdroje vede ke zvyšování spotřeby daného zdroje."
Aneb: "Nejvíc se ušetří na tom, co se vůbec neudělá."
Něco o tom, jak úsporná a "zefektivňovací" opatření nakonec vedou ještě k větší spotřebě a plýtvání.
Pokud se skutečně neomezíme a nezastavíme svou rozežranost, pouze sofistikovaná opatření ke snižování nákladů nám až tolik nepomohou.

Hranice nekreslíme jen kolem zeměpisných území, mantinely nenasazujeme jen kolem hokejového ledu. Pomyslné hranice, co se smí a co už je "přes čáru", stanovujeme jako rodiče dětem a něco podobného bychom měli dělat v každém vztahu. A stejně tak vědět, co uděláme, když někdo naši hranici naruší - tedy se z něj stane agresor. 

Možná pracovní, možná definitivní pojmenování pro věčné ženské dilema.
V posteli touží mít dominantního tvrďáka, v domácnosti hodného pečujícího taťuldu.

O ženách, které přece mají nárok na to, aby byly u svého partnera na prvním místě...

Úvodní slovo k novému oddílu

Oběť - Agresor - Zachránce  

Výňatky z ROZHOVORu s PhDr. JANOU TÓTHOVOU autorkou knihy TRANSGENERAČNÍ PSYCHOLOGIE RODINY aneb Jak léčit neuzdravená traumata předchozích generací (březen 2011), které sem dávám jako příklad, čeho se vlastně v rodinných konstelacích dotýkáme a co se snažíme vytáhnout na světlo a vědomě zpracovat.
A pár přidaných poznámek odjinud.

Modelový příklad současných manželství: Nezralý, nedospělý muž a žena, která se díky tomu (a možná i z dalších příčin) dostala do mateřské role, ačkoli by si takovéto rozdělení rolí možná vědomě natvrdo nepřiznal ani jeden z nich.
Žena hlídá peníze a hospodaří s nimi a on si k ní chodí pro příděl v podstatě jak puberťák k mamince pro kapesné. On sám vlastně nikdy nedokázal držet rodinnou (a možná i jakoukoli jinou) kasu - tedy dlouhodoběji samostatně hospodařit. Pokud se o to někdy pokusil, skončilo to špatně (insolvence).

- a žena díky tomu v úloze jeho matky. Už za ta léta zvyklá, že ho musí hlídat, starat se o něj, přidělovat mu peníze a snad získala pocit, že i vychovávat. Jakoby se za něj ani neprovdala, ale spíš si ho adoptovala. Jejím heslem je: "Až JÁ HO změním, tak nám OBĚMA bude dobře." 
Co s tím? Pokud s tím alespoň ona chce něco dělat.

Čtete dobře, záporná předpona mi nevypadla.
Můj dodatek k učení pánů Ruize a Duška.

Kariérové kotvy (E. Schein), Hollandův model prac. typů, Stádia profesního vývoje (D. Super), Motivační trojúhelník (J. Sale)

aneb, sex "až po porodu, až se zahojím, až přestanu kojit, až bude malý spát celou noc, až se vyspím, až nebudu unavená, až dodělám..., až..."
Rodičovská krize erotiky, která leckdy přerůstá v krizi partnerskou.

Poslouchat a jeho zápor neposlouchat, je slovo hezky dvojvýznamové. Nejenže znamená slyšet či neslyšet ve smyslu vnímat ušima, ale i slyšet a podle slyšeného se řídit nebo neřídit.