MARTIN ŠOLE

Opět jen opakování (matka moudrosti):
Žena mluví o vztazích a lidech.
Muž mluví o zájmech a problémech.
Žena se srovnává se svými emocemi tím, že o nich mluví a mluví a tak je ventiluje, prožívá a zpracovává.
Muž se srovnává se svým problémem tím, ho analyzuje, zestruční a jeho závažnost zlehčí vtipem (někdy i cynickým). Pokud ho nemá vyřešen, vyjadřuje se k němu vyhýbavě, lakonicky a stručně.
O uzavřených vztazích a emocích s nimi spojených mluví žena racionálně stručně a lakonicky, protože už nemá co prožívat.
O vyřešeném problému muž mluví emocionálně květnatě, rozvláčně a hlavně sebeprezentačně. S chutí si závěrečný úspěch, obdiv okolí a s ním spojenou pozitivní emoci prožije znova.
Průser a následný konflikt nastává,
když žena potřebuje řešit s mužem svoje vztahové emoce a on je uchopí jako racionálně řešitelný problém,
a když muž řeší svůj racionální problém a žena ho chce uchopit emocionálně vztahově.

Muž nejprve vyřeší problém a pak teprve řeší vztahy (i ty které řešením problému rozesral).
Žena nejprve vyřeší vztahy a pak teprve řeší problém (i ten, který vyskočil řešením vztahů).

Žena má největší sebevědomí a pocit uspokojení, když má v pořádku vztahy kolem sebe.
Muž má největší sebevědomí a pocit uspokojení, když vyřeší problém.

Čím méně má žena v něčem jasno a nevyřešeno, tím více o tom mluví s kým se dá. Co je jasné a vyřešené, o tom nemluví.
Čím méně má muž v něčem jasno a nevyřešeno, tím méně o tom mluví. Co je jasné a vyřešené, tím se velice rád pochlubí kde se dá.

Oba se snaží své bolesti (většinou způsobené nedostatkem úcty, respektu a ocenění) zbavit tak, že ji přenesou na druhého.
Žena tím, že v něm vyvolá pocit viny.
Muž tím, že je na ni agresívní.

J:
S necim teda nemuzu souhlasit. Tedy v tom smyslu jak to stavis. I zeny rady mluvi o tom v cem maji jasno protoze je jim v tom dobre. V ramci vztahu se zena nezaobira jen tim spatnym ale i tim dobrym.
Ty jsi to pojal muzsky - zena vyresi vztahy.
Reseni je muzska zalezitost, zena vztahy proziva a to proste nejde delat chvili, tedy dle tveho jen kdyz je problem.
Sam pises ze zena je nejspokojenejsi kdyz ma v pohode vztahy ale ona jima dal zije.
Muz je spokojeny kdyz vyresi (navic casto jen ze sveho pohledu) problem. To zname odskrtne, vyradi uz ho nema. Ma Jen splneny ukol a (vlastni) pocit uspechu.
U toho ze zena nejdriv vyresi vztah a pak problem, ktery treba i zpusobi nesouhlasi. Vyresenim vztahu casto zmizi i problem. K docteni treba v me oblibene Giliganove.
A na zaver nemyslim ze jen zena vyvolava pocit viny, muzi jsou na to taky docela dobri experti.

M:
Přesnější by bylo, ne jak to dělá muž či žena, ale jaké je mužské či ženské (a možná ještě přesněji jang či jin) řešení, - což je opět špatné slovo, protože "řešení" je "mužské".
Stejně tak že přenášení balvanu, zátěže (Canettiho ostnu) na druhého agresí je "mužský" způsob a vyvoláním viny "ženský", neznamená že by jedno i druhé nemuselo stejně tak dobře zvládat opačné pohlaví.
Podobně mužský způsob je etapizace: začít - ukončit (otevřít - zavřít - jako ty jednotlivé krabičky ) a ženský způsob je průběhovost: obsáhnutí rozprostření se po celé ploše, vyplnit prostor, scelit a pospojovat. To ovšem taky neznamená, že to tak nutně a vždy musí dělat fyzický muž či žena.

Takže oprava: vztahy se tedy neřeší, vztahy se opravují, vyplňují, naplňují - tedy zacelují trhliny a mezery v nich. A taky rozšiřují, zvětšují...

J:
Hlavne prozivaji

M:
Dobrá připomínka. Mužský styl je jedno prožívání naprosto přerušit, protože právě prožívá něco jiného. Ženský styl je prožívat kontinuálně a paralelně vše...