Nevěra
Pilotní otázka byla psána z pohledu ženy a nevěrníkem byl muž.
"odpustit (a vzít zpět) či neodpustit (a vykopnout, nebo nechat jít)?"
Názory odpovídajících, kdyby se redukovaly na pouhé ano - ne, byly také půl na půl.
Pár obecných názorů (vylouhovaných s diskuze):
Bolest posune v životě dál.
Udělal to jednou, udělá to podruhé a bude to dělat vždy.
"Jednou zkusí a pak musí."
Nevěra je zrada.
Muž hledá jinde, co mu chybí doma.
"Když čuba nedá, pes nebere."
Každý si zaslouží druhou šanci. Ale jen jednu.
Nehledej štěsti na stejném miste, kde jsi ho ztratila...
A konkrétní útržky zajímavých dialogů:
DK: Budte mu taky neverna. 2x s kolegou a reknete mu to.
AZ: Určitě si pak sama sebe budete víc vážit, když uděláte to samý, co manžel... (ironie)
PV: Chlapi nevěru ženy neunesou v 99%. Není to řešení a dopadá to tak v životě, že když žena nevěru oplatí partner odchází pryč. Muži nejsou schopni odpouštět. Ženy milují bezpodmínečně, možná proto umíme odpouštět v rámci možností častěji, "lépe".
MŠ: "Ženy odpouštějí, ale nezapomínají. Muži neodpouštějí, ale zapomínají."
MS: ... myslím si, že spoustu můžu k sexu lásku nepotřebuje. Miluje vás a chce s vámi zůstat. Kdyby vás nemilovat odejde.
IA: ...Škemrání o návrat není projev lásky, ale vychcanosti a pohodlnosti něco i v jeho životě měnit. Vás už zná a ví, že vás lichotkami vždycky zmákne.Je to ubožák. .... teď má už jen panickou hrůzu z toho, že by musel prát, vařit a uklízet, kdyby zůstal sám, což nedělal. To se poplazí i po břiše, aby tak nedopadl, a bude lhát i sám sobě, že manželku miluje. No jistě, a proto jí zahnul, to je jasný.... ale ženy si ve skutečnosti neváží. Pryč s ním, tyhle války nemají nikdy vítěze, jen poražený. Do smrti se bát, že zase zahne? Ani náhodou. Chci klidnej život. A třeba raději bez chlapa, když se spolehlivej nenajde. ... V lásce všechno nebo nic. V tý kompromisy nedělám. Nechci se dočkat toho, že mi zstane doma, ale jen bude mazanější a ze mě bude dál dělat krávu. To nehrozí ... nedělám scény nekřičím, ale dávám svobodu a odchod.
KLM: Kde je nějaká tolerance a pochopení? S takovou radikálností máte šťastný vztah, mohu-li se zeptat?
LN: tolerance a pochopení????? Jako budu tolerovat a chápat nevěru? Zažila jsem na vlastní kůži, snažila se odpustit a zůstala dál v manželství (dvě děti). Po měsíci to začal dělat znovu, ale dával si větší pozor. ... říkal tomu milosrdná lež, aby mě prý nebolelo že to bylo tak dlouho. Že to bylo neskutečné ponížení, je asi jasné.
KZ: čte se to hezky, je to sebevědomé, ale působí to na mě, že nemáte prožito a odžito.. nikdy se naplno nikomu "neodevzdáte"....
SK: a co děti, má takový muž právo se s nimi stýkat nebo raději ne, aby neměly špatný příklad?¨
IA: s klidem se rozejdeme a nebudeme u toho dělat scény. Kdo miluje, dává tomu druhému možnost odejít i k jinému člověku, právě proto, že ho miluje, tak chce, aby alespoň jeden z těch dvou byl šťastný i když to jednoho z nich bude zatraceně bolet. To máme jednoznačně vykomunikovaný a souhlasný. Proč bych měla u sebe držet chlapa, který by o mě nestál, když můžu mít někoho, kdo bude chtít mě? Můj názor není vyhraněný, ale racionální. Vy byste chtěla sdílet život s někým, koho budete mít sice doma fyzicky, ale ne duševně? Někoho, kdo se bude bát od vás odejít, protože děláte scény kvůli nevěře, ale kdybyste ty scény nedělala tak rád v klidu odejde? Já tedy ne. Já chci jen toho, kdo chce být se mnou. A kdo nechce, nemusí. Nebudu mu kvůli tomu nadávat. Nemělo by to smysl. Kde je jednou přání druhého jít jinam, kde mu to zachutná jinde, už nikdy na to nezapomene a bude to ve svých myšlenkách chtít pořád, chtít odejít a chtít změnu partnera. Jen se bude přede mnou přetvařovat a tím znepříjemňovat život sobě i mně, protože budeme tak oba žít v iluzi a ne v pravdě. Snahou o narovnání takového vztahu dosáhnu maximálně toho, že z racionálních důvodů se mnou sice zůstane, ale jeho lásku už mít na 100% nebudu...
SK: osobně jsem diskutovala s několika nevěrníky a slyšela jsem celkem často, že svoji ženu, na rozdíl od milenky, skutečně milují, prostě v tu chvíli ale milenka nabídla něco, co manželka v tu dobu nabídnout nechtěla. Nechtěli žít s milenkou, protože ji nemilovali, chtěli opravdu třeba upřímně zůstat s rodinou a pokusit se vztah zlepšit. ... Myslím, že je dobré připustit, že mohou být muži, kteří se ženou zůstanou s pohodlnosti - to ano, ale mohou být i takoví, kteří přestože zahli svoji ženu milují. Mně totiž neměli proč lhát.
ZB: Každá nevera ukazuje, co druhemu chybělo ve stavajicim vztahu. Az trochu opadnou Vase negativní emoce, muzete popřemýšlet, co mu doma chybelo. ... Nekdy se vztahy scvrknou na reseni provoznich věcí a partneri nemaji cas na sebe, nezajimaji se, jak se druhy citi nebo naopak potlacuji svoje pocity...z toho vzniká hodně never, myslim. Vyhodit je snadné, ale kdyz zena nepochopi, proc se to stalo, je možné, ze s dalsim se to zopakuje. A ona bude rikat, jsk jsou ti strasni chlapi vsichni stejni. Ale samozřejmě muze být tento pán zaletnik a tak bych pak prchala též. ... Pokud ten slušný věrný partner nepochopi, ze sam k nevere prispel, pak je to jeho skoda.
AŠ: ...každý může šlápnout vedle. Jednou bych mu to odpustila. Promluvte si spolu, zkus zjistit co ho k tomu vedlo, jestli mu s Tebou něco nechybělo. Odpusťte si navzájem a zkuste to znovu a lépe. Pokud je to správný chlap a ví co má v Tobě, poučí se z toho a bude si Tě vážit pro Tvou velkorysost.
IA: Správný chlap, který ví, co v ženě má, nezahýbá, je spokojený s ní a nemá potřebu přesvědčovat se tím, že jí bude nevěrný, aby zjistil, že jedině ona je ta pravá skvělá manželka. To je poněkud nenormální a hlavně lže sám sobě i manželce do kapsy.
JS: ...všechny poznámky okamžitý vyhazov, okamžitý rozchod, udělal to jednou, udělá to znovu - to píšou lidé, kteří jsou sami zranění, s něčím podobným se nevyrovnali. Ale vy se ptáte, jak to překonat. Každá krize ve vztahu je pro vás zrcadlem, abyste pochopila něco o sobě. Svým způsobem to je příležitost.
SBK: Ked sa vam podari trosku stisit, treba si uvedomit, ze vsetko, co sa nam deje, je sucastou planu a ludia okolo nas nam ho len pomahaju naplnit.
Partner nam je neverny vtedy, ked sme si sami neverni. Zrkadli nas. Mozete sa na neho hnevat, ale dovod je vo vas. Spreneverila ste sa sebe, preto sa vam to stalo.
Ked sa vam podari prijat a spracovat tieto veci, lahko mu odpustite. Ale najprv sa vy potrebujete vratit k sebe. K sebalaske a sebaucte.
RP: Až odfiltrujete emoce, zkuste to brát jako příležitost zapracovat na sobě a Vašem vztahu. Možná si nevazite sama sebe, on potřebuje víc pozornosti, protože tu teď věnujete jen dětem, potřebuje víc sexu, chováte se k němu jako matka, nedavate mu svobodu atd. Prostě si už vedle Vás nepřipadá jako alfa samec. Vím, že Vás to nesmírně bolí, ale zkuste pochopit i jeho, jeho pohnutky. Jen tak z pleziru to neudělal. Každý Vám něco zrcadlí a on také. Hodně štěstí, přejde každá bolest, když ji cíleně nekrmíme a nežijeme jen v roli oběti.
JB: Poznam vela podvadzanych zien, ktore sa rozhodli zostat so svojimi muzmi. Navonok sa tvaria stastne, no v skutocnosti su to nestastne bytosti, vidim to na nich... stastne uz nikdy nebudu.
DN: Je to jen LEPENÍ vztahu. Někdy se podaří, aby fungoval v pohodě dál, ale často už je narušený a záplata se může kdykoliv odtrhnout.
AA: ...slepovaná věc, už nikdy neni 100%, zůstanou šrámy,
ZK: Už mu nikdy nebudete věřit, v hlavě to zůstane
MŠ: K tomu "slepování": Dříve vše sloužilo mnohem déle, protože lidé byli ochotní a schopní opravovat. Dnes se vše při sebemenším poškození vyhodí a pořídí nové (... a ještě méně kvalitní...)
SK: Ten muž z nějakého důvodu podlehl, či vyhledal ženu se kterou byl nevěrný. Je možné trestat toho člověka více za nevěru - strach mu nedovolí být znovu nevěrný, ale nijak to neovlivní jeho chuť nevěrný znovu být, pokud se neodstraní příčina, proč byl nevěrný. Spousta lidí si myslí, že obhajuji nevěru, ale já se snažím jen zcela logicky přemýšlet nad tím, co pomůže a co ne. Chce-li žena, aby ji muž byl věrný, protože chce a ne proto, že mu bude zase dělat peklo, nebo ho vyhodí, dosáhne toho jedině tak, že se jejich vztah podstatně změní. Co když se on cítil už měsíce nespokojen, neposlouchala ho, co jí říkal, co potřebuje?
SKu: no to určitě.. nebo mu tím ukáže to jak jednoduchá je, a bude z ní dělat krávu pořád.
AA: To není o trestu a odpuštění, to je o tom, že mu už nikdy nebude věřit. Už napořád se bude bát a znejisti ji to, ona bude ta, co ponese jeho nevěru. Vy se na to díváte tak: "teď mi nechutnal doma oběd, tak se jdu najíst jinam".
Častěji zaznělo i téma "udělej to taky, ať jste si kvit", nebo
Máš ho na lopatě (pokud se chce vrátit) - tedy ve smyslu: teď je ho možno jeho nevěrou vydírat a držet v šachu.
MZ: Táta byl nevěrný mámě. Ona na to přišla. On slíbil, že to skončí. Skončil to. Máma mu to neustále vyčítala. Táta kvůli tomu odešel...
AČ: Přesně. Většina vztahu nekončí kvůli nevěře ale kvůli tomu, že podvedený začne dělat druhému ze života peklo.
TH: Kdyby to bylo naopak, myslíte, ze by táta vůbec mamce dal šanci něco napravovat?
MZ: Pochybuji. Tenkrát mnohem více platilo, že nevěrná byla k-rva a nevěrník "měl jen široké srdce". Jinými slovy, rovnoprávnost byla v plenkách.
IR: Nevěrná jste byla sama sobe tak si to odpusttě. ... psala jsem vám, na co si máte dávat pozor a co u sebe změnit, jste asi moc přizpůsobivá muži a nejste sama sebou, to znamená být nevěrná sama sobě, toto tím bylo myšleno :-) jinak z nějakého důvodu jste si vybrala, přitahla muže co se k vám chová takto, snad jste pochopila a změnila svoje nastaveni...
LN: Chlapi jsou vecni lovci ..on treba svou zenu miluje ale naskytne se chvilka kdy ho premuze jeho lovec verin ze ta dotycna pro nej nic neznamena jen chtel treba vyskocit ze stereotipu a nebo prste jen mozek v gatich...chyba je i v nas zenach ..kdyz zenska svadi malo ltery chlap odola ...takova milenka dava chlapovi od rodiny najevo ze je jeste samec..v rodinem.kolobehu pocit samce straci ...to samozrejme neni omluva ..jen jsem ldysi pracovala leta za barem a moc neverniku mi tam brecelo po rozvodech po nevere. Oni vazne ty zeny milovali i dlouho po rozvodu, jen neustali tu realitu rodineho zivota
SBK: lahsie je hrat sa na obet ako si priznat vlastne zlyhania a neveru sebe samemu. To ze sme sa odklonili od seba, zisli zo svojej cesty. Partner mi je neverny vtedy, ked som si sama neverna...
LN: musim s vami trosku nesouhlasit Samozrejme ve vterine bych sw zamyslela co jsem delala spatne ale z druhe strany ...vetsinu zena neni tou pricinou je to proste chtic a nebo milenka mu dava pocit chlapaka, ktery v rodinem zivote a honicce prestava chlap pocitovat.
LNo: V tom vidim detinskost ale i ze si chce dotycny zvedat sebevedomi na zenach.. Jinak je to blbost rikat ze se zene stala nevera a muze si za to sama, to se zas omlouva ta nevera a hazi vse na dotycnou. Jakoze " nejsi dost dobra tak ti zahnul". To je hnus.
SBK: je to o vztahu tej zeny k sebe samej. Ze sama seba dostava do polohy ze nie je dost dobra. Ked zena zmeni svoj postoj k sebe samej, tak sa z nevernika stane milujuci a oddany partner.
My dnes mame tendenciu pri kazdom probleme ujst, zabalit to.
My mame tendenciu sa obetovat rodine a zanedbat seba aj vztah. To je ta nevera voci sebe. Vo vsetkom treba mat rovnovahu a byt uprimny. Proste sa mi dnes nechce varit, chcem citat..nie nasilu nieco robit a potom byt obet, lebo si to aj tak nik nevazi. Neucime deti zodpovednosti za seba, prilis ich chranime, su malo samostatne... a potom takto vyzeraju ich vztahy.
LZ: Myslím, že nevěra je záležitostí obou z původního páru, není to černobílé, že by to byl parchant, co zradil tu chudinku úžasnou dokonalou (nebo opačně). Vztahy jsou složité a nikoho nemůžeme vlastnit jen sami pro sebe..
Vzpomínám si na jedno loutkové představení pro děti i dospělé, hrál jeden místní herec - kejklíř.. A všechno možné komentoval. Na konci hry, když se loučil s diváky, povídá:
"Věrnost není vůbec snadná. Věrnost se musí trénovat, je to fuška. A proto si ji dnes procvičte. Vezměte za ruku toho, s kým jste dnes do divadla přišli. Nechoďte s nikým jiným, ale jen s tím, s kým jste dnes přišli. Tedy pokud jste s ním rádi. A kdyby ne, řeknete mu, že už se s ním nechcete vracet, ať na vás nečeká.. Ale raději to nevzdávejte a odejděte s tím, ke komu patříte. Někdy to není jednoduché, ale většinou to stojí za to."
Teda, tenkrát to podal ten pán o moc lépe a vtipněji. Ale zůstalo mi to dodnes v paměti.. "Věrnost se musí trénovat, není jednoduchá. Netrapte se, že vás napadlo odejít s někým jiným. Ale vzpomeňte si, jak skvělý je ten, ke komu patříte a vezměte ho za ruku.."
MR: Odpustila jsem. Po nevere uz je to tri roky. Ted se nam narodila dcerka. Partnerova nevera mi pomohla uvedomit si spousty veci. Dekuji za tu zkusenost, i kdyz ze zacatku velmi bolavou.
Zila jsem v iluzi, ze jsem princezna a muj muz princ na bilem koni a ze spolu budeme zit az do smrti. Bylo to nahle vystrizliveni a ja najednou stala pevne nohama na zemi. Osvobodila jsem svoji zavislost na nem. Vim, ze muze kdykoliv odejit, nedrzim ho. Muj muz je skvely tata a partner a potom vsem i on navstevoval terapeuta. Pro me to byl signal, ze i on na sobe chce pracovat. Kdybych u nej vnimala lhostejnost, chlad a pretvarku, tak s nim uz nejsem.
MZ: Zeny hledaji ve svych parterech otce co je vzdy ochranoval a nosil na rukou jak princezny...
MŠ: Milé dámy, váš partner nikdy nebude tak dokonalý, jako váš otec (to samé platí samozřejmě i pro nás muže - partnerka nebude nikdy tak dokonalá jako maminka :) ).
A stejně tak, to, co se vám nepodařilo najít, dosáhnout, převychovat u svého muže (aby byl k obrazu vašemu), nesnažte se, prosím, dohnat u svých synů...
MZ: převychovat muže? ...buď ho beru, jaký je, nebo ho neberu vůbec. Jakmile začnu něco měnit, posouvám ho do role syna /a s matkou se nespí/. Pokud chce změnit něco on sám, udělá to. Ale spíš hned ze začátku vztahu, nebo po nějaké krizi.
MŠ: To nevyprávějte mě ale jiným ženám
MZ: to je jako hrách na stěnu házet :D to chce zkušenosti. Od 19 let se pohybuji převážně mezi muži, ale myslíte, že mne ženy poslouchají? Mají svou hlavu. Je to jejich cesta.
MŠ: Buďme optimisté: má to cenu říkat - třeba se alespoň jedno zrnko hrachu z tisíce na té zdi alespoň chvíli udrží.
AA: Urcite se uvedomit svoji cenu. A co je pro Vas dulezite... Verit uz mu mozna nezacnete nikdy, to je proste po zrade tezke...
Nevim jak mate stare deti, jestli jsou male osobne bych se snazila zustat ve vztahu dokud nebudou mit 18. Jestli jsou starsi osobne bych se vazne rozhodovala nad rozvodem.
MV: Ty děti vycítí tu boudu, když jsou ti partneři na oko, ale budiž.
VVV: Lepší být vedle sebe jako přátelé a chovat se k sobě korektně, než si jít po krku. Platí, ať se ti dva rozejdou, nebo ne.
MV: Jako děti jsme vždy věděly, že otec někde zahýbá, i přestože se rodiče nehádali a doma se to neprobíralo. Rodiče se k sobě chovali vždy korektně. Na veřejnosti dokonalý pár. Myslím, že i tak nás to poznamenalo. Když ta přetvářka nakonec spadla, konečně si každý dovolil žít svůj život. Mohli to udělat už dávno, na tom jsme se shodli všichni a každý zvlášť. Matka to trpěla kvůli finanční stránce, otec matku trpěl kvůli nám.
MR: U muže je to částečně "dovolené", protože jeho žena to přehlíží a u ní je to jistota, že žádná jiná by mu nedala takovou volnost a servis jako ona, tak že ji nikdy neopustí. Pokud takový model manželství vyhovuje oběma, pak je vlastně vše v pořádku. Pokud se musí ale žena přemáhat a trpí jeho chováním, pak to v pořádku není. V takovém případě to buď začne řešit, nebo v tom zůstane a bude trpět dál, až onemocní.
Co se týká nevěry, zažila jsem zajímavý postoj jedné klientky, která nevěru manžela oplatila také nevěrou. Z psychologického hlediska se té ženě ulevilo, protože přestala být obětí, manžel se mohl pos.at a na další nevěry ho přešla chuť při představě, že by mu každou oplatila a manželství zachránili.
VVV: taky řešení- přinejmenším té ženě stouplo sebevědomí. A se sebevědomou ženou muži jednají jinak než s ženou, která má se sebehodnotou problém. A navíc- dokud má muž pocit, že má "své jisté" tak se chová z pozice dobyvatele. Na dobytém území není co plenit. Když zjistí, že má ve svém revíru vetřelce, rázem se vykašle na výboje a běží hájit si svůj domov.
(a opět výpověď ženy, která kvůli mateřství zapomněla být milenkou)
VT: Po letech tvrdím, že za nevěru a jakékoliv problémy mohou oba partneři 50:50. Jakákoliv nevěra (a vůbec nemusí jít o sex samotný) naruší vztah. A kdyby byl vztah funkční, neměla by žádná příležitost šanci. V mém prvnim manželství se po porodu našeho syna cosi změnilo... a to cosi bylo velké... a manžel o mě přestal jevit zájem jako o ženu. Dnes ale vím, že chyba byla na mě straně. Věnovala jsem se hlavně dítěti a manžel zažíval jinou roli, jinou pozici. A tak si našel to, co mu chybělo jinde. Ale nás vztah se změnil a rozhodně jsme šťastní nebyli ani jeden... pak jsem si našla po mateřské zalíbení ve své nové práci, která mě naplnila. Dnes vím, že štěstí uvnitř mě přimělo manžela k jiným činům, reakcím... začalo podezřívani a scény... a tím se propast mezi námi jen zvětšovala. A pak jsem potkala někoho já a můj život dostal další naplnění. Můj bývalý muž mě osočil z rozbití rodiny a brání táty dítěti... to na mě platilo a já se chtěla s partnerem rozejít. Jednou při hádce že mě vypadla věta: nemyslí si, že nevím, že jsi také někoho měl. Na vlastní oči jsem tenkrát viděla člověka, kterému se hodně ulevilo, spadl mu kámen ze srdce. A pronesl větu: tak mi to vrat a budeme si kvit a můžeme začít znovu.... asi ano, jak někdo psal výše - ženy a muži to mají trošku jinak postavené. Mě to po některých činech už zpět nejde. Ale moje vlastní nevěra mě dala zpětné pochopení manželova chování.. rozhodovala jsem se skoro dva roky. Nejtěžší pro mě bylo rozbit rodinu. O to vděčnějši jsem současnému manželovi, který o mě bojoval a stál... a tak je to dodnes. Já našla tu svou vnitřní ženu, která předtím asi spala. S bývalým manželem jsme v kontaktu a já vím, že je také šťastný v novém vztahu. A můj syn mi to vrátil ve svých šestnácti letech, kdy radil mé kamarádce, která žila s alkoholikem: teto, o co ti jde? Bydlíte u tvých rodičů, o děti se staráš převážně sama, peníze ti nedává a ještě je na tebe takovej. Rozveď se. Nic se nezmění a bude ti líp. Podívej se na mamku, jak je teď šťastná.... a moje rada? Jednejte podle svého srdce, hlava je občas dobrý rádce, ale občas nám to pěkně zamotá.
IA: Muj partner a jeho sekretarka, kdyz to zacalo pred vice jak 3 roky, tak jsem byla nepricetna a nekolikrat jsem chtela vletet do prace a rozbit ji hubu.....pak jsem vse promyslela, situace chtela, ze on me ji v praci predstavil a ona se stala moji celkem blizkou kamoskou....neresim, jestli neco bylo, je, bude, pres tyden pracuji daleko od domova a neustale mu predhazuji, ze ona je jeho zena v tydnu a ja o vikendu, on tvrdi, ze mu jde jen o me (ze sekretarka je mu blizka, ale sex nemaji)....neresim to, byvala jsem nechutne zarliva, dnes si na nikoho narok uz nedelam (jeste dodam, ze jsem celkem silne monogamne zalozena a sex mam rada)...
MZ: Zajímavé. Co myslíte, že vás změnilo? Setkal jsem se v minulosti s názorem: Je mi jedno, co dělá přes den, spát chodí domů a já jsem paní "jeho přijmení".
IA: nekolik filozofickych diskusi s partnerem a fakt, ze ona je sikovna baba, ze mi nestoji za to se nervovat "vyplody me vlastni fantazie...."
VP: Víte, co je tím největším problémem? To, že se tak chcete cítit. Vy sama jste si rozhodla o tom, že se tak budete cítit. A vůbec to není o tom, že on se zachoval nějak. To je věc jiná. Vy tady principiálně reagujete těžkým ponížením, za které mohou jiní. To je ale blbost, že? Reagujete tak proto, že je to vzorec, který používáte i jinde. Možná v ne v takové míře, ale už to znáte. Vy sama tam jdete do ponížení a přitom Vám nikdo neříká, že tam jít máte. Tohle je to, co Vám na tom vadí nejvíce. Problém Vám může působit i vina. Již baba Jaga řekla památnou větu......to je ten, co mi ublížil......a nevšimla si, že si na tu lopatu sama sedla. Ivan by ji tam nestrčil, pokud by ona nechtěla. A přesně takhle jste vytvořila situaci s manželem. To však není ještě konec. Měla byste se začít zajímat, jak to děláte, že chlap hledá jinou ženskou. Možná jste přehlédla signál nespokojenosti a nedokázala o tom mluvit. Neumíme totiž mluvit o spoustě věcí. Není nám to tak zcela vlastní. Co když si najdete někoho jiného a s ním se Vám to bude opakovat? A to je to, k čemu se Vás snažím dovést. Nikdo z Vás není viník, ale oba jste aktéři se svým podílem na ději. Takhle jste to poskládali, protože jeden bez druhého to nedá. Nejde to. A nyní jste tu Vy se svými pocity. Cítíte se ponížená. Proč? Vy to tak chcete? Není to jen proto, že něčemu nerozumíte? Neprospělo by Vám přijít na to, co bylo příčinou těch nenadálých a nebo nechtěných změn? Je to příběh, který jste měla zažít, protože jenom Váš manžel Vám jej může podat tak, jak jej potřebujete. Když to pochopíte, budete mu vděčná za to, že jste to mohla prožít a že Vás to v něčem posunulo. Pokud to nepochopíte, budete se sžírat v nenávisti, ublíženosti a já nevím v čem všem. V každém případě to však bude to méněcennější, co byste mohla z toho okamžiku získat. Objevte v sobě pocity, ušlechtilejší, než je nenávist. Třeba zájem pochopit, naučit se uvidět souvislosti. Dokud totiž budete žít, pořád se budete rozhodovat, budete volit mezi tím co chcete a tím co nechcete. Mezi tím, jak se chcete mít a cítit a jak ne. Tak jak se cítte a chcete to tak mít i dál?