Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výchova mamánků v Čechách

2. 7. 2018

Vstupní modelový příběh:
Šťastná maminka se svěřila, že její hýčkaný synáček (přes 30 let) se vrátil od své bejvalky domů k ní se slovy: "Maminko, ty jsi stejně ta nejlepší ženská na světě, já už tě nikdy v životě neopustím." Raději už nedodává, že by neopustil ani tu svou, kdyby od něj ona sama neodešla.
A pečující maminku hřeje u srdce, že synáček konečně oceňuje to, že mu vede domácnost, že mu nakupuje, vyvařuje, skládá navoněné oblečení do skříně, páruje ponožky... protože "snacha" to nedělala. A spokojená maminka s pocitem zadostiučinění přijímá, že synáčkova láska k "tamté nějaké" ("rajdy"), která jí nesahá ani po kotníky, už skončila, že jediná žena na světě, kterou její synek miluje, je ona, jeho maminka...
A tak se její Ego dme pýchou a tetelí blahem ze zadostiučinění. Vždyť ho tolikrát před ní varovala: "Co je to za "dámu", která ti nenakoupí a k jídlu jí stačí jen jogurt a zrní... Taková se o tebe dokáže postarat?"
A tak ho zálibně pozoruje, jak sedí nad plným hrncem, co mu navařila, vděčně cpe do sebe všechny její dobroty... a v duchu si říká: "Můj chlapče, konečně jsi pochopil, že je doma u tvé maminky nejlépe, že to, co ti dávám já, ti nedá žádná. Že mě potřebuješ. Teď už budeš jenom můj!"
A při setkání s kamarádkami září štěstím, že "toho svého" (už ani nedodává "synka") má zase doma... A neopomenou zdrbnout jeho bejvalku a kritika se převalí na všechny současné mladé, které "doma nic nedělají a jen někde venku dělají kariéru, anebo nekonečně studují" a po svém muži chtějí, aby doma také něco dělal. Ale on přece nosí domů peníze a jí je to pořád málo.
"To by mě tedy zajímalo, kde takového najde. Já žádného takového neznám... Neznám (a nemám) lepšího chlapa, než je můj syn." neopomene dodat. "Chtěla bych vidět tu novou generaci borců u sporáků, žehliček a praček. To určitě výrazně ubude rozvodů!" přidá pochybovačně.
Konečně se její život naplnil: je tou "nejlepší a nejmilovanější zlatou maminkou".
Přece nebude  tak necitelná, jako ta máma v pohádkách, co skopla Honzu z pece, vrazila mu do ruky ranec s buchtama a vykopala ho do světa poznat život a hledat si nevěstu.
Tak je vše, jak má být.
Podle její představy.

 

 

 

(A tady bych mohl skončit. Ale přeci jen přihodím pár příspěvků z původní velice obsáhlé diskuze. Ale jsou už jen vysvětlováním výše napsaného.)


To, že takových, "kteri ve 45 letech z nikym nikdy nezili ,jsou celozivotne podporovani nekym jinym a vubec si neuvedomuji, ze kdyby to skoncilo, nejsou pripraveni zaopatrit sami sebe, natoz rodinu," přibývá, rozhodně neznamená, že to je v pořádku. Naopak. Jsou to nešťastníci. V podstatě handicapovaní chudáci mrzáci. Jako společnost bychom se ale měli snažit, aby takových bylo co nejméně a ne další vychovávat a omlouvat to tím, že "Pepíček sousedů je ve svých čtyřiceti ještě u maminky také..."

K: Matky si casto neuvedomuji, jak svou prilisnou laskou  muzou diteti ublizit, vzdyt milujou, delaji pro syny,dcery maximum.....
Kdyz diteti desetkrat rekneme odnes ten papir, uklid to prosim te az pujdes kolem kose a nakonec to udelame samy, protoze nas to nebavi opakovat se a jeste vime ze kolem toho kose projdeme... stve nas kus papiru co si tam lezi, nez by nas zajimalo proc nas to dite ignoruje a papir tam necha i kdyby ke kosi slo... Takze radeji to udelam sama protoze by to tu lezelo tyden... Kdyz to udelame pokazde?
Ty veci jsou nekdy tak krasne zakuklene do ochoty a lasky a kdyz se to vykukli, vyleze vetsinou pekna mura...


L: Jo a znáte ten vtip: dvě maminky si povídají: 1. ta naše holka se dobře vdala, její manžel dobře vydělává, peníze přinese, nakoupí, navaří, vypere vyžehlí, o děti se stará a dcera má klid na relaxaci a kamarádky. 2. maminka povídá: ten můj kluk se taky dobře oženil, snacha do práce chodí o děti i domácnost se stará a syn se může dál věnovat svym koníčkům a kamarádům

T: Připomíná mi to ty maminky, který soutěží s potenciálníma snachama, která se líp o synka postará, uvaří, upeče,...To se pak ty maminky můžou přetrhnout v péči, aby byly lepší a žádná ženská jim pro synka není dost dobrá. Proč by se pak na to ta ženská nevydlabala...

T: Má to být chápáno takto?:  Matky, nezoufejte, ono to jednou prijde. Nesnazila jsem se nadarmo. Vychovejme deti tak, abychom jim dali vse, delali jim otroky a ony nas za odměnu nikdy neopusti. Budou s námi zit a bydlet navzdy.

M: Ano, teď je vítězkou v lítém boji se svou snachou o svého syna.
Milý chlapče, jediné, co ti tvá maminka nemůže dát leší, nežli její snacha, je sex...

B: Bydlíme s mužem jedináckem u tchyně vdovy v RD , tak vím o čem to je

M: Jo, to je průser, když osamělé matky (vdovy či rozvedené) nevidí jiný způsob, jak se realizovat v životě, než péčí o svého dospělého syna...

 

 

A protože toto téma je evergreen, přidám (po 3 měsících) ještě z jiné diskuze:

 

M: Obě pohlaví by si měla sypat popel na hlavu:
Vy ženy vychováváte mamánky k obrazu svému, ze svých synů si podvědomě děláte malé mažílky, od kterých chcete být chváleny a obdivovány (protože se vám toho nedostává od partnerů)...
a my muži nejsme svým klukům vzorem a příkladem (a když, tak většinou špatným), protože prostě v jejich životech bolavě chybíme...

 

GT: My maminy jsme závislé na tom, aby nás naše děti potřebovaly. Když syna vyhodíte, začne se starat sám o sebe a nebude mu to dělat potíž. Požít bude mít my maminky, když zjistíme, že nás syn vůbec nepotřebuje a to bude nesnesitelné... Budem opět na začátku, kdy budem muset začít pracovat sama se sebou....

M: aneb přerod dlouholeté hyperprotektivní Matky zpět v Ženu....

 

M: I té pohádkové mámě nezbylo nakonec nic jiného, než svého líného hloupého Honzu zkopnout z pece, zabalit mu buchty a poslat do světa sbírat zkušenosti, aby z něj něco bylo, aby konečně dospěl a našel si nevěstu...

JF: Prostě, kdo chce pokazit životní dráhu svých dětí, nechť im odstraní z cesty všechny překážky.

 

PPB: zkusila bych nejakou motivaci neco co ho zaujme, sport, vylety, modelly aj.aj.podporit ho nepeskovat to nikam nepovede nasmerovat ho ale neobskakovat. 20je osemetny vek kdy. nic moc nebavi alle jedinec se da dobre zpracovat a navest na urciitou cestu ja bych svy kluky zreba vedla na tury chodila bych s nima nebo ke sportu chodila jim fandit podporovat...

M:  Maminka bude svému dvacetiletému synkovi ukazovat modýlky autíček? Tohle všechno, co píšete, je v případě kluka ale úkol muže či mužů (otce, dědy, bráchy, bratrance, strýce... atd) ne ženy (matky). To, že tahle mužská úloha ve vztahu k synům (bráchům, synovcům atd...) nefunguje, je průser doby (resp. nás mužů).

PPB: ta muzskka ruka chybi mam dva. kluky a co si budem ten dospely chlap je v takove rodine zaklad

 

IR: A o koho se pak bude starat takováto hyperprotektivní matka, když synek odejde? Teď by měla začít žít sama se sebou a starat se o sebe. Ale to celý život nedělala. Vždy se realizovala v někom. Tak bude zase hledat kde by se komu pletla do života.

M: A navíc se tyhle matky těší, že jednou přijde doba, že synáčci budou oceňovat jejich služby a konečně uslyší tu toužebně očekávanou větu:
"Maminko, ty jsi stejně ze všech, žen, co znám, ta nejlepší. Už nikdy od tebe neodejdu..."
(Ev. s dovětkem: "Všechny ostatní - dnešní ženy jsou stejně kurvy a žádná neumí vařit jako ty...")

 

 

A po 2 letech z další diskuze:

KH: já myslím, ze to částečně dělají i ženy matky, které své syny proste odmítají pustit dospět . Sama mám dva syny a musela jsem se učit je neustále přestat chránit. Vždycky si najdeme výmluvu, jak jim to ulehčit. 

IM: ale odpoutat se od nás musí oni. Taky mam dva syny... Jejich úkol je hlavně postavit se mým vyděračským očím. Pokud to dokážou. Jsem na ně hrdá.

KH: někdy umíme být takové vyděračky, že to mají chlapci těžký.

MŠ: I v těch pohádkách musela máma Honzu skopnout z pece, sbalit mu poslední buchty a vystrkat ho do světa "na zkušenou". Ono se těm Honzíkům málokdy z vyhřáté pece - mamahotelu chce samo od sebe... 
Dříve tuhle psychologickou pupeční šňůru pomohla přestříhávat vojna. Dnes nic takového není. Proto se tu volá po "iniciačních rituálech".
Ale ono by někdy stačilo, kdyby si ta matinka - muži zklamaná a opuštěná žena - nechtěla dělat ze svého Honzíka nejmilejšího muže na světě, kterého si buchtami vykrmí k obrazu svému - tedy udělá si z něj náhradního "manžílka"... 

KH: no právě, vojna. Pro muže náhrada za otce kterého odmítají. Konečně řád a disciplína. Proc by měla matka dělat otce i matku dohromady?

MŠ: Proč? Protože otec chybí... Když chybí otec, syn nedospěje... když syn nedospěje, chybí pak v dospělosti jako otec... atd... zatím je to začarovaný kruh... 

KH: Tak se podívejte na Ježíše... Tam máme kořeny našich mužů.

MŠ: To je výborná poznámka!  O tom Ježíšovi (a jeho - nepřítomném - fotrovi). O tom budu přemýšlet. Díky.

MŠ: Na vás ženách ale je neformovat si synáčky o obrazu svému. Syn by vám, ženám, nikdy neměl nahrazovat chlapa - partnera. K tomu, aby se z něj chlap stal ho musíte právě vykopat do světa. A ne ho brát jako jediného přijatelného muže široko daleko takového, jakého jste si jej rozmazlily. To ještě zdaleka muž není!

KH: Úkol matky je připoutat a úkol otce odpoutat. Muži mají dělat svou práci. A ženy nechat být milenkami a matkami. Ale jak jsem už řekla. Každý den na tu chvíli čekáme.

IM: Matkám není úplně vlastní kopat syny z domu, na druhou stranu absence otce ty matky do té role nutí, byť jim to vlastní není. Tohle je pro matku těžký úkol a nemusí hned ze syna dělat pseudopartnera. Ale vím, ze to spousta matek dělá.

KM: Jsou matky, které svého synáčka kazí, matka generál má pocit, že jí její snacha krade syna. Znám případ, kdy matka svého synáčka od rodiny odtrhla a rozbila tím jeho rodinu. 

 

 

 

kemel-hloupej_honza-zm.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář