Genialita po padesádce
Zamlada, na začátku své profesní (ale i životní) dráhy jsem bytostně nesnášel poslouchat rady chlapů (tehdy téměř) o generaci starších. O to víc, že to byly rady nevyžádané a oni a priori předpokládali, že s nimi polemizovat nebudu a jen se podle nich budu řídit.
Tito muži středního a vyššího věku měli ohromnou potřebu předávat své těžce (?) nabyté životní a pracovní zkušenosti vždy a všude. Chlap v tomto věku cítí, že už mu ujíždí rychlík a tak potřebuje svému okolí a hlavně sám sobě ukázat a dokázat, že jsou jeho vědomosti a zkušenosti a vlastně i on sám vůbec někomu co platný. A také už pomalu tuší, že už dlouho nezvládne mít všechno kolem sebe pod kontrolou a čím dál častěji si lidé kolem něj budou chtít dělat věci po svém a hlavně (ó hrůzo!) jinak, než on by si představoval a byl zvyklý. A tak o to více květnatěji líčí, jaké to bylo za jeho časů a radí, jak to udělat "jediným možným správným způsobem" (protože přeci "tak se to dycky dělalo").
Pro své okolí se stává "nudným poučujícím dědkem", který "tomu, co se teď děje (myšleno "mezi námi mladými") už nerozumí, ale potřebuje do toho kecat" (tj. poučovat a moralizovat).
Začal jsem tomuto fenoménu říkat "Genialita po padesátce".
Jak jsem se sám přiblížil tomuto věku, jakoby kolem mě těch géniů ubylo (zestárli, zmizeli mi z očí a někteří už své rady dávají v jiném světě). A naopak já přistihuji sám sebe, jak se stávám podobným "géniem". ;)
A také jsem si začal všímat, že si na tuhle "genialitu" svých partnerů stěžují ženy. O to hůř, že jsou jí postiženi muži, kteří ještě ani nedosáhli příslušného věku. Zdá se tedy, že rychlík vývoje ujíždí lidem v mladším a mladším věku, kteří ale už nejspíš nenacházejí své sice nedobrovolné, ale trpělivé posluchače v nešťastnících o generaci mladších, ale ve svých partnerkách. Domácí prostředí je nejbližším tréningovým prostorem, kde budoucí "génius po padesátce" začíná. Aby potom plynule přešel na své děti a později i na svého zetě...
Ale abych nebyl nespravedlivý, tahle "genialita po padesátce" leckdy postihuje i ženy. Nejedna snacha by mohla vyprávět o své tchyni, ale i dcera (která je sama matkou) o své matince...
A ještěže máme dneska "ty internety". Různé svépomocné diskuzní skupiny a diskuze pod články jsou vítaným místem pro saturaci téhle potřeby. A komu tohle nestačí, stane se "koučem". Ale naprostým rájem musí být prostředí politiky. Tam už můžete radit celému národu. Obzvláště teď v dobách epidemie čínské chřipky musí být téměř orgastickou rozkoší vydávat návody na mytí rukou, jak se správně dezinfikovat a co dělat po příchodu domů...
Praktické rady k nevyžádaným radám zde