MARTIN ŠOLE

"Vstávejte skautíci!"  Je to dobrý, dneska už je 3. února...  
Kdo jste viděli tenhle roztomilý film s Billem Murraym a "nenápadnou kráskou" Andie MacDowell z počátku 90. let, víte, oč se jedná.
Nedávám to jsem jen proto, že jsem tenhle film svého času měl velmi rád, že je tematický k dnešku (resp. včerejšku - už jste sklidili stromeček?  Byl poslední termín ), ale hlavně proto, že jeho reminiscencí je tenhle pěkný článek.
 Dnes ráno, když jsem se vzbudil (ufff... naštěstí do 3.2. ! ) jsem si uvědomil, jak je hrozně pravdivé: 
"Jestli je něco opravdu váš problém, budete na to v různých obměnách a podobách narážet znovu a znovu, v každém vztahu, na každém novém místě. Tak dlouho, dokud to nevyřešíte."
Včera, na Hromnice se mi opět připomnělo to, co jsem uspokojivě nevyřešil před více, jak 15 lety. Tehdy to bylo relativně rychlé - na řešení jsem měl přijít během pár měsíců; teď už jsem pomalejší, tak mi na to dává více času, vlastně už několik let. Jenomže já nemám řešení, nevidím ho (má-li to vůbec nějaké) a snažím se tomu uniknout a nějak to smést ze stolu, nepovažovat to za svůj problém, dělat, že se mě to netýká (ale možná se mě to fakt netýká - nevím) stejně jako před léty...
 Ale nejspíš je "řešení" jen takové neřešení - jen tisíce malých milých krůčků - ale vytrvalých, jako dělal Bill - Phil v tomhle filmu...
Prostě osud nám je furt dokola nabízí a čeká, jak je zvládneme:

"Dali jsme vám, kamarádíčkové,dary, dary jsme vám dali. Pročpak jsme vám dali dary? Abychom vám udělali radost! A proč jsme my chtěli, aby vy jste měli radost? Inu proto, abychom my měli radost, že vy máte radost. Jenomže: měli jsme z vás radost? Ne, neměli! Ani tu nejmenší radost! Zámky jste si vystavěli! Jedli a pili a pili a jedli! Načež jste chtěli svět násilím spasit, manévry pořádali a lidi strašili, sami sebe na životě ohrožovali. A my se ptáme, kamarádíčkové, kolik lidí jste rozesmáli? He? A nebo kolik dětí? He? Naštěstí, my skřítkové jsme trpěliví. Začneme s vámi znovu. Budeme to s vámi smrtelnými začínat a zkoušet znovu a znovu, dokud se nenaučíte zacházet s kouzelnými dary, které jsme vám co? Dali! Třeba vám to dojde po miliónpátý, lidi hloupý! Anebo po miliónšestý! Tak tedy po miliónpátý, znovu a od začátku..."

...ale to už je z jiného filmu 

PS (7. 2. 2021)  

Dát druhou šanci?

Trpaslíci, resp. osud to dělá rád. Jak moc rádi to dělají lidé?
Pousmál jsem se, když jsem četl vyjádření jedné mladé dámy:
"Většinou jich dám tak 5-6, než přijdu na to, ze je to zbytečně..."
Odpověděl jsem:
"Jasně, pokud to dotyčného nijak nebolelo a bolelo to jen tebe..."
A pak jsem se trochu rozepsal:
Ono někdy někomu nestačí ani druhá šance. Potřebuje pátou, šestou... milión pátou, milión šestou - prostě si musí rozbíjet furt hubu, dokud mu to konečně nedojde.
Přesně tak, jak to říkali ti skřítkové ve filmu 3 veteráni (viz výše).
Víte, co je tam ale důležitý? Že ti lidi (3 veteráni) na svoje chyby nějak pokaždý doplatili. A zatraceně bolavě. 
Každá chyba totiž musí bolet. Pokud ji dotyčný udělá znova (dostal druhou šanci a zas to posral), musí bolet ještě víc. A tak furt dokola, třeba po miliónpátý!
A víte v čem je problém, proč lidi nechtějí dávat třetí, čtvrtou, pátou... šanci? Protože mají pocit (a většinou bohužel docela správný), že ta první promarněná, druhá promarněná atd... dotyčného pořádně nebolela a tak se otřepal a vrátil se do starých kolejí s pocitem, že se vlastně až tolik moc nestalo, když furt dostává vcelku beztrestně a bezbolestně další a další šance v pořadí.
Takže ano, dávat další a další šanci, zkoušet to s těmi lidmi hloupými znovu a znovu.... ale s tou podmínkou, že každá promarněná šance, každá zopakovaná chyba bude bolet čím dál víc a víc. Prostě musí dostávat po čuni víc a víc, dokud mu to nedojde. 
Když se dítě nepoučí po jednom spálení, že jsou kamna horká, musí se příště spálit podstatně víc a snad se mu to do hlavičky zapíše. 
Ve smyslu hesla: "Chyba až k pláči? Ale to je dobře! Čím více je nějaká zkušenost bolavější, tím lépe se pamatuje!"
Čím více ta první (či druhá atd...) promarněná šance bude dotyčného bolet, tím je větší šance, že už nebude potřebovat dostávat další.