Neuspokojené potřeby
Když nejsou naše potřeby naplněny (viz Masllowova pyramida), přemýšlíme automaticky o tom, co druzí udělali špatně, že já se tak špatně cítím. Všichni jsme se naučili raději analyzovat, kritizovat a obviňovat ostatní, než (je) jasně poprosit o to, co potřebujeme my sami.
Velice často si ani neuvědomujeme, že za naší nespokojeností s druhým člověkem, stojí nějaká naše neuspokojená potřeba.
Tedy v případě, že máme potřebu kritizovat a napravovat druhého, podívejme se, co chybí nám samotným, čeho se obáváme, nebo co nás bolí, nebo nám ubližuje.
Vzhledem k tomu, že vyjadřujeme svá přání a touhy nepřímo, hodnocením druhých a interpretacemi toho, co dělají a co se děje, ostatní s největší pravděpodobností zaslechnou jen nespokojené brblání a kritiku na jejich adresu. A tak logicky přejdou do obrany nebo do protiútoku.
Ale my jsme přitom naopak na ně volali o pomoc. Jenomže blbě a dost často nevědomě, nebo jsme si to, že potřebujeme pomoci, uvědomovali hodně matně. A tak jsme snadno a rychle udělali z toho druhého hajzla, který místo, aby nám pomohl, nám ještě více ubližuje.
A v takovou chvíli se jen díky špatné komunikaci ještě více vzdálíme od naplnění naší potřeby, ale i od toho druhého, kterého jsme potřebovali mít právě teď blíž.
Takže, vážení a milí, pokud máte právě potřebu kritizovat druhého, předělávat ho a napravovat ho, jděte místo toho do sebe, zjistěte jakou svou potřebu jste od něj chtěli uspokojit, jaké vaše přání vám měl splnit, či jaký je to sen, na jehož realizování by se mohl podílet, a prostě mu to řekněte. A nezapomeňte při tom ještě na to kouzelné slůvko, které nás učili už v dětství. Nic horšího, než že budete odmítnuti, se nestane. Každopádně to nevyvolá střet. A pravděpodobnost, že vaše potřeba bude někdy v budoucnu uspokojena, bude rozhodně větší, než to, že druhého předěláte k obrazu svému.
Jenomže, my máme dojem, že vyjádřit své potřeby a touhy formou prosby, znamená přiznat, že si sám nevystačím, že nejsem až takový borec, za kterého se vydávám, že mám nějaké lidské touhy, znamená to odložit svou zbroj, dát najevo svou zranitelnost, citlivost, slabost, neřku-li závislost. Nebo alespoň odhalit něco, co by mělo zůstat skryto. Tedy ukázat, že se starám i sám o sebe, nejen (jako Superman či Spasitel) o ty druhé (sám nic nepotřebujíce). (Viz krásné vyjádření jednoho muže: „Chlap nechce pomoc, znamená to ponížení. Táta také nechtěl. Raději zemřel, než by si došel pro pomoc! Táta by vám dal přes držku a odešel by...!")
Muž by musel v tu chvíli odložit masku vše zvládajícího Velkého Bosse, či neohroženého Hrdiny a žena masku Supermatky, jejíž smysl života je starost o druhé a vlastní potřeby jsou až na posledním místě, ne-li neznámé. A úplně nejhorší je, když si žena myslí, že na ně nemá právo. Pak se bojí o cokoli poprosit.
Taková žena, když už je naprosto na dně a mele z posledního, se buď postaví do role oběti a má pocit, že nejprve musí vyvolat lítost nad sebou, protože by si jí jinak nikdo nevšiml, a jakoby se za své vyčerpání omluvit a pak teprve má snad nárok o něco požádat, anebo zahájí rovnou bubnovou palbu výčitek do ostatních, že nic nedělají. A buď tady skončí ("přece jsem jim jasně řekla, co se mi na nich nelíbí" - ale neřekla to, co potřebuje ona); anebo tenhle útok snad zakončí rozkazy ve vojenském stylu. Ale na to už dlouhé měsíce nikdo není od ní zvyklý ani ochotný přijímat.
Ufňukaná prosba předcházená sebelítostí, stejně tak rozkaz doprovázený výčitkami a potřebou "přestavět" a zmanipulovat toho druhého podle sebe, vyvolají spíš obranu a protiútok, než soucit a vstřícnost.
Marshall B. Rosenberg říká: "Když nebereme vážně své vlastní potřeby, neudělají to ani ostatní."
Tady na tom místě je potřeba zdůraznit, že láska neznamená potlačení vlastních potřeb a upozadění vlastních přání ve prospěch druhého. Pak totiž máte pocit, že ztrácíte sebe sama. A začnete se v takovém vztahu dusit a jako topící se zákonitě kopat kolem sebe. Vy nejste odpovědni za pocity toho druhého a nemáte povinnost uspokojovat jeho potřeby, stejně tak ani on není odpovědný za vaše pocity a povinný uspokojovat potřeby vaše.
(Ale o tom podrobněji zas někdy jindy.)