MARTIN ŠOLE

Muž si stále potřebuje něco dokazovat. Něco dobývat, nad někým vítězit, v něčem být stále lepší a lepší. Posunovat se po příčkách nějakého pomyslné žebříčku výš a výš.
A ani nemusí soutěžit (bojovat konkurenční boj) s někým v reálném čase a prostoru.
Muž soutěží třeba jen ve své vlastní hlavě, jen sám se sebou, aby byl o trochu lepší, než minule, než před rokem, aby neměl pocit, že stagnuje. Někdy soutěží i se svým mrtvým otcem, nebo s kamarádem z pubertálního mládí, které sice už dlouhá léta neviděl, ale jejichž činy a úspěch má stále v hlavě. A soutěží možná i se svým tchánem. Už jen protože cítí, že jeho žena ho se svým otcem (vcelku pochopitelně) porovnává. A to vše na nevědomé úrovni.
Tahle věčná soutěž, tenhle viditelný i pomyslný konkurenční boj probíhá na mnoha hřištích a bitevních polích. Nejen sportovních, profesních, dovednostních, intelektuálních... ale i na poli... jak ho nazvat? - mužské atraktivity, mužské úspěšnosti u žen. Počet dobytých žen byl v mládí přece stejný ukazatel úspěšnosti dospívajícího muže, jako počet zářezů na pažbě, počet a kvalita trofejí, či počet medailí ze závodů a později počet diplomů a titulů. (Někdy bohužel i počet vypitých pullitrů či panáků.) V tomto výčtu nezapomeňme na pozdější počet peněz, nemovitostí a drahých aut. Posledně jmenované měřítko úspěchu u mnohých trvá až do smrti. Proč by stejně tak nemohlo trvat měřítko dobytých žen?
Tohle "mužské poměřování si pindíků" (a někdy i doslovné) mnoho žen nikdy nepochopí. Proto také nikdy nepochopí, jak může muž "balit" jiné ženy, když tvrdí, že ji stále miluje. A on ji podle všeho opravdu miluje.
Jenomže se prostě potřebuje sebepotvrzovat (soutěžit, vyhrávat a něco si dokazovat) i někde jinde. A to ať už se jedná (na jedné straně) o (snad?) nevinný nezávazný flirt, který končí mužovým konstatováním pro sebe sama: "No vida, furt mi to funguje, ještě nepatřím do starého železa, kdybych opravdu chtěl...", anebo na druhé straně dokonaný sexuální akt, coby další "ulovená trofej", coby další "zářez do pažby".
A to vše jen kvůli sebepotvrzení, utvrzení, že "na to stále má" - tedy "dofouknutí si Ega".

Zdálo by se, že tohle ženě bude naprosto cizí. Ona přeci nebude nevěrná proto, aby si něco dokazovala... Opravdu?
Ženě většinou opravdu nejde o čistý fyzický sexuální akt, ženě jde o pochopení, blízkost, vědomí, že jí někdo (v tomto případě nějaký muž) věnuje pozornost, naslouchá jí, zajímá se o ní, obdivuje jí, lichotí jí... Žena prostě potřebuje vidět, že je o ní zájem, že je žádaná (ev. "žádoucí"). To začíná už jen tím, že se za ní někdo na ulici otočí. Samozřejmě když na ni bude čučet a pískat Dežo z výkopu, tak ji to urazí. Ale jen proto, že Dežo není na její úrovni. Když se za ní ohlídne a zpomalí byznismem v černém bavoráku, určitě to jejímu Egu zalichotí.
A jsme opět u sebepotvrzení - masáže Ega...
U obou pohlaví je tahle nejhlubší příčina stejná, jen ten vnější mechanismus je trochu jiný.

Samozřejmě, že tenhle mechanismus sebepotvrzování se je značně nezralý, nedospělý.  A ač napáchá neuvěřitelné škody v jinak šťastných a spokojených partnerstvích a rodinách, je tak velice a bolavě častý. Je to stále chování malého kluka, který zkouší, jak moc dokáže být dospělý.
Proč mnozí muži nedokáží zůstat u toho neviného flirtu na úrovni konstatování pro sebe sama: "jo ještě mi to jde, kdybych chtěl, tak bych mohl..." a ženy zůstat u konstatování pro sebe sama: "jo ještě je o mně zájem, ještě se líbím, kdybych chtěla..." - o tom někdy příště. :)