Jdi na obsah Jdi na menu
 


Proč muži neposlouchají ženy

16. 8. 2021


Poslouchat a jeho zápor neposlouchat, je slovo hezky dvojvýznamové. Nejenže znamená slyšet či neslyšet ve smyslu vnímat ušima, ale i slyšet a podle slyšeného se řídit nebo neřídit.
V poslední době se zdá, že na to, že je muži neposlouchají, si stěžují častěji ženy, než naopak. A to v prvním smyslu slova neposlouchat. V druhém smyslu slova si ženy stěžují na svoje děti. Hlavně na kluky.
Ale nemusí to být úplně pravidlem. Tam, kde už si žena svého muže zařadila do zástupu bytostí i věcí, o které se "musí" starat, a které by bez ní přestaly existovat (vyjádřeno jejím jazykem "by shnily"), tam si žena přeje, aby ji muž poslouchal i v druhém slova smyslu. Ona přece drží blaho i přežití celé rodiny pevně v rukou, zvykla už udílet stručné a jasné rozkazy, jejichž neuposlechnutí znamená když ne přímo zkázu dotyčného, tak alespoň jeho větší či menší újmu.
Ale on (ta bytost rodu mužského od pár měsíců věku až po blížící se stovku let) ji stejně neposlouchá! A přitom, kdyby on ji poslouchal, jak by se všichni (myšleno celá rodina, ale někdy i celá společnost) měli dobře! Proč to ti zpropadení muži dělají, resp. nedělají?!
Jednoduše řečeno: muž neposlouchá, aby nemusel poslouchat. Prostě nechce ženě naslouchat, aby nemusel plnit její rozkazy. Nejsou tak výjimečné případy, kdy muž s postupujícím věkem doslova ohluchne, jen aby nemusel (ženu) poslouchat. (O to tvrdošíjněji si pak vede svou a dělá si věci podle sebe.)
Kořeny tohoto stavu sahají někam do počátků průmyslové revoluce, která vytrhla muže z rodin. Když muž přišel z fabriky domů, tak stejně nic neříkal, protože ve své práci žil svým životem (i 12 hodin denně), který nikdo jiný z rodiny neznal. A on sám také nevěděl, co se v rodině děje. 
O děti se začaly starat výhradně ženy. Udílejí rozkazy, okřikují a děti je musejí poslouchat. Pak děti přijdou do školky a školy, kde jsou většinou také jen ženy. Vykládající, moralizující, kázající, rozhazující, okřikující. 
A kluci - budoucí muži až do plnoletosti tak musí poslouchat jen ženy. Doma i ve škole. Ale tím trpí. Čím jsou větší, tím více.
Jak často přijdou do styku s muži? Se skutečnou mužskou autoritou? Dovoluji si odhadnout, že v mládí až 9 z 10 různých výkladů, pokynů, příkazů a zákazů dostanu chlapci od žen - ať už je to matka, babička, či učitelka. Ale dospívající muž potřebuje fungovat hlavně s muži, těm potřebuje naslouchat, poslouchat je a plnit jejich příkazy, aby se naučil, jak má být správným mužem. Ne ženou. Ne sluhou ženy, plnící její pokyny.
On se potřebuje osamostatnit coby muž, odstřihnout se od mateřského prsu, mateřské péče, stát se suverénním mužem - ochráncem žen - ne jejich sluhou. A tak coby součást živelné mužské individualizace se učí vzpouzet se příkazům žen - neposlouchat. A pak coby součást své (pseudo)mužské dospělé individuality se naučí zavřít uši - neposlouchat, co žena říká. Ženského světa on má už dost za celých 18 let svého vývoje k dospělosti.
Že tím jeho nenasloucháním žena trpí a vyvolává to napětí a konflikty mezi všemi zúčastněnými, to si zpočátku ani neuvědomuje. On chce mít konečně od ženského světa klid a potřebuje si nějak (samozřejmě, že takto blbě) vybudovat svou "mužskou suverenitu".
Chyběly mu mužské autority, které by poslouchal mnohem ochotněji, než ženy a měl k nim úctu - coby mladý muž ke staršímu, jehož zkušenosti a mužství vidí. Naproti tomu žena pro muže není autorita, která mu má velet. K ženě má muž získat úplně jiný vztah. A pokud pro ni něco dělá, tak z jiných motivů, než těch, že na něj žena tlačí (silovou - mužskou) autoritou. A čím více se dotyčná žena snaží být autoritativním direktivním generálem, tím víc mladý muž jako obranu před ní přestává poslouchat. Čím více nadává a křičí, tím méně ji mladý muž slyší. Čím více se ho snaží "zlomit", mužsky "zkrotit", tím více se on uzavírá sám do sebe a uniká před ní do svých světů (stadardně v současnosti k PC a dalším elektronickým hračkám).
Jenomže tento obranný postoj si přenese i do dalších vztahů s ženami.
Muž vůči ženě nefunguje na strohé direktivní příkazy, či výhrůžky a tresty, ale to, co pro ni dělá, chce dělat z lásky. Jako laskavou službu. A laskavost se získá jen laskavou prosbou. 
Říkáte, že ani na tu váš muž neslyší? Jistě, nikde se ji nenaučil. Nikde nikdo ho nenaučil, že ti, co velí, jsou muži. A že muži prokazují ženám laskavosti a ochranu. Tihle kluci byli odmala komandováni a trestáni ženami, ale mužským stylem a co hůř: lustrováni, zda jsou hodní nebo zlobiví a porovnáváni kritickým ženský pohledem se stejně starými holčičkami, takže z toho vyšli vždycky hůř, než ony.
Než aby si takhle ženami nechali ubližovat, raději se naučili, jak je nevnímat - neposlouchat.
Ti kluci, kteří se chtěli zavděčit ženskému světu, se stali holčičkami.
Ti, kteří ne a chtěli zůstat jakž takž kluky - budoucími muži, prostě všudy přítomné ženy přestali poslouchat.
Oni mají své ženy rádi, ale už je nedokáží vnímat - jsou ve svých světech, kam před nimi v mládí museli uniknout. Průšvih je, že i tihle kluci hledali zralé muže, kteří by je uvedli do světa dospělých mužů, ale nikoho takového nenašli. A tak jsou v těch svých (virtuálních) světech naprosto sami. Neslyší... a mlčí.
Problém, je, že nejenže neposlouchají ženy, ale oni se jim vyhýbají a dokonce před nimi utíkají, protože se jich bojí. A může být muž pro ženu oporou, když se jí bojí?
Běžné ženské signály není schopen vnímat, protože je nezná (matka a jeho učitelky byly vůči němu v mužském módu) a pokyny a rozkazy se naučil neposlouchat (v obojím významu slova).
Naučil se vyhýbat a přecházet konflikty a jak nejlépe zařídit to, aby žena zmlkla a už se nic neřešilo.
A pak naprosto netuší proč po čase najde na stole rozvodové papíry. Vždyť bylo přece všechno tak v klidu...

 

 

the-misery.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář