Už nejsem schopná se zamilovat
Povzdech ženy, která toho svého - dnes už ex - "milovala jako nikdy nikdo nikoho"... a on ji podvedl a zklamal. Dříve by se řeklo, že ji "zlomil srdce", dnes ona naříká, že už nikdy s nikým nezažije ty "motýlky v břiše"...
Šílená bouře pozitivních citů, tzv. "motýlci v břiše" znamená zamilování - což není nic jiného, než promítnutí si na nějaký objekt svůj vlastní ideál protějšku (Jung by řekl "Anima"). Po vystřízlivění (což bývá nejpozději do 3 let), přijde další šílená bouře citů, tentokrát ale negativních, která není nic jiného, než naštvání na sebe sama (Jung by řekl "stažení projekcí"): "jak jsem mohla být tak blbá!"
Skutečná (zralá láska) se rodí pomalu a bolestně až po překonání téhle fáze... mnoho a mnoho let, kdy jsme schopni a ochotni poznávat svého partnera, jaký skutečně je a jako takového ho přijímat s společně s ním růst. ....anebo jít od sebe a hledat nové "motýlky do břicha" (tedy nový objekt na který je možno promítnout svůj ideál...) ...a snad to zas vydržet další 3 roky... a vytloukat klín klínem...
Ti skutečně moudří vám řeknou, že láska není cit. Láska je "stav" - a to mnohem a mnohem komplexnější.
Skutečná láska neznamená "ztratit hlavu". To je možné jen ve fázi "hormonální bouře".
Takže zatím kašlete na hledání nějakých "bouřlivých citů" (motýlků v břiše), a opravdu milujte - tedy vnímáním, myšlením a intuicí (tedy zbytkem ze čtveřice jungovských funkcí). Pokud tudy budete směřovat ke skutečné lásce (a ne citové a hormonální zamilovanosti) přijde časem i cit. A mnohem hlubší (i když nenápadnější a subtilnější), než jste znala doposud.
A je známým faktem, že toxičtí lidé (psychopati, agresoři, manipulátoři, narcisové a další z toho spolku) mají velký talent probouzet "bouře citů" a "motýlky v břiše". To ti "normální" tolik nedokáží. A pak po skončení s nimi zákonitě něco chybí - právě ta "toxicita" vyvolaná absťákem a závislostí na ní. Toxicita je právě to velké kouzlo a síla, které těžko "hodný" kluk překoná. Která v malých dávkách vyvolává euforii a ve velkých se stává jedem. A na které vzniká závislost a tedy zákonitě po jejím vysazení absťák.
Takže možná nějaký ten dlouhodobější "detox" nezaškodí.
A nalézt cestu sama k sobě.
A pak k tomu (novému) druhému, takovému, jaký skutečně je.
Bez opájení se iluzemi, které na něj promítnete a on je zpočátku bravůrně podpoří, aby, až tyto masky spadnou, bylo rozčarování o to bolavější.
A tato cesta se nedá nastoupit z pozice ukřivděné oběti, která si hýčká své "zlomené srdce", za které (jakoby) mohou ti "zlí druzí"...