Vertikální muž a horizontální žena
Zatímco muž je vztahově vertikální, jeho cesta je horizontální; naopak žena, vztahově horizontální, absolvuje vertikální cesty.
Mužská sociální struktura jsou hierarchické vztahy a pyramidální systém. My muži soutěžíme, bojujeme a poměřujeme se. Velíme a posloucháme. Ty ostatní dělíme na ty pode mnou (podřízené) a ty nade mnou (nadřízené). I když je někdo vedle mě, nějakým bojem, soutěží, či "poměřováním si pindíků" potřebuju určit v čem je pode mnou (horší) a v čem nade mou (lepší). A to i v případě nejlepšího přítele...
Samozřejmě to trochu hrotím, i muži dokáží být vztahově horizontální a spolupracující (nejen soutěživí) a stejně tak dokáží i ženy si jít po krku a soutěžit, ale mluvíme o obecných "převážně mužských (jangových) a ženských (jinových)" vlastnostech.
To vertikální dělení na ty lepší, vícecenné (nade mnou) a horší, méněcenné (tedy nutně pode mnou) nemusí být globální pohled. My muži máme fokus teleobjektiv, tedy zaměřený jen na jednu konkrétní věc, detailní výsek skutečnosti, v rámci tohoto výseku lze všechny spolupracovníky - tedy participující lidi na daném konkrétním problému takto vertikálně vytřídit. A více nás muže pro daný okamžik nezajímá.
Z paleo psychologie: když se lovil jelen, nezajímali nás zajíci. A šéfem lovecké tlupy byl ten, kdo byl nejlepší v lovu jelenů... - že zrovna on byl nešikovný v rozdělávání ohně, nás v tu chvíli lovu nezajímalo.
Ve chvíli, kdy se osnoval lovecký plán, kudy na jelena, vyčíst tomuhle šéfovi, že neumí rozdělat oheň (snažit se ho¨takto shodit, zpochybnit), by byl klasicky ženský pohled - horizontální rozprostraněnost, zahrnutí všeho, který ale v mužské lovecké tlupě neměl být, protože by pro konkrétní jediný úkol (lov jelena) byl kontraproduktivní.
Proto mám rád ten výrok: "Ženy odpouštějí, ale nezapomínají. Muži zapomínají, ale neodpouštějí."
Ve chvíli, kdy bude projednáván plán šéfa na lov jelena, všichni lovci jsou zaměřeni jen na ten daný jediný lov. Na to, že před pár dny jeho šéf nebyl schopen rozdělat oheň, žádný z mužů ani nevzpomene.
Ale ne tak ženy. Ty si na to, jak byl tehdy (říkejme mu třeba) Jelení Kopyto za neschopného blba, bezpečně, po mnoha dnech, možná i letech, vzpomenou.
Ale protože se s tím nedá dál sociálně fungovat, musí mu to odpustit. Jinak by veškerý další praktický život tlupy padl a ženy by se zacyklily v těhle vyčítajících vzpomínkách... - jak se ostatně v současnosti nežřídka děje.
To je ženská horizontalita - vidět vše v ploše ve vzájemných souvislostech
a mužská vertikalita - v zaměření na daný bod (problém) vytvořit žebříčky (hierarchii) jak priorit (to, že Jelení Kopyto nemumí rozdělat oheň, je v tuto chvíli irelevantní, nepodstatné), tak sociální.
A obojí spolu tvoří právě ten kříž
Ale, když je potřeba něco změnit, ty směry se mění. Muž podstupuje horizontální cesty - musí toho více obsáhnout; žena vertikálně sestupuje z věže (ve které byla uvězněna, mmch. falický symbol jak prase) či do podsvětí...
Žena sestupuje do podsvětí (vertikálně) do hloubky sebe, aby se našla (Babylónská báje o Inanně), muž se vydává na cestu (horizontálně) pátrat po svatém Grálu a nachází také sebe. Obojí je cesta za svým vlastním Stínem a jeho přijetí aby mohlo být nalezeno pravé a celistvé Já (jinak se pleskáme jen v Egu).
Žena se setkává se svým Animem a muž se svou Animou.