MARTIN ŠOLE

V těchto dnech jsem opět (po kolikáté už?) poslouchal nářky několika rodičů, jak jejich děti tráví s mobily každou volnou chvíli, už ani nechodí ven, obětují jim i svůj spánek a pak jsou ve škole nepoužitelné...
Byl jsem málem za vyvrhela, když jsem odpověděl:
"Ale čemu se divíte?! Oni utíkají od reality, která je čeká a o kterou vůbec nestojí. Vždyť, co si o té realitě mohou myslet, když my, jejich rodiče chodíme domů zpruzení, znechucení, uštvaní z práce, která nás nebaví, nadáváme na politiky a na svět, který se řítí tam, kam nechceme... A my po nich chceme, aby se do takového světa těšili a radostně se připravovali na takovou práci? Stačí jim kouknout se na své rodiče. Jasněže se na to vykašlou a utečou od téhle reality ke svým mobilům a virtuálním hrám. A to buďme ještě rádi, že ne k fetu..."

PS:
Zde se jako jedna z příčin závislosti na internetu uvádí narušení vztahové vazby (k rodičům) a pocity bezmoci, deprivace a traumatizace v reálném světě a uspokojování svých nenaplněných emočních potřeb ve virtuálním světě.
Další teorie hovoří o přenosu sociální úzkosti z rodičů na děti a z ní vyplývající útěk z "nebezpečného" reálného světa do realtivně bezpečného světa virtuálního. S tím souvisí i kompenzace komplexů a neúspěchů v reálném světě mnohem snázeji dosažitelnými úspěchy ve světě virtuálním (ať už v PC hrách, či internetových flame diskuzích) a zároveň i vyventilování negativních emocí (hlavně agresivity).

Závěr:
"Drazí rodiče, mobil ani PC vám nebere vaše dítě. Ono tam jen hledá to, co jste mu vy nestačili nebo nezvládli dát."
(takhle natvrdo už jsem to v té naší diskuzi nestačil říci - to uvedené výše docela stačilo...)