Jdi na obsah Jdi na menu
 


Konstelace obecně

2. 9. 2020

 

Konstelace jsou prožitkovou metodou skupinové terapie i sebepoznání a rozvoje osobnosti. Probíhají ve skupině do cca 10 účastníků, anebo i individuálně klient - terapeut (vhodnější pro niternější duální vztahové problémy). 
Klient v dialogu s konstelářem nastíní problém, který chce řešit, tzv. zakázku. Nejčastěji se jedná o jeho vztahy s dalšími členy jeho rodinného systému (otec, matka, sourozenci...), ale může jít i o jiný sociální systém (pracovní kolektiv) a stejně tak mohou být konstelačně řešeny i mnohé jiné systémy (systém vnitřních osob dle psychoanalýzy: anima, animus, persona, stín, ego, vnitřní dítě, Id - instinktivní složka - vnitřní "zvíře", Superego...; konstelace traumatu dle Fr. Rupperta: disociované části - zdravá, traumatizovaná a část přežití; tělesný systém klienta, finanční konstelace atd.). Někteří konsteláři staví i tzv. globální, nebo experimentální konstelace na nejrůznější témata (pohádková, mytologická, astrologická, politická...), které nejsou přímo pro konkrétní klienty, ale pro poznání všech. 
Díky konstelaci se zpočátku z pohledu vnějšího pozorovatele, tedy z pohledu, který běžně neprožíváte, podíváte na své blízké, vaše vztahy s nimi i na sebe sama. Na celý váš rodinný systém (nebo jiný, jehož jste účastníkem). Odkryjí se vám různé skutečnosti, které mohou (a měly by) změnit váš dosavadní přístup.
Konstelace nejsou o racionálních (myšlenkových) konstrukcích, jak by něco mělo být - jak bychom si to hlavu přáli. V konstelacích necháváme volně plynout své pocity, aniž bychom je nějak rozumově ovlivňovali. Teprve pak mohou být autentické a ukázat skryté souvislosti celku - systému. Přílišná snaha o interpretaci a verbalizaci někdy škodí. K vyjádření vztahů jednotlivých osob (prvků) v systému většinou stačí jejich vzájemná pozice v rozestavěné konstelaci. A do této pozice vás dovedou vaše pocity.
Konstelace ukáže nejen stávající stav vašeho (rodinného) systému, ale i to, jak a jak by měl směřovat, aby byl opět v souladu jako celek a mohla v něm volně proudit láska. 
Konstelace slouží ke změně perspektivy klientova vnímání celku, jeho úlohy v něm a přijetí ostatních (mnohdy i vyloučených, nebo popřených) jeho částí.
Konstelace byste měli stavět s "prázdnou hlavou", bez předem zkonstruovaných představ, jak "by to mělo dopadnout", očekávání a přání. Důvěřujte svému pocitu (srdci) a svému tělu (instinktu), že také "ví". "Vypnout hlavu" je pro nás, západní lidi, to nejtěžší. Snažte se být jen "tady a teď" a prožívat danou chvíli a situaci.
Dle Berta Hellingera (tvůrce metody rodinných konstelací) všichni žijeme v pavučinách různých vztahů; v systémech, které, ať už si to připouštíme či nikoli, hluboce (často na podvědomé úrovni) ovlivňují náš život.
Rodina je systém, z něhož jsme vzešli a do něhož patříme všichni bez rozdílu; nelze se mu vyhnout a popřít ho.
Existuje tzv. svědomí rodinného systému, které si ovšem neuvědomujeme, necítíme ho, ale přesto se chováme podle jeho zákonů.
Svědomí rodinného systému na nás působí i přes několik generací a podléhají určitým zákonitostem. Podle Hellingera se v této souvislosti jedná o řád lásky.
Řád skrytého svědomí rodinného systému se dá rozpoznat podle jeho účinku, např. podle utrpení v životě, které je důsledkem jeho porušování.
"Nejsme jen sami za sebe, jsme propojeni s mnoha jinými, velmi nevyzpytatelným způsobem. To, co také vychází při rodinných konstelacích na světlo je, že na konci jsou si všichni v rodině rovni. Nikdo není lepší, nikdo horší.
Takže nakonec můžeme být velmi pokorní a přijmout své místo v rodině. A tím, že přijmeme naše správné místo v rodině se cítíme dobře a svobodně."
Bert Hellinger (zakladatel metody)  nazývá vztah mezi současnými a minulými problémy, které nejsou způsobeny přímou osobní zkušeností jako “systémové zapletení”.
Systemický konstelační přístup vychází z faktu, že určité problémy se přenášejí z jedné generace na druhou a tedy generace rodičů nevědomě může přenést své temné tabu tajemství na dítě.
Je nejen osobní nevědomí (Freud), kolektivní nevědomí (Jung) (Grof jej nazývá transpersonální), ale i rodinné (Leopold Szoni).

Člověk se může svobodně rozvíjet pouze tehdy, když je dobře zařazen do systému své rodiny, když má každý to místo, které mu náleží.
Při práci se systemickými konstelacemi se dostáváme do kontaktu s něčím, co nás přesahuje a co se nedá vždy uchopit rozumem. Hellinger hovoří o velké Duši, J. Prekopová o Božím plánu, C. Jung o kolektivním nevědomí.

Systemické konstelace řeší dva obecné okruhy problémů: zapletenost do systému rodinných vztahů a traumatických obsahů, v níž člověk převzal cosi cizího od svých předků (někdy by to bylo možno nazvat i "rodinným prokletím"), a jeho vlastní v traumatu odštěpené části, které je třeba integrovat; kdysi (nejčastěji v dětství a dospívání) je odštěpil, aby mohl vůbec přežít v prostředí opuštěnosti nebo chaosu či dokonce násilí.
Vlastní odštěpené části je potřeba integrovat, zatímco ze zapletenosti do systému rodinných vztahů je třeba se vymaňovat. 
Principielně jde o to přijmout (spojit), co patří nám osobně a odevzdat (rozpojit, "pustit") to, co nám nepatří, nebo už je překonáno a odeznělo.
Klient má možnost v bezpečném prostředí, jakoby nanečisto prožít své emoce a ujasnit si vztahy s dalšími členy svého systému. Konstelovaný systém vytvoří jakýsi nový otisk, který bude působit i nadále. Je potřeba nechat ho působit a výsledek "nerozmělňovat" hlavou - myšlením a povídáním.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář