3. Level
Pokud tedy nechceš ignorovat - tj. navrátit se zpět (hlouběji) do prvního levelu nevědomosti, neznalosti a bezstarostnosti, musíš se vyhrabat z druhého levelu poznání, pochopení a tedy i rozčarování. Dostat se do třetího levelu. Jak to udělat a jak je vůbec tento vyšší (a pro člověka možná nejvyšší) level, definován, toť základní otázka mé filosofie, kterou se zabývám už více jak deset let.
Napíšu to podobenstvím:
Malé dítě před Vánoci očekává Mikuláše. Mikuláš přichází s čerty, kterých se dítě bojí a snaží se být hodné. Věří, že by ho odnesli v pytli. To je ten první level. Neznalost skutečného stavu věcí, naprostá důvěra a víra, že věci jsou tak, jak je vidí a hlavně jak je prožívá a pociťuje.
Pak přichází puberta a s ní nástup druhého levelu. Negace všeho. Zpochybňování všeho. To je samozřejmě potřebné jako základ pro skutečné poznání. Nevěřit (ztratit víru), pochybovat, tázat se, zkoumat. Puberťák zjišťuje, že Mikuláš a čerti jsou převlečení strejdové ze sousedství. S oním zklamáním se někteří vyrovnávají dokonce tak, že na tyhle (v jejich očích "falešné") pseudopohádkové bytosti pořádají na ulicích hony - andělům podpalují křídla, Mikulášovi trhají vousy, čertům ocasy. Když jim po této destruktivní fázi konečně dojde, že jsou to opravdu (zranitelní) lidé, přichází zklamání z hořké a banální pravdy, ztráta iluzí a tedy ocitnutí se naprosto a plně v druhém levelu (negace prvního) pravdivé neidilické reality.
Na prahu dospělosti mají dobrý pocit, že už znají pravdu a že nemusí být oblbováni pohádkami a báchorkami. Ale jak více a více dospívají, zjišťují, že jim na té strohé pravdivé realitě chybí jakési kouzlo, jakýsi příjemný pocit, který zažili v prvním (nevědomém) levelu.
Pro tento pocit se znovu zapojí do oné hry na Mikuláše a čerty, kterou ještě nedávno (coby puberťáci) negovali. Ale tentokrát z druhé strany - v masce Mikuláše a čerta.
Sice ví, že Mikuláš a čert žádný není, že dárky dětem nenosí Ježíšek, ale jejich rodiče,
ale přesto dokáží spolu s (nevědomými) dětmi prožít ten nádherný pocit, když
se rozsvítí stromeček, zacinká zvonek.... nebo na chodbě se objeví ten vznešený pán a za ním krásné bílé slečny s křídly a za nimi ty černé příšerky. Pokud toto dokážou prožít, i když ví, že to není pravda, že je to všechno jen hra a maska - jsou ve třetím levelu.
Tak tolik můj příklad - podobenství.
Třetí level je negace negace - tedy opět to pozitivum.
...
Na první level se už nelze vrátit, druhý je sice důležitý a neodvratitelný, pokud člověk trochu vnímá život kolem sebe. Obávám se, že až do konce života se bude ten druhý prohlubovat a půjde jen o to, nějak v sobě vystavět bariéru.
...
Ano, třetí existuje.
Je to budhistická jednota protikladů, nebo Hegelova dialektika; to "negace negace" mám od něj. Po druhém stupni, který nazývá popření, následuje třetí - syntéza.
Naznačím ještě jedno podobenství:
Jedna polovička lidí věří v pánbíčka - tak nějak dětsky - jejich pánbíček nemá moc daleko od té dětské představy dobrotivého vousatého dědouška - něco jako ten zmíněný Mikuláš.
Druhá polovička lidí víru znegovala - jsou víceméně ateisté a žijí v domění, že žijí v pravdě, že tohle a takhle je to správné. Pro Boha v tomto vědecky popsaném světě není místo - tedy negace - druhý level.
Ano ryze a striktně vědecký přístup je přístup puberťáka.
Trochu odbočím - největší schízu podle mě v tomhle má Grygar Jsou totiž dva Grygarové - první v prvním levelu - věřící v pánaboha, tak, jak ho to naučili rodiče a druhý v druhém levelu - striktní vědec - astrofyzik udělující sebemenšímu náznaku pavědy bludné balvany. Tito dva Grygarové se snad ani nesetkávají, nediskutují (dialekticky) spolu, natož aby se pokusili o nějakou syntézu
A teď se vrátím k těm dvou polovinám lidstva - věřícím a nevěřícím - tedy lidí v prvním a druhém levelu:
Myslím, že nějaké nepatrné promile lidí bude v levelu třetím
Ale ti se nepokoušejí z celkem pochopitelných důvodů přesvědčovat nebo vysvětlovat něco lidem v levelu druhém a prvním. Ze stejného důvodu jako chlap převlečený za Mikuláše nebude dítěti (1. level) vysvětlovat, že to je vše jen hra, že on skutečný Mikuláš není - zkazil by tím dítěti kouzlo a stejně tak nebude vysvětlovat puberťákovi (2. level) proč toho Mikuláš dělá - puberťák (nebo vědec ;-)) by to kouzlo stejně nepochopil, protože nechce chápat jeho princip a hlavně důvod, proč se dělá.
Přeskočit druhý level se prostě nedá. Nejprve se pozitivum musí znegovat, aby se teprve poté mohla tato negace negovat a tím se vracet k pozitivu, ale o ohromnou zkušenost a vědomost bohatší.
Takže to je v kostce můj návod, nebo spíš jen směrovka na to, kudy ven, když teď po bradu trčíš v bahně negace 2. levelu.
Ale počítej s tím, že Mikuláše (či Anděla) tě nikdo dělat nenaučí, natož pak chápat jeho kouzlo, když se teď momentálně zalykáš hořkostí z poznání, že ten, ve kterého jsi léta věřil, není skutečný Mikuláš a Anděl, ale pán a paní ze sousedství, kteří si nalepili fousy a křídla a oblékli noční košile...
Jen počítej s tím, že pokud takto začneš uvažovat, uvidíš kolem sebe jen 49,8% naivních dětiček a 49,8% puberťáků
Těch skutečně dospělých (ve 3. levelu) je jako ... (prostě něčeho, čeho je příšerně málo).
Jo, ještě jsem nenapsal, jak to je s tou vírou ve třetím levelu:
To náhodou vím přesně.
Člověk ve třetím levelu ví, že:
"Boha stvořili lidé a přesto v něj lze věřit !"
Pokud se Ti podaří zpracovat tuto zdánlivou absurditu, máš už nakročeno.
Protože 3. level jsou jen samé zdánlivé absurdity,
protože 3. level je jednota protikladů.
(červenec 2013)
PS (říjen 2021)
Solve et coagula - uvolňuj a svazuj
„Problémy tu nejsou proto, abychom je řešili. Jsou to jen póly, mezi nimiž vzniká napětí potřebné pro život." (Hermann Hesse)
Řešení leží mimo polaritu. Abychom se tam však dostali, musíme spojit póly a smířit protiklady.
Slučovat protiklady je těžké a dokáže to jenom ten, kdo dobře poznal oba póly. Musí být připraven všechny póly odvážně prožívat a integrovat. Nejprve musíme rozlišovat a zakoušet dělení, abychom mohli dospět k velkému dílu alchymické svatby, ke sloučení protikladů - k Jednotě. (Ruediger Dahlke)