DLUH
Čtu nářek jisté osoby, která musela změnit zaměstnání a najednou jí nestačí příjmy na její "obrovské výdaje", jejichž hlavní součástí je hypotéka a půjčky. A má z toho stresy a deprese a je v podstatě před psychickým zhroucením.. Ale přesto se nechce uskromnit, a vysloveně zakázala rady, jak snížit vydání na úroveň příjmy; chce znát pouze "jak si přitáhnout peníze", jak dál navýšit svoje příjmy. A nakonec se dozvídáme, že takovýto "život na dluh" už vedli i její rodiče a tedy má tenhle model zažitý už z dětství.
Jak příznačné pro současnou dobu!
Je módou, ba co hůř psychózou současnosti, že si všichni chceme žít nad poměry, nad svoje příjmové možnosti a ještě si myslíme, že na to máme právo. Ale to nejde řešit jinak, než dluhem. A to jak na úrovni jednotlivců a rodin, tak na úrovni států, národních ekonomik i celého lidstva. A to není dluh jen ekonomický ale i ekologický a co nejhorší, dokonce i morální. Jiná cesta, než uskromnit se a žít jen tak podle toho, na co máme, není. Pokud si tohle nechceme připustit, řítíme se do záhuby.
Stejné deprese z toho, že nejsou schopni uspokojit svoje konzumní nároky, prožívá mnoho jednotlivců, ale i celé národy a budou se v tom plácat, dokud jsi to neuvědomí.
A to, že nechce řešit, jak se uskromnit, je jen příznačné současnému psychickému nastavení mnohých.
Na úrovni jednotlivců to snad ještě nějak možné je - zatnout zuby a více makat - a zvýšit své příjmy, ale na úrovni lidstva už to nejde, už není kde brát; ekonomické dluhy národních států jsou už astronomické částky a stále se zvyšují, půlrok z každého roku už žijeme na ekologický dluh - Země prostě není nafukovací, je nás moc a ona po nás nestíhá uklízet a tak všechny naše odpadky a další škodliviny tlačíme v čase před sebou a tajně doufáme, že do snad někdy to naše děti zvládnou uklidit...?
A stále doufáme, že si můžeme dovolit víc a víc... žrát.
K tomu, abychom tohle zarazili na úrovni lidstva, musíme změnit myšlení i na úrovni jednotlivců. Tedy skutečně jít se svými nároky dolů. Přemýšlet o tom, co nám přináší skutečné štěstí. Jak je vidět, obludný konzum na obludný dluh to není. Ten nám přináší nejvýš deprese...