Dunbarovo číslo
Vědci se shodují na tom, že lidská mysl pobere jen něco málo přes sto přímých sociálních vazeb. Tj. jednoduše řečeno, můžeme znát jen něco do 150 "známých" (pozor, ne "přátel" - těch ještě mnohem méně), o kterých víme, co jsou zač a co od nich můžeme čekat, prostě máme přibližnou představu, jak se v které situaci zachovají, zda půjdou s námi, nebo proti nám, zda nám pomohou nebo uškodí. Tento počet přibližně odpovídá původní skupině (tlupě), ve které jsme dlouhá statisíciletí žili, nežli jsme začali tvořit státní celky (posledních ani ne 10 tisíc let). Každý, kdo byl mimo okruh těchto sto známých z vlastní tlupy by "stranger", "outsider" - tedy divný cizinec mimo okruh mých známých.
Tento počet reálných kontaktů se nazývá Dunbarovo číslo.
Aby mohly vzniknout společenské celky obsahující mnoho stovek a později až mnoho tisíc jedinců (města a státy), kteří už se navzájem nemohou znát, a už o sobě neví to dobré i to špatné, musí být určena závazná pravidla chování pro všechny a zřízeny represívní složky, které na jejich dodržování budou dohlížet a okamžitě trestají jejich porušování - tj. armáda, policie a soudy.
Na druhé straně je vypočítáno, že od každého člověka na této planetě nás dění "jen" šest stupňů odloučení. Tedy pokud jeden každý z nás má sto známých, každý z těchto sto známých má dalších sto známých, což už je 100 x 100 = 10 000, každý z těchto deseti tisíc má dalších sto známých... atd... Při šestém stupni (pátém násobení) jsme na 10 miliardách jedinců, což je počet, kterého lidstvo zatím (!) ani nedosahuje.
Výsledek této hypotézy je, že jakékoli dva jednotlivce lze spojit prostřednictvím nejvýše pěti známých, což jakoby podprahově naznačuje, že "svět je malý" a v podstatě jsme každý s každým známí a máme k sobě (my lidé) bůhvíjak blízko. Kontakty v době sociálních sítí, jakoby tomu napovídaly.
Navíc, nás starší něčemu podobnému naučil i socialismus, kdy jsme takřka s čímkoli byli odkázáni na síť známých - tedy těch prvních sto) a ev. jejich známých - což je těch dalších deset tisíc.
Jenomže z praxe víme, že takhle dokonale zdaleka ty počty nefungovaly. Známý známého i když by uměl a mohl, zafungoval jen za odměnu nebo protislužbu. Ne "ze známosti přes dalšího známého". Služby se sháněly přes známosti, ne proto, aby byly levnější, ale protože nefungoval trh, informace a reklama.
A to se stále pohybujeme jen na úrovni prvních dvou až třech stupňů. Kde jsou zbývající kontakty? Tedy známý, známého, známého, známého, známého z mé první stovky? Při běžném lidském stylu takto kontakt navázat není možné. Seznámí nás jeden společný známý, ale ne průběžný řetěz dalších pěti. Přes dalších pět lidí se prostě neseznámíme s někým z Kuala Lumpur či Lusaky. Ta informace se cestou ztratí. Zkoušeli jste někdy hrát na "tichou poštu", nebo si psát vzkazy na záda v řadě šesti lidí? Zdá se to málo, ale i tenhle počet předání zprávu zdeformuje. Natož pak výzvu, že někdo na jednom konci řetězu něco potřebuje, nebo někoho konkrétního hledá.
Ve společnostech o více jak sto lidech prostě regulace, sdílení informací a vyhledávání pomoci už funguje jinak.