Dvojí morálka
Každý člověk si z dětství, z prostředí ve kterém vyrůstal, nese ve své hlavě nejen kulturní pravidla ale i systém morálky a práva a svobody. Lidská práva a svobody nejsou totiž nic jiného, než to, co společnost umožní a dovolí jedinci a co z druhé strany je jedinec, jako součást společnosti schopen a ochoten dovolit či naopak zakázat svým spoluobčanům.
On ten multikulturalismus (o kterém prohlásila Merkel, že selhal a pak si to jakoby rozmyslela) není jen o tom, že vedle sebe budou žít dvě kultury, které se jinak oblékají, něco jiného jí a halekají na boha s jiným jménem a jiným prorokem, ale hlavně o tom, že by vedle sebe měla fungovat dvojí morálka a dvojí systém lidských práv a svobod. A že není možné, aby v jednom státě platily dvojí systémy práva, to už pomalu dochází právníkům. Mám ale obavu, že příliš pomalu a příliš izolovaně.
Ono totiž, když se řekne kultura, tak to opravdu není jen ten folklór v oblékání a v kuchyni. To by byla ještě pohoda. To by se snad možná dalo snést - na pláži vedle sebe holka v pytli a holka v bikinách. I když je to smutně komické, protože si obě strany uvědomují, že ty kusy látky symbolizují něco mnohem víc, než jen to, jestli se ta holka chce nebo nechce opalovat.
Problém je v tom, že širší pojem kultura v sobě zahrnuje i morálku a právní systém a tedy i to elementární chápání základních lidských práv a svobod, které, jak jsme si řekli, závisí na společnosti, tedy na tom, co jedinci dovolí, nebo naopak zakáží zbývající lidé okolo něj.
Víme, s jakou gulášovkou v hlavě vyjde do života dítě, po kterém každý rodič, nebo každý dospělý, který ho nějak formoval, chtěl něco jiného - tj. cpal mu do hlavy jiný systém morálky.
S podobnou gulášovkou v hlavách odcházejí do světa džihádisti z 3. generace imigrantů, kterým imámové v mešitách (dotovaných z SA) tlačí do hlav úplně odlišné kulturní (tedy i právní a morální) systémy, nežli majoritní hostitelská společnost. Oni si vytvoří pak svůj vlastní systém, kterým je násilí, nihilismus, černá vlajka, kalašnikov a výbušnina na těle.
V tomto smyslu chápání kultury, jako celkového systému morálky, práva a svobody multikulturalismus neselhal. On totiž nikdy takto nefungoval a ani nemohl.
Pro ilustraci něco, co s výše popsaným souvisí:
Rozdíly mezi mentalitou (sociálně psychologickým modelem) Západu a (blízkého) Východu (volně podle Nicolai Sennelse):
Hněv znamená
Z: slabost a selhání sebeovládání
V: je symbolem síly a mužnosti
Sebevědomí znamená
Z: Schopnost snést kritiku i humor a argumentovat klidně, věcně a racionálně.
Tj. hlavně mít vlastní názor, být svůj a v tom být pevný.
V: Kritika, humor a názorová rozdílnost je urážkou, na kterou je potřeba odpovídat násilím, tj. "urážka se smývá krví". Tj. hlavně mít čest (co to znamená definuje vnější autorita).
Zodpovědnost a s ní související svoboda
Z: Individuální, každý jedinec sám za sebe, zodpovídá se prostřednictvím práva před zbytkem společnosti.
V: Přenesená (alibismus), plnění přikázání a vyšší vůle, jedinec se zodpovídá prostřednictvím víry a z ní vycházejícího systému práva před Bohem (nebo jinou vyšší až trancendentní autoritou).
Tolerance (a "pravda")
Z: Přijímání jiných názorů, myšlenkových systémů jako možných, možnost více "pravd". Poznání se stále vyvíjí, upravuje, opravuje, doplňuje. Z toho vyplývá svoboda slova.
V: Jediná možná neměnná pravda, vše ostatní je blud, který je potřeba omezit, potlačit, zničit. Vlastní "pravdu" je potřeba prosazovat třeba násilím. Z toho vyplývá potřeba omezení svobody slova.
(Obojí platí nejen pro poznání, ale i pro kulturu, tradici a společenský systém).
Když jsem si to tak dal vedle sebe, tak vidím, že to není jen rozdíl mezi západem a východem, ale i rozdíl mezi novověkem a středověkem a mezi demokracií a totalitou.
Jak vedle sebe, nebo dokonce spolu mohou žít lidé uznávající takto odlišné systémy?
Je to to samé, co bylo ještě v dobách železné opony mezi západním kapitalismem a východním socialismem. Jak se bylo možno poměřit kvalitu obou systémů? No vcelku jednoduše: odkud kam lidé chtěli (e)migrovat.
