Hlavně nevypadat jako blbec
Čtu: "Je lepší být hloupý, než mít jednostranná přesvědčení a kritéria."
To mi připomnělo dva (krajní) typy lidí:
1) Aby nevypadal jako blbec, tak se vůbec nezeptá. Raději si domýšlí, dělá domněnky, improvizuje. To, co při tom pokazí, má pro něj menší hodnotu, nežli jeho kredit v očích druhých, který by ztratil, kdyby přiznal, že neví. Těžko mění názor, protože má pocit, že by tím ztratil i tvář, na které je napsáno: "To co dělám já, je správné". (Klasický příklad: řidič raději bloudící, než by se zeptal na cestu.) V práci po něm ale zůstávají nedotažené věci zametené pod koberec, až kostlivci ve skříních, které raději zavřel, nežli by se kompromitoval tím, že se jimi bude zabývat.
2) Raději se zeptá, i vícekrát, věci si ujasní, i za cenu, že ho druzí mají za blbce, co nikdy nic neví (někdy už je na to i zvyklý). Věci raději prověřuje z více stran a zdrojů, leckdy nevěří ani sám sobě. Řídí se heslem 3x měř, jednou řež. Protože je takovým pochybovačným štourou, často po tom prvním otevírá právě ty skříně s kostlivci, kteří pak padají na jeho hlavu. A protože se často patlá v h***, tak se samozřejmě i umaže a smrdí.
Jistě, že oblíbenější a větší šanci na povýšení má ten první.
Ideál je někde mezi těmito dvěma extrémy.
Ke kterému inklinujete vy?
PS1 po roce:
Těmto dvěma typům lidí přibližně odpovídají dva typy podle Hanky Ondruškové
viz její přednáška na youtube
A to:
1) Lovec, bojovník (náčelník) - improvizátor, kterému záleží hlavně na čase - tedy bleskurychlých reakcích a rychlém rozhodování s minimem vstupních informací (on je nepotřebuje shánět, on honí hlavně čas). Vše chce mít okrouháno na samotnou dřeň, jde mu o podstatu o nejstručnější obsah (forma je zbytečná). Řešení sype okamžitě z rukávu v ohromných množstvích. Jsou to většinou jen nástřely. Metoda pokus omyl (zkusíme a uvidíme) je mu naprosto vlastní.
Toto je spíše "mužská" energie.
2) Pozorovatel, pěstitel (šaman) - precizní analytik, pro kterého čas nic neznamená, kterému záleží hlavně na shromažďování co největšího množství vstupních dat a jejich zevrubné analýze (samozřejmě dlouhodobé). Vše řeší z mnoha pohledů a aspektů se smyslem pro sebemenší detail; forma je pro něj stejně důležitá jako obsah. Než se odváží vyřknout nějaký závěr, mnohokrát ho prověří a otestuje. Ale ani ten nemusí být nikdy konečný. Proto se velice těžko rozhoduje (však také výroky šamanů, věštců a orákul bývaly zpravidla mnohoznačné) a má docela rád, když na základě jím shromážděných podkladů to rozhodnutí udělá někdo jiný (lovec - náčelník).
Toto je spíše "ženská" energie.