MARTIN ŠOLE

Prý několik tisíciletí starý japonský text:
1/ Všechno jim seberete
2/ Všechno jim zakážete
3/ Pořádně je vyděsíte
4/ Vezmete jim jejich jistoty a zpřeházíte návyky.
5/ Zhruba polovinu toho, co měli, jim vrátíte
6/ Namluvíte jim, že jste zahnali nebezpečí, které jste si pro ně vymysleli
7/ Zhruba polovinu toho, co jste jim zakázali, jim povolíte.
Budou si připadat neskonale bohatí, volní a šťastní a budou vám zavázaní a vděční.

Židovský vtip:
V malé místnosti bydlí Moše s Rebekou a tchýní Sárou a třemi dětmi. Už se to nedá vydržet a tak jde za rabínem. Ten mu postupně po několika návštěvách přikáže do malé místnosti nastěhovat slepice, pak kozu, pak dvě ovce. Když už to opravdu nejde vydržet a všichni si lezou po hlavách, tak rabín přikáže odstěhovat zvířata. A jak jsou všichni najednou štastní.

Tahle psychologie funguje i v obchodě:
Napsat nadsazenou cenu (lidi vyděsit) a pak ji přeškrtnout a dát jakože slevu.
Nebo obchodník nejprve naváží 30 deka. Pak se jakoby zarazí: "Jé paninko, to se mi nějak nezdá." Převáží to. "Šmankote, já bych vás ještě ošidil - toho je jen pětadvacet!" A paní, s dobrým pocitem, že narazila na poctivce, si odnáší pouhých 15 deka...

Bohužel na tomhle psychologickém principu funguje i sebepoškozování.
Postižený(á) fyzickou bolestí přehluší tu psychickou. A když ta fyzická začne ustupovat, zdá se to už "lepší", než před tím.

Možná je to i důvod, proc se lidé, co přežili koncentrační tábory, dožívali vysokého věku.
Větsi hrůzy už zažit snad ani nemohli a byli vděční za všechno, co později přišlo. Vše bylo lepší, než to tehdy. Prostě člověk si neuvědomí co má, dokud o to nepřijde...