Jevonsův paradox
William Stanley Jevons (1835 - 1882) si prvně tohoto jevu všiml při zdokonalení parního stroje. Selským rozumem by se řeklo, že zvýšení výkonu při zachování současné spotřeby, nebo dokonce při jejím snížení, bude vést k úspoře a celkovému snížení spotřeby paliva - tedy v tehdejším případě uhlí. Nebylo tomu tak.
Paradoxně menší palivová náročnost parního stoje způsobila jeho plošné rozšíření do všech výrobních oborů. Čím více rostla efektivita využití uhlí, tím více narůstala i jeho těžba a spotřeba.
Tento paradox lze zobecnit: Zvyšování účinnosti využívání zdroje vede ke zvyšování spotřeby daného zdroje.
Počátkem milénia se opět potvrdil při zavádění úsporných žárovek. Lidé zjistili, že za méně elektřiny mají více světla a tak začali více svítit (např. obchody bez oken, mnohem více pouličního osvětlení...) a tak v součtu na osvětlení spotřebují mnohem více elektřiny, než když se svítilo neefektivními klasickými žárovkami.
To samé v dopravě. Úspornější motory a kvalitnější síť silnic způsobila, že lidé podstatně více jezdí a tak ve výsledku spotřeba nafty stále stoupá. Například spotřební zboží už nejezdí za lidmi do malých vsí a městeček jedním zásobovacím nákladním autem, ale lidé jezdí jednotlivě svými osobními auty do velkoměstských nákupních center... Ve finále tedy na jednotku hmotnosti zboží mnohem více paliva.
Elektronizace administrativy ("kancelář bez papíru") způsobila nárůst množství dokumentů (jednoduší "vytvoření lejstra"), z nichž se většina nakonec stejně na papír vytiskne (přinejmenším jako záloha a do archivu) a tedy vůbec neklesající spotřebu papíru a "papírování".
S tímto paradoxem se setkal i (takřka) každý z nás Čechů, když nakoupil něco, co bylo v úžasné slevě - to, co by jinak nekupoval vůbec.
Nejrůznější prognózy o tom, "jak se ušetří" "snížením palivové náročnosti", "zeefektivněním komunikace", "elektronizací" a pod. mnohdy na tomto paradoxu mohou dost ošklivě ztroskotat.
Obecně mechanizace, automatizace a kybernetizace měla "ušetřit práci dělníka, rolníka i úředníka" už od dob vědeckotechnické revoluce, tedy právě od doby nástupu onoho parního stroje a 19. století ("století páry"). Možná, že "mechanizace" měla nějaký efekt "ušetření" - po první světové válce byla uzákoněna 8 hodinová pracovní doba. Ale co všechno od té doby bylo zmechanizováno a zautomatizováno a osmihodinovou pracovní dobu máme pořád. Pravda, nějakých 50 let od té doby už máme volné i soboty.
Ale už nějakých 20-30 let tady máme masívní kybernetizaci. A to hlavně administrativy. Kde je úspora? Kde se díky tomu zkrátila pracovní doba úředníkům, kde díky tomu ubylo samotných úředníků, kde díky tomu ubylo lejster, formulářů, dotazníků, vyhlášek a přihlášek? Naopak, zdá se, že všeho jakoby přibývalo...
Realizovat skutečné úspory neznamená až tak úplně "zefektivňování", "zrychlování", "zkracování" jako úplně si danou spotřebu odříct.
Jednoduše řečeno: "Nejvíc se ušetří na tom, co se vůbec neudělá." (Což je heslo jednoho z mých bývalých šéfů - dejmupánbuvěčnouslávu - stavaře tělem i duší)
Tedy: nejvíce paliva ušetříme tehdy, nebudeme-li jezdit, tam, kam není potřeba, nebudeme-li topit a svítit tam, kde není potřeba a nejvíce administrativu omezíme, nebudeme-li vytvářet lejstra, která nejsou potřeba.
A tedy: Nejvíce peněz ušetříme, když nebudeme kupovat to, co opravdu životně nepotřebujeme.
A tedy: Nejvíce svého životního času ušetříme, nebudeme-li dělat, to, co není potřeba. To, čemu bytostně nevěříme.
A pokud se jako lidstvo nebudeme ve své rozežranosti ochotni skutečně omezit (ne jen "zefektivňovat Růst"), planetu (nebo spíše sebe sama) nezachráníme.