Jsem ignorant?
Včera jsem si zase potvrdil své (nevím, zda to tak mohu nazývat) ignorantství. Potkal jsem jednu takovou - dobře informovanou - osobu (jistě takových znáte spousty i vy), od které se dozvíte během pár chvil množství informací o svých bližních, blízkých i vzdálených spoluobčanech. Já jsem vždy po takovýchto setkáních naplněn ohromným obdivem k dotyčné (osobě) jakou že to úžasnou mentální mapu má ve své hlavě nakreslenou, jak perfektně skládá z porůznu nalezených střípků informací celkovou mozaiku, jak bravůrně svazuje tu pomyslnou pavučinu vzájemných sociálních vztahů - kdo, s kým, jak, komu, kdy, kde, kolik...
V průběhu této diskuze jsem dostal pomyslnou ránu do hlavy, když dotyčná "dobře informovaná" osoba mi předestřela přesnou mapu majetkových a příbuzenských vztahů mých přímých sousedů. Po tomto výkladu jsem se zmohl pouze na reakci: "Aha. Tohle já vlastně také vím. Mně tohle říkala přímo má sousedka. Ale já takovéhle věci neukládám."
Ano, mám přesně před očima tu chvíli, i to místo kdy a kde jsme o tom mluvili, ale obsah toho jejího sdělení jsem asi opravdu prostě a jednoduše do paměti neuložil. Nebo možná uložil (když mi to mohlo být připomenuto), ale nejspíš jako naprosto nepodstatný detail, někam mimo oblast mé okamžitě dostupné paměti, která je (dle mého dojmu) už tak přeplněná pro mě důležitějšími daty.
Roztomile příznačné je, že vždy každá takováto osoba na mé sdělení o mém "neukládání" zareaguje: "To já také ne" a jedním dechem pokračuje v další prezentaci své úžasné mentální mapy sociálních vazeb. ;-)
Každopádně toto své "neukládání" informací o svých bližních, kterých se mi porůznu dostává, považuji za svůj dosti nepříjemný handicap. A své spoluobčany, kteří jsou tímto talentem obdařeni, obdivuji. A jsem si bolavě vědom toho, jak jim to pomáhá v sociálním životě a v orientaci v klientelistickém systému.
Kdysi jsem si na to vytvořil teorii, že jako jedináček jedináčků vyrůstající v anonymním velkoměstském sídlišti, tedy s naprostou absencí jakéhokoli bližšího příbuzenstva i bližních kolem sebe, jsem v dětství tuhle dovednost vyznat se v sociální pavučině jmen, příbuzenských a majetkových vztahů nikdy nepotřeboval. A to z toho jednoduchého důvodu, že jsem žádnou takovouto pavučinou obklopen nebyl (i ti nejbližší sousedé v paneláku jsou úplně cizí lidé, kteří se o sebe moc nezajímají). A tak se mi tahle mentální funkce prostě nerozvinula a zakrněla, stejně, jako vám zakrní kterýkoli orgán, který od narození a dětství nepoužíváte, protože ho nepotřebujete. Ani ve škole se to neučilo. Je těžké ke stáru to dohánět.
Nicméně jedno pozitivum na tom vidím: Nevím jak přísná bruselská doktrína GDPR řeší ochranu, neukládání a stornování osobních údajů přímo v pamětech a mozcích jednotlivých lidí, ale věřím, že já ji naplňuji příkladně. V mé hlavě jsou Vaše osobní data naprosto v bezpečí - naprosto nedostupná. A to pro kohokoli... včetně mě. :-)