Nebrečím, že jsem Čech, ani se za to nestydím...
Když tak čtu nářky některých či přímo stud za národ, který se nechal za koblihu zblbnout slovenským estébákem, zjišťuji naopak, že to vidím optimisticky a že jsem pořád rád Čechem.
Stejně tak se můžeme ptát proč se nechalo v první polovině 20. století několik desítek miliónů příslušníků nejvzdělanějšího evropského národa zblbnout mužem s knírkem a patkou? A procitli až na sněhových pláních u Stalingradu? Naprosto iracionální charisma dominantního vůdce. Lidská nátura je stádní. Jakmile ucítí silného alfa samce, nechají se vést jak ovce na porážku. Nejrychlejší cesta, jak se ho zbavit, je, aby sám sebe ztrapnil a udělal ze sebe blbce. Je to pro národ méně bolestivé prozření, než být jako ovce nahnán na jatka a umírat s proříznutým krkem.
V tomhle naopak českému národu věřím. Věřím jeho nátuře zlehčit, zesměšnit a zešvejkovat všechno a každého vždy a všude. A díky tomu doufám, že tenhle Slovák nakonec podporu ztratí. Čechům totiž stačí jen drobné škobrtnutí vůdce, aby propukli v jízlivý smích a vůdce ztratil navždy autoritu. A s vysmívajícím se, pošklebujícím a švejkujícím Čechem se Impérium nevystaví... "
Češi mají úžasnou samoregulující schopnost přežít - v klídku a v pohodě. Kde jinde ve světě se dělají revoluce či rozdělují státy bez rozbíjení, střílení a zabíjení?
Švejkové, smějící se bestie, které sice snadno ohneš, ale těžko zlomíš. protože nejsou tvrdí, ale pružní, to je ten český gen, který tu zůstal po všech těch našich "slavných prohrách", kdy elitní geny národa musely houfně do emigrací. Ale já se za tenhle gen nestydím. Je totiž perfektně imunní proti všem "charizmatickým vůdcům" a "vznešeným ideálům" (ideologiím), pro které jsou jiné národy ochotny umírat a pak brečet, čím že se to zase daly zblbnout.
Ty hlavní a nejzásadnější české ideály: "klid, pohodlí a jistoty" zvítězí vždy u Čecha nad "sebevznešenějšími" pojmy, jako jsou "svoboda", "národ", "tradice", "Bůh" atd atd... A dokonce bych řekl že i nad pojmy jako jsou "pokrok", "rozvoj", "úspěch", "moc" a dokonce i "peníze". Pokud na posledně jmenované pojmy Čech výjimečně nekašle, tak jen proto, že v dané situaci mu z nich bezprostředně vyplývají "klídek, pohoda a jistoty".
A ještě jedno dějinné poučení: Znova Evropa 30. let 20. století. Češi byli ze všech evropských národů nejméně zblbnutí fašismem. O Němcích, sudetských Němcích a Rakušácích mluvit nemusím, kam to dotáhli Slováci, víme taky, vládnoucí fašismus byl v Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku, Řecku, Jugoslávii, o Itálii taky nemluvě, dokonce i polským fašistům se podařil převrat ("sanační" režim). Proti tomu všemu česká Vlajka a Gajdova národní obec byly jen komické partičky, které se nikdy nedostaly ani pořádně do politiky, natož k moci. My jsme tehdy byli opravdu jediným ostrůvkem demokracie ve střední a kdoví jestli ne v celé Evropě. Otázkou je proč. Jestli díky Masarykovi, nebo díky té naší povaze české...
Tohle je taky jeden z důvodů, proč nad naším národem nebrečím.
A doufám, že tahle genetická výbava Čechů pošle Babiše, i všechno ostatní, co komplikuje českou "pohodu", co nevidět tam, kam patří.