MARTIN ŠOLE

Obdivuji lidi, kteří se dokáží věnovat jednomu dílu mnoho měsíců, někteří i několik let, či dokonce celý život. Sochy z pískovce vytesávané hasičskou sekyrkou celý život, strom života vyřezávaný z jednoho kusu dřeva lístek po lístku kapesním nožíkem v šeru klášterní cely jako pokání několik let, betlém z chlebové střídy vytvořený ve věznici... Teď jsem se setkal s fotografickou knížkou, na níž amatérská práce trvala půl roku.
Věci, které by takto nikdy nikdo profesionálně - tedy kdyby se tím měl živit - nemohl dělat. Takto to leze dělat jen a pouze z amatérského nadšení. Od slova "amare" - milovat. Tedy amatéři to dělají, protože to milují.
Neuměle a tupými nástroji, tudíž velice zdlouhavě a namáhavě.
A vydrží tu dřinu, ne pro peníze, možná ani ne pro ten výsledek, ale hlavně protože milují tu činnost.
Kdysi jsem se setkal s příměrem, že když kácíte les, věnujete určitý čas ostření nástrojů a učení se technice kácení. Pokud tohle zanedbáte, kácení stromů tupými nástroji a špatnou technikou vám trvá neúměrně dlouho.
Takže při každé činnosti musíte věnovat určitý čas na zdánlivě neproduktivní ostření sekyr a pil - tedy zdokonalování nástrojů k ní potřebných a to i vč. svých vlastních dovedností. O to kratší doba bude pak potřebná k vytvoření kýženého výsledku - nadělání paseky. 
Neumělý dřevorubec (amatér) s tupou sekyrou to zvládne za mnohem delší dobu a neúměrně více se při tom nadře.
Ano, takhle to funguje v systému orientovaném na konečný produkt (paseku) a vyinkasování peněz za něj.
A tak ostříme (zdokonalujeme) své nástroje až k naprosté dokonalosti a čerpáme všechny možné i nemožné znalosti a dovednosti - abychom pak přišli a v ideálním případě zmáčkli jeden knoflík a to, co požadujeme (paseka) bylo během pár vteřin hotovo. Ve sterilní dokonalosti, bez dřiny - profesionálně. Ne amatérsky - a tedy bez lásky...
A pak, když se občas setkáme s takovým "amatérským" dílem, výsledkem mnoha měsíců, nebo i let trpělivé neumělé práce těmi nejprimitivnějšími prostředky, tzv. "na koleni", které by nabroušenou sekyrou (dokonalými prostředky) vzniklo za podstatně kratší dobu, či dokonce během pár chvil, naplní nás to podivným dojetím, pocitem setkání s něčím, co nás přesahuje, na co ve svém sterilně dokonalém technokratickém světě nedokážeme dosáhnout. Vždyť my jsme se přece tolik učili, tolik trénovali, tak moc "ostřili pily" (zdokonalovali své nástroje) a vybírali ty nejlepší a dávali za ně horentní sumy... ale přesto jsme vlastně nikdy nic takového - takřka monumentálního - nevytvořili. My jsme vlastně pro to samotné ostření pil a zdokonalování nástrojů s nimi nestačili něco pořádně udělat. Natož jedním a tím samým primitivním a tupým nástrojem něco dělat dlouhá léta, ba desetiletí... nebo dokonce jej dědit z generace na generaci. 
Ten pocit, který nás dojímá, když vidíme takováto díla, není ani ta dokonalost (to víme a vidíme, že tam není) ani to ohromné množství práce a času, které v tom je (to si někdy namlouváme), ale je to ta Láska, tedy ten AMAteRismUS, se kterou to bylo děláno...
... kterou to, co zvládneme dokonale naostřenou sekerou a dotykem jednoho prstu, v sobě prostě nemá.