Stupně
1) Zrození, samota existence
2) Setkání, seznámení se svým protějškem
3) Konfrontace, soutěž, zápas, souboj
4) Symbióza, spolupráce, harmonie, přátelství, učení, vedení
Tyto čtyři stupně jsou vlastně přírodním principem, kterému by měl odpovídat i vývoj člověka jako jednotlivce i celého lidstva, vývoj mezilidských vztahů, vztah člověka s přírodou i vztah člověka k Bohu.
Příroda na základě nich funguje - například vůdčí jedinec ve stádě či smečce.
Podstatné je uvědomění si přechodu mezi 3. a 4. stupněm. Při zápasu nejde o fyzickou likvidaci protivníka, nýbrž o jasné určení zdatnějšího silnějšího schopnějšího, tedy o určení vůdce či učitele, kde toto rozlišení je nutné. Vítěz musí být schopen tuto roli převzít a vést poraženého, aby tento byl jednou stejně silný jako on sám. Stát se mu vlastně učitelem a trenérem a to i s tím, že v příštím souboji může překonat žák učitele.
Konflikt je tedy naprosto integrální součástí každého vztahu, stejně tak i nerovnocenné postavení není nic nepřirozeného. Musí ale fungovat podle těchto pravidel a pravidelně musí být prověřováno a obnovováno právě novými konflikty.
Avšak samoúčelný konflikt, o kterém je předem jasné jak dopadne, je plýtvání silami a jako takový tedy škodlivý.
Konflikt - tedy ve formě souboje je užitečný pro obnovení - přeskupení, či potvrzení rozložení sil a vůdčího postavení.
(2001)