Výklad reality
O čem vlastně je ta současná "virokrize"? Nebo spíše co ukázala o naší informační společnosti?
I to, že "pravdu nelze mít". Že vše, co produkujeme, jsou (pouze!) výklady, komentáře, teorie, prognózy, domněnky a pocity. Ne proto, že nemáme ještě k dispozici úplná, přesná a konečná data (konečná a kompletní nikdy ani mít nebudeme), ale protože cokoli dalšího s těmi daty uděláme, je jen "výklad reality", tedy její (více či méně) zkreslená interpretace, jeden z množství různých "úhlů pohledu".
Shrnul bych to jednoduchým: Ne realita jako taková, ale to, jak na ni pohlížíme, jak ji interpetujeme, je to, co nám způsobuje trápení.
Proto taky v terapii je jedním ze základních postupů "přerámování" - tedy změna pohledu na věc... nebo ještě jinak: přemístění klienta na jinou pozorovatelnu, tj. změna úhlu pohledu...
Před terapií vypadá situace většinou bezvýchodně. Ale jen co si dovolíme udělat krok stranou, ven ze zaběhnutého způsobu myšlení, se začnou objevovat nové možnosti. Změnili jsme pozorovatelnu, úhel pohledu, koukáme jiným okénkem a najednou vidíme jakoby něco jiného.
Možná, že teď probíhá nějaká celosvětová terapie - změna úhlu pohledu.
Jenomže ta nebude už hromadná. Nikdo už (doufám!) neřekne komplet celému národu, kulturnímu okruhu, neřku-li celému lidstvu: "sem se postavte, odtud se koukejte, tohle je jen jediný možný a správný úhel pohledu!", jako jsme to v naší kotlince v minulém století zažili s dvěma "-ismy" a v minulém tisíciletí s jedním náboženstvím. Jejich relikty stále přežívají, ale snad už je nikdo nebude násilím prosazovat jako jediné možné.
Ale na to, že existují spousty "úhlů pohledu" vedle sebe, si mnoho lidí bude ještě bolestně zvykat mnoho desetiletí, ne-li staletí.
Ono je to totiž pro otroka strašně jednoduché, když Velký Bratr, báťuška car, náš Vůdce, papež, sultán, předseda či kdokoli jiný (tedy i terapeut), do koho promítá otcovské imago, vydá nařízení: "tohle je jediná možná pravda a té věřte, takhle to je jedině správně a to dělejte!" (s dodatkem: "kdo ne, ten bude popraven"). Nemusí přemýšlet, rozhodovat a nést za to odpovědnost. K přežití mu stačí se jen pohybovat jak robotek na dálkové ovládání.
A dodneska tu jsou jedinci i skupiny (strany, nebo spíše fankluby těch jedinců), kteří by si tak strašně přáli tu mít jen robotky na dálkové ovládání - řízené příkazy a zákazy... nebo ještě lépe nějakými strašáky - pocity strachu. Ať už ten pocit strachu je vyvolaný epidemií, nebo tím, zda zaplatím nebo nezaplatím nějakou půjčku...
Inspirováno (nejen) tímto článkem.
A ještě obrázek ilustrující různé "úhly pohledu"
