Jdi na obsah Jdi na menu
 

Karpmanův trojúhelník

29. 6. 2021

Trojúhelník vzájemné závislosti je koncept či model Stephana Karpmanna, který vychází z Berneho transakční analýzy, jeho pojetí lidských vztahů a komunikace jako her. Nikoli však her jako zábavy, ale vážných emočních her neboli transakcí, kdy jde o zisk, moc a emoční převahu. Karpmann provedl syntézu všech možných rolí a postav, které Berne popsal a zjednodušil je do tří komplementárních rolí, které se objevují ve všech hrách.
Bývá uváděn triviální příklad otce, dítěte a matky: 
Otec-Pronásledovatel křičí na dítě, dítě-Oběť pláče a Matka-Zachránce dítě utěšuje.

Oběť – je osoba, která předstírá, že:
• nemá sílu k řešení problému
• k tomu, aby se cítila dobře, potřebuje změnu chování u ostatních
• příčinou neřešení problému je její nouze
• nemá dostatečné duševní schopnosti

Má pocit, že nemůže využít svojí energii k aktivní změně. Je to zdánlivě „křehká bytost“, lítostivá, nešťastná a pasivní. Dokáže vyvolávat pocity viny u ostatních za to, že jí se daří špatně. Také ale dráždí, rozčiluje a vyvolává v druhých hněv. Vedlejším přínosem role oběti může být přitáhnutí pozornosti, soucitu, lítosti, péče a podpory, zbavení se odpovědnosti, vyvolání dojmu beztrestnosti a nevinnosti. I přes to má však oběť velkou moc.

Zachránce či obhájce – je osoba, která
• se opájí pocitem pomáhajícího
• přebírá za ostatní schopnost k myšlení řešení problémů
• dělá pro druhé více, než jim pak říká
• dělá věci, které v konečném důsledku dělat nechce

Má potřebu pomáhat (především tomu, kdo je v roli oběti), dále harmonizovat, dát do pořádku, poradit. Je laskavý, altruistický, hodně pracuje, skoro se nezastaví. Může však vyvolávat v druhých také pocity viny, nutnost vděku a tím i závislosti na něm. Může druhé dusit, poskytovat neúčinnou pomoc, ve skutečnosti nepodporuje k samostatnosti, ale svou neustálou asistencí vyvolává v oběti pasivitu. Vedlejším přínosem může být pocit vlastní důležitosti, potřebnosti a ušlechtilosti. Řešením problémů ostatních vytěsňuje své vlastní problémy.

Pronásledovatel, agresor, kat či žalobce je osoba, která:
• znevažuje, kritizuje a zraňuje ostatní
• chce ostatní potrestat
• kvůli které ostatní trpí

Má potřebu ovládat, vychovávat, přimět, mít pravdu, moc a kontrolu. Je přísný, povýšený, despotický, autoritářský, budí strach. Může být krutý, bezcitný. Ale vedle strachu vyvolává v druhých také zášť, odpor, zlost, touhu po odvetě. Vedlejším přínosem je možnost vybití frustrace a iluze moci nad obětí.

U všech rolí je tendence k přehánění nebo zlehčování vlastních schopností a významu.
Role nejsou oddělené, neexistují samy o sobě, ale jsou ve vzájemné interakci a závislosti. Potřebují se navzájem, aby mohly existovat. V pozadí jejich neuvědomovaného chování je motivace k udržení těchto vazeb a rolí.

 

 

treugolnik-karpmana.jpg

 

Karpmanův trojúhelník na pracovišti: 

Agresor je většinou nižší šéf, vedoucí nějakého úseku, který není spokojen s tím, jak svět kolem něho (firma, kolegové) funguje. Všichni jsou jiní, než by si on představoval. A on si není úplně jistý svou židlí. On sám „se musí stále snažit, maká, ale ať dělá, co dělá, stejně to nefunguje, jak by chtěl“. Proto stále dokola úkoluje, kontroluje a hodnotí. Chce po spolupracovnících, aby se změnili k jeho obrazu. A nechápe, pokud tak nečiní. Jeho představa je: "kdyby všichni makali a uvažovali přesně tak, jako já, fungovalo by to dokonale". Jenomže to je hrubý omyl. Každý jsme jiný a navzájem se doplňujeme. A tuto "jinost" je potřeba využívat a ne jít proti ní. Okolí se ho buď bojí, nebo na něj má zlost.
Oběť má pocit, že celý svět (všichni ve firmě, v oddělení) jsou proti němu/ní. Všichni jsou draví, nespravedliví. Všechno je strašně těžké, nic nejde změnit. Oběť má pocit, že se na nikoho nemůže obrátit o pomoc. Bývá též pasivní, často ukřivděná. „Dobře, udělám to, jak říkáš, když myslíš, přizpůsobím se.“ Tomuto stylu myšlení já říkám "lopaťáctví". Klasická výmluva "lopaťáka" je: "Mně nikdo nic neřek´", na západě se tomu říká: "not my job". Tento typ nehne z vlastní iniciativy. Odmítá převzít za cokoli odpovědnost. Ale přesně ví, co vedení dělá špatně, a že on s tím nic nenadělá. Prostě "se jen veze".
Spasitel by rád lidem pomáhal, radil jim. Sám bývá pracovitý, aktivistický. Připadá si ušlechtilý a potřebný. Svojí snahou radit a pomáhat ovšem ve spolupracovnících místo aby je aktivoval, vyvolává spíš pasivitu a nesamostatnost. Nepřebírají potom osobní odpovědnost. V horším případě mají jeho kolegové, kterým stále „pomáhá“, pocit viny, vynuceného vděku. O tomto typu se za socialismu říkalo: "Aktivní blbec je horší jak třídní nepřítel". Obětavec, který řeší i to, co nemusí a kterému šéf většinou vynadá ne za to, co neudělat, ale za to, co udělal. Když se takto vícekrát spálí, propadne do role oběti.
A teď, o co jednotlivým typům skutečně jde:
Agresor vlastně chce, aby konečně mohl přestat pronásledovat, tyranizovat. Předpokládá to, aby přenechal ostatním jejich odpovědnost a kompetence v tom, co jim jde a co umí a věřil, že i jejich stylem se doberou k výsledku a řešení. A že když se někdo něčeho chopí a jde mu to, neznamená to hned, že ho chce vyhodit z jeho židle. „Mám klid, nemusím nic dělat, všechno běží správně.“
Oběť potřebuje někoho, kdo správně uhodne její potřeby, vrátí jí odpovědnost a samostatné uvažování a nezištně a nemanipulativně pomůže formou spolupráce - ne že to udělá za ni. „Ono to jde. Dokázala jsem to. Zvládli jsme to spolu!“
Spasitel si přeje, aby už konečně někdo zachránil jeho. A ocenil jeho schopnosti a řekl mu, že je dobrý, ale také si může odpočinut. A že i bez něj to ve firmě chvíli zvládnou. „Mají mě rádi! Oceňují mě.“

 

 

PS: Nezávisle na Karpmanově trojúhelníku (který jsme tehdy ještě neznali) před léty vytvořil Vojta Franče kvadrant podobných rolí obohacený ještě o "nezávislého" Soudce (což by mohl být i někdo jako "Mediátor"), který jsme nakonec rozšířili o další 4 sekundární typy - tedy celkem na 8 typů.

Oběť - Agresor - Soudce - Spasitel

 

8-archetypu.png

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář