Novoroční přání
Moji milí,
protože zítra už definitivně končí vánoční stop time, vám začíná škola, nám začíná další pracovní rok, přidám k těm novoročním přáníčkům, co tu už proběhla, ještě jedno a vlastně to, které považuji pro Vás za nejdůležitější - přeji Vám:
Ať děláte v životě to, co chcete, co Vás baví, bude bavit a naplňovat Váš život a dávat mu smysl.
Ať to děláte nejen pro peníze a možná nějakou osobní či rodinnou prestiž, ale hlavně proto, že Vám to bude přinášet radost.
Ten předpoklad tohoto, který je, že:
víte, co to je, tedy víte, co chcete,
ten už jsem Vám přál prvního.
Pokud víte, co chcete, víte, či vám už alespoň pomalu dochází, z jaké práce byste v životě měli radost, je velké osobní štěstí. Tak si ho nenechte vzít!
Nedejte na nějaké řeči kohokoli: "To tě neuživí, jsou jiná povolání, která mají mnohem větší prestiž; ty si myslíš, že ti tohle nadšení vydrží i za deset, dvacet, třicet let...?"
Přeju Vám ať tohle, na jakou školu půjdete, je jedno z vašich prvních úplně samostatných rozhodnutí. Tak si nedejte vzít to, že bude skutečně Vaše! Abyste se pak nemuseli vymlouvat (a nejen před jinými, ale hlavně před sebou): "Mě to, co dělám, nebaví, ale ONI to tak po mě chtěli."
Prochází mi rukama i třídy středních škol a věřte na jednom každém z těch dospívajících dětí je vidět, jestli to, co dělá, dělá s nadšením a zájmem, nebo jestli ho to nebaví a na té škole a tu výuku jenom přežívá, je tam v nějakým omylem, buď, že nevěděl, nebo co hůř: "protože to rozhodli jiní".
Z téhle koleje, role pasívní oběti, téměř otroka, který "dělá jen to, co po něm druzí chtějí", dá dost práce vystoupit. Ale samozřejmě to také jde - když chcete. Když najdete to, co je vaše, že je to to, co opravdu chcete a rozhodnete se pro to.
Ale stejně tak i teď můžete ještě nevědět. V tomhle budu držet dál můj osobní názor, který jste už ode mne mnozí slyšeli: V tom případě gympl. A asi už taky víte, že nesouhlasím s těmi námitkami: "Na co ti bude gympl, když nepůjdeš na nějakou další vysokou školu? S gymplem nebudeš mít žádnou odbornost, nebudeš ničím." Ale vy ještě dneska třeba nevíte, co má být tou vaší "odborností". Nevolte něco z nouze, tedy aby jste nějakou odbornost měli. Mám zkušenost, že tito lidé se později stejně našli jinde a přeorientovali jinam.
I kdyby se ukázalo, že jste si vybrali cestu, která vám časem přestane dávat smysl, není to prohra. Umět změnit směr je někdy větší odvaha než vytrvat za každou cenu.
A berte to tak, že to, co Vám tu teď píšu já, co vám říkají Vaši rodiče, Vaši učitelé, není snaha Vás ovládat, někam Vás natlačit, je to je náš názor, možná nabídka rady, či pomoci. Ale my všichni jsme ti ONI, kteří už přestávají pomalu rozhodovat o Vašich životech, protože o nich už začínáte rozhodovat Vy sami. A komunikujte - mluvte o svých přáních - i když vím, že to mnohdy není jednoduché. Nemusíte nutně přesvědčovat, "utloukat argumenty", stačí, že Váš hlas zazní a Vy budete slyšeni, že umíte formulovat Váš názor, že víte, co chcete i co nechcete.
Víte z praxe našich kroužků, že tyhle "kompetence" se Vám už snažím předávat. Budu na vás hrdý, když se jich nezaleknete.
U většiny z Vás, možná i protože chodíte ke mně, tak trochu předpokládám, že už nějaký směr máte.
Važte si toho, a nenechte si ho vzít. A je jedno, jestli to bude focení, či nějaký jiný výtvarný či obecně umělecký obor. Anebo třeba pečení koláčků, či chov zvířátek. Ale pokud to víte, co to je, že je to teď to pravé, jděte si za tím - hlavně ať je to Vaše!
A nebojte se toho, že se, tím, co jste si vybrali, neuživíte. Jste chytří, takže nějakou práci seženete vždy a to, co vás naplňuje, můžete zpočátku dělat bokem. Když to moc budete chtít, nakonec se k tomu stejně propracujete.
Mnohem důležitější, než prachy, nebo nějaká prestiž je to, abyste byli šťastní.
A děkuji všem, co to dočetli až sem. Psal jsem to pro Vás.
Ať jste šťastni. To vám ze srdce přeju.
Související: Aspoň jsem to zkusil