Privatizace zisků, socializace nákladů
XY oligarcha nebo zahraniční korporace si vydupe na sociálně demokratické vládě k úlevy na daních nebo rovnou daňové prázdniny za to, kolik vytvoří pracovních míst. Lhostejno, že jde většinou jen to to nejprimitivnější montování nebo jen skladování - překládání zboží z místa na místo v narychlo postavených halách za mzdu blízké minimální.
A pak se korporátník s politikem navzájem plácají po zádech jak jsou náramně prosociální.
A zástupy lidí, kteří nemají šanci dělat nic jiného (jiná v práce v regionu není) začnou chrlit tuny výrobků, jejichž životnost není delší než povinné dva roky záruky a které v podstatě nikdo nepotřebuje. O to, aby je někdo koupil, se postará masivní reklama, která mase proletářů po šichtě vypláchne mozek - vytvoří v nich pavlovovský reflex nakupovat a konzumovat, abych nebyl jiný než ostatní.
Že si to z platu, který má v té montovně nemohou dovolit? Přijde další výplach mozku - půjčka. Velice užitečný nástroj, jak přinutit lidi držet hubu a krok. Nemohu si vyskakovat, protože si nemohu dovolit přijít o žádný plat, ani o jednu korunu měsíčně, protože bych nemohl splácet. A když nebudu splácet hrozí mi exekuce, vyhazov z bytu, propad hypotéky... (viz)
Celosvětový ekonomický systém "pro drobného človíčka vše na půjčku, jen ho pořádně zadlužit" přináší nejen jeho vazalství, ale i další užitek: přebytečný kapitál, který už není možno investovat do výroby, přinese další zisk coby úroky z půjčky. To riziko, že sem tam někdo nesplatí, je přijatelné v porovnání s tím, že se točí kolo ekonomiky, že někdo nakupuje a konzumuje a spotřebovává tady a teď, vše to, co je ke spotřebě určeno, co stejně nejpozději za dva roky vyhodí, aby se zas mohlo koupit nové - na splátky.
Vše vyrobí nadnárodní koncerny. Odpadá potřeba opravářů, servisáků, řemeslníků, živnostníků, prostě střední (drobně podnikatelské) vrstvy. Ti jsou tou největší konkurencí špiček korporátní oligarchie.
Ale on je přece rád korporátní oligarcha zaměstná ve svém mamutím koncernu (kde za daňové úlevy pro ně vytvořil pracovní místa). A ty, kteří se tam už nevejdou, propadnou na samé dno, bude živit sociální stát. On přece nepotřebuje, aby mu řvali před branami. On potřebuje přece klid na práci.
Náklady sociálního státu zas živí zástup jeho dělníků daněmi Ale výdaje na tyhle "potřebné" hladové krky visící na státním cecíku lze také přece omezit a ještě být při tom za dobráka.
Dobře mířenou propagandou stačí proti těmhle "nezaměstnaným vyžírkům" poštvat ty ostatní, kteří ještě na tohle dno neklesli a stále se snaží "makat" (v oligarchově montovně, o jehož daňových prázdninách, dotačních pobídkách, či daňové optimalizaci pomocí přesunu firmy do daňových rájů něco matně tušíme) a tedy daně platí. Že jsou vlastně jen o ten jediný pouhý společenský stupínek nad tímhle sociálním dnem, to už si ani uvědomit nestačí. Natož pak to, že nejvíc platí za ty a na ty, co jsou úplně nejvýš.
Jen snad matně začínají tušit, že ta střední patra sociálního žebříčku se nějak podivně vyprazdňují a to tak, že v těch dolních vzniká docela tlačenice.