Typy pacientů a lékařů
PACIENTI (KLIENTI)
Úzkostný hypersenzitivní závislák
Zavěšující se, vyžadující pozornost, hypochondrický, dramaticky zveličující až hysterický, vyžadující nadstandardní péči a přístup, hledající výhody... Častěji ženy.
Pasivně agresívní manipulativní sabotér léčby
Zůstává nemocný navzdory vší péči zdravotníků. Svou nemocí na sebe poutá pozornost okolí; pokud by ji neměl, nebyl by ničím. Spolupráci jen předstírá. Trpí, aby ho ostatní litovali, starali se o něj a byli s ním. Svou nemoc potřebuje kvůli kontaktu s druhými. Ale kontakt s nimi se sestává z víceméně zřejmé výčitky, že oni jsou na tom lépe a on je chudák politováníhodný. Je v regresi na dětskou zkušenost z nemoci, která byla jedinou chvílí, kdy se o něj rodiče starali, vyjadřovali mu bezpodmínečnou lásku (která nebyla něco za něco) a on nic nemusel. Je v něm podvědomý strach, že pokud bude zdravý, nikdo už se o něj strat nebude a jemu zbydou zas jen povinnosti. V podstatě je to strategie dětské manipulativní vyčůranosti.
Rozhořčený narcistický vymahač svých práv
Každý, kdo odmítá okamžitě plnit jeho přání je proti němu a tím je potřeba bojovat. Stále se cítí ohrožený, někdo ho chce předběhnout, odstrčit, ošidit, poškodit a "kdyby se nebránil a dostatečně nekřičel a důsledně nevyžadoval, to, co mu právem náleží, už by tu určitě nebyl". Má velice nízkou frustrační toleranci, zato jeho ego je centrem vesmíru.
Hraniční sebedestruktivní popírač
Nevědomě posunuje realitu do podoby, v níž by ji chtěl mít. Jeho cílem není léčba, ale sběr lékařských skalpů. Přenechá lékaři veškerou odpovědnost, vychválí ho, udělá z něj svého Spasitele, aby ho v příhodném okamžiku usvědčil z neschopnosti (konat zázraky) a vyčetl mu, jak ho zklamal ("a já vám přitom tak věřil"). A pak vítězoslavně podchází o ordinaci dál, hledat nového Spasitele, neuvědomujíc si, že touhle hrou škodí nejvíce sám sobě. A že tím, kdo mu může pomoci nejvíce, je hlavně on sám.
Klient může terapeutovi připomínat něco z odvrácené strany rodičovské postavy. Naopak se sám může situovat vůči klientovi do role rodiče. Zvláště když klient regreguje do role manipulujícího nesvéprávného a za sebe neodpovědného dítěte. Pak terapeutovi začnou naskakovat rigidní a moralizující programy "jak by to správně mělo být". Do toho přichází ještě pocit křivdy a ublíženosti, když klient nespolupracuje tak, jak by si terapeut představoval. Od toho je jen krůček ke zneužití moci: "dát to tomu hajzlíkovi pořádně sežrat"...
LÉKAŘI (TERAPEUTÉ)
Perfekcionista
"Řekněte mi to tak, jak to já chci slyšet". "Vy jste nemocný tak, jak já si to představuju." a z toho vyplývající: "To není možné, tady vás přece nemůže bolet." "Tak uděláme další kontrolní vyšetření."
Sleduje nepodstatné detaily, ve kterých se utopí. Soustředí se víc na laboratorní výsledky, nežli na osobnost pacienta. Často pouze precizně léčí, ale neuzdravuje. Naopak pacienta více vyděsí a podsune mu další nemoci. Svými dobrými úmysly vydláždí pacientovi cestu do pekla. A nedej bože, když pacient nespolupracuje.
Ideálním protipólem úzkostný závislostní hypochondr.
Narcis
"Já to věděl, já jsem si to hned myslel, s tímhle já rozhodně nesouhlasím." Potřebuje obdiv svého dokonalého diagnostického úsudku, žádný odpor a pochybnosti ze strany pacienta. Čím více je sám v sobě nejistý, tím méně snese pochybnosti a tím více potřebuje být ujišťován ve svých rozhodnutích uznáním a obdivem okolí. Nejde ani tak o to uzdravovat, jako mít pravdu.
Potřebuje být ujišťován v tom, kým si představuje být, v horším případě kým si nalhává, že je.
Ideálním protipólem je servilní manipulující pacient. Oblíbení jsou u něj vděční, poslušní, spolupracující a neremcající.
Pochybujícího a kritického pacienta vyhazuje se slovy: "Tak jděte jinam, když já vám nejsem dost dobrej!"
Falešný altruista
Ochotný se pro pacienta obětovat. Má spousty přesčasů (které mu pojišťovna a kolegové ani nevěří), nemá čas na rodinu, soukromý život, ani se v práci najíst. Jenomže skýtá lékař, který se neumí postarat sám o sebe, záruku, že se dobře postará o pacienta?
Lékař, který se obětuje, to dělá z nejistoty, úzkosti a nedostatku sebedůvěry. Pacienta tím tlačí do regrese, závislosti, nezodpovědnosti a dětské manipulaci.
Protože roli Spasitele nelze unést, přesune se do role Oběti, z níž se pak snaží dostat Agresí (padni komu padni) s příslušnými výsledky pro vztah s pacientem a na výsledky léčby. A Agrese se dál střídá s pocity špatného svědomí, které kompenzuje o to větším úsilím a altruismem, který, protože nepřináší vysněné výsledky, je střídán dalším zklamáním a pocity beznaděje a tak stále dokola až k totálnímu vyhoření.
V buddhismu se toto nazývá "idiotským soucitem", který je jen (sebe)prezentací Ega, tvářící se jako nabídka velkolepé pomoci.
Urputná snaha málokdy bývá korunována dosažením cíle a upnutí se na kýžený výsledek způsobuje tunelové vidění.
Testem typu lékaře je reakce na volání pacienta na jeho soukromý telefon v pozdních nočních hodinách, kdy už je mimo službu, doma a nejlépe už spí.
Perfekcionista: "Já se hned podívám, co pro váš případ (problém) mohu ještě teď udělat - zavolejte mi za půl hodiny."
Narcis: "Né, vůbec neobtěžujete. Povězte mi víc, já určitě něco vymyslím."
Altruista: "Ano, to je mi opravdu líto. A to jsem udělal vše, co bylo v mých silách. A co bych pro vás teď mohl ještě udělat?"
Realista: "Teď už nepracuji. V ordinaci budu zítra. Jestli je to opravdu tak akutní, zavolejte si na pohotovost, nebo záchranku."
(Toto je samozřejmě ale pro pacienta nejméně přijatelná odpověď. ;) )
PS: S touto typologií úzce souvisí hry na Oběť, Agresora a Spasitele a rotace (výměny) těchto rolí - tedy Karpmanův trojúhelník