Jdi na obsah Jdi na menu
 


Těžký život Amazonky

2. 6. 2020

 

varia--2-.jpgAmazonka je žena v mužské energii. Žena zvedající činky, formující postavu k dokonalosti, provozující bojové a adrenalinové sporty, čistící si hlavu na motorce i tu motorku opravující, žena zvládající mužské práce  a profese, žena  šéfující mužům. Žena přísně a chladně racionální a logická. Žena naprosto samostatná... a (většinou) sama.
Žena, ve které se pod tvrdou a vymakanou skořápkou skrývá malá ustrašená nesebevědomá holčička. Holčička, ve které citově chladný až despotický otec podupal všechny křehké hodnoty ženství. Holčička, která se až příliš brzo musela naučit, že život je boj a že lásku otce (potažmo muže) si zaslouží jedině tím, že se mu bude snažit vyrovnat. A tak si oblékla bytelné brnění a chladnou kovovou masku, aby všem mužům ukázala, že je lepší a schopnější, nežli oni. Přestože se snaží mužům přiblížit a vyrovnat se jim, tak je nenávidí, protože nezná jinou interakci, než (konkurenční) boj s nimi. Ale co hůř, ona nenávidí i své slabé a křehké ženství. 
A co nejhůř, nenávidí slabost mužů a ze všeho nejvíc slabost svého otce, kterou objevila až tak proklatě pozdě, až skrz průzory svého amazonského brnění (které navlékla, aby ji miloval). 
"Táto, já jsem ti tak věřila. Táto já jsem chtěla být jako ty. Cos mi to provedl?! Ty jsi mě zklamal! Ty jsi tak slabý..."
V dospělosti pochopí, že si vysnila nedostižný ideál, Pana Dokonalého, božského Otce a že žádný muž, který kdy prošel jejím životem mu neodpovídá. Ale to už si těch nedokonalých mužů nedokáže vážit, nedokáže jim věřit, že zvládnou to, co ona by nezvládla (Kolik toho, co by ona nezvládla sama vlastně je? - Moc ne.). Nevěří jim, že by snad některý z nich jí mohl být oporou a dát jí pocit bezpečí a ochrany hnízda pro ni a její děti. Vždyť oni jsou tak slabí a chybující! A slabost a nedokonalost je to, co ona už si dávno sama zakázala a tvrdě trestá. A nejenže důvěřovat, ale dokonce se jim odevzdat, podvolit? Ne to ne! To nikdy!
Možná to i v minulosti párkrát riskla, ale když to včas nevzala do svých rukou a nepomohla si sama, tak přišla další zklamání a zranění...
Extrémní příklad uvažování takových žen hezky shrnuje úryvek z knihy C. S. Lewise: „To nejlepší, co můžeme udělat, abychom se proti nim (mužům) ubránily, je zůstat ve střehu, tvrdě pracovat, nedívat se na nebe ani na zemi, neposlouchat hudbu a především a v prvé řadě nemilovat.“
Slabí a hodní muži se takovéto ženy bojí a vyhýbají se jí. A ona i když takového potká a stojí o něj, brzo jí to přejde, protože ji prostě nebaví. Jeho slabost a nekofliktnost ji po čase začne vysloveně štvát a dráždit k útokům, které ale nemají odezvu... takže - nuda...
Silné macho muže láká hlavně její dokonalé vysportované tělo. Jenomže ona si je natolik vědoma svých kvalit, aby se stala jen luxusní madrací. Tak začne boj o dominanci, který po zemdlení a mnoha krvavých šrámech na duši obou nemůže skončit jinak, než bouřlivým rozchodem. 
A tak potkává muže, kteří jsou její obětí, a se kterými ve finále nakonec udělá to, co kudlanka se svým samečkem...
Nebo agresory, se kterými bojuje o moc...
Anebo ti, kterým se otevře, se stávají jejími zachránci...
...jenže...
Přinutila se k důvěře, svlékla před nimi své brnění a ukázala své zraněné dítě, tu malinkou, velmi nedospělou nešťastnou vyděšenou holčičku, která tak moc touží po lásce...
A z takového muže se stal zákonitě rodič, učitel, guru, životní průvodce, rodinný přítel... tedy něco naprosto asexuálního: léčitel duše - Zachránce.
Jenomže sám tenhle Zachránce chtěl být partnerem se vším všudy. A najednou to nejde.
A tak jí vyčte svou snahu a postaví se sám do role Oběti, nebo začne tlačit na pilu erotiky, čímž se stane Agresorem, kterému "jde jen o jedno"...
A ona se opět uzavírá v ulitě, opět navléká bytelné brnění Amazonky...
A zas vše končí.
"Mužům se prostě věřit nedá. Své potřeby si musím zajistit sama."
Po všech těch zkušenostech ví, že chce muže stabilního, sebejistého, který sebou nenechá zametat a zároveň nebude zametat s ní. Který zvládne všechny její rozmary a vytýčí jí hranice.
Zvládne její agresivitu a zároveň nebude sám agresívní. Zároveň bude silný, aby ustál její slabost, ale tu svou sílu a její (holčičí) slabost proti ní nezneužije. Bude natolik sebejistý, aby ho nerozhodila její nejistota a zároveň, když ona bude nejistá, tak u něj bude moci jistotu načerpat. 
Prostě potřebuje Pana Dokonalého a Vyzrálého, který nikdy neukáže svou slabost, který ji nikdy nezklame a neudělá chybu... protože ona sama ještě paní Dokonalá a vyzrálá není... Ale zároveň, aby ten pan Dokonalý (takřka Svatý) se vůči ní nestavěl do role Zachránce, Učitele, nebo Otce, ale bral ji jako sobě rovnou...
Je tohle vůbec možné? 
Jenomže pan (opravdu) Dokonalý (jestli vůbec takoví existují), stejně dřív nebo později bude vmanipulován do role Zachránce jednoduše jejím přístupem: "já mám svoje chyby, ale ty musíš být natolik silný abys je ustál" - a co to je jiného, než požadavek na Zachránce? A znova začne popsaný model.

Amazonka potřebuje přijmout zpracovat a překonat to, že v jakémkoli partnerovi dřív nebo později (a možná čím dřív, tím líp) začne vidět to, že se chová jako její otec. Potřebuje přijmout to, že i muž má nárok na to, být slabý, sem tam něco nezvládnout a zklamat důvěru... 
Dokud uvnitř tvrdého brnění stále zůstane malou holčičkou toužící po podmíněné lásce vysněného ideálního "božského" Otce a zklamanou ze slabosti toho skutečného a stále ukřivděnou z toho, že se jí někdy v dětství nedostalo toho, co jí právem náleželo (tedy pozornosti, ocenění a lásky) nenajde svoje vlastní kořeny, oporu sama v sobě, která by jí dodala potřebnou stabilitu, tak, aby ji nemusela hledat ve vnějším světě.
Tou vnitřní oporou je pochopení a přijetí rodičů, ocenění toho, co díky nim získala za zkušenost - byť nebyla vždy nutně pozitivní. Přesto je to dar, vědět i to, co mi nevyhovuje. Nemusela si na to přijít vlastním životem. Může navázat zas o kus dál. 
Zaměření na negativa taky bere možnost vidět pozitiva. Jsme stvořeni ze svých rodičů a jejich přijetím se vším všudy, můžeme teprve přijmout i sebe sama. V tom je základ sebelásky a sebedůvěry, přijetí sebe a svého středu.
Jakmile jsme více méně ve svém středu - tzn. známe své plusy a minusy, přijímáme je a s těmi tvoříme svůj svět - pak teprve můžeme začít tvořit vztah - stejným způsobem hledat harmonii, balanc i s druhým. 
Nemůže najít partnera ve svém středu, když v tom středu sama není. Optikou dětských iluzí a snů vidí ve skutečných mužích slabochy, macha, ale ideální táta pořád nikde. 
Teprve až se rozhodne, že táta je a byl naprosto ideální pro její téma sebehodnoty a sehrál svou roli perfektně, potom může odložit své dětské brýle očekávání a začít tvořit. Tvořit sebe a svůj svět ze svého středu. Dospět.
Místo touhy po panu Dokonalém, který přijede na bílém koni odněkud z vnějšku, ze světa její fantazie a ideálů a bude jim přesně odpovídat, přijmout svou vlastní nedokonalost. A milovat ji bez podmínek. Nejprve tu svoji. A pak i toho druhého.
Zní to jako klišé, ale to je přesně to, co sama chce. Aby ji On přijímal bez podmínek, aby ji dokázal "ustát, zvládl" ji. Aby ji nechtěl měnit, ani ovládat. Ale proč on ano a ona ne?
Aby mohla sama získat, musí být schopná totéž dát. Mít rád druhého člověka jen tak, i s jeho nedokonalostmi. A ne mu za první jeho selhání hned ukousnout (srazit) hlavu. Protože když ona bude ve svém středu, jeho chování ji nerozhodí, neomezí, nezmanipuluje.
To je tvoření vztahu. Vzájemné přijímání dokonalostí a "nedokonalostí" pro co nejkrásnější harmonii, které jsme právě dnes schopni. Zítra to bude za ještě o kousek lepší... Vztah je tvorba. Odvaha něco dát a něčeho se vzdát, něco přijmout a nebát se to přijmout. 
Pan Dokonalý existuje. Má spoustu chyb stejně jako vy, váš táta a vaše máma... ale vy to přijímáte, vy ho přijímáte se vším všudy a krásně se spolu doplňujete v harmonickém akordu...

 

 

Pěkný článek k tématu: https://psychologie.cz/proc-se-zeny-meni-v-muze/

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Amazonka

(Zuzana, 2. 6. 2020 15:27)

Moc hezky zpracované téma. Myslím, že pokud si žena rozklíčuje a pochopí tuhle svoji cestu, dokáže potom uzdravit celý svět