MARTIN ŠOLE

Promluva k ženě, která si do svého života přitáhla partnera, který ještě nepřestřihl pupeční šňůru se svou matkou a tedy nedospěl.

Odhaduji, že vy jste vstoupila do jeho života, aby on se konečně osvobodil od vlivu své matky, přestřihl tu pupeční šňůru, která je stále ještě poutá. 
Dříve nebo později ho postavíte před bolavé rozhodování: "moje žena, nebo moje matka?" (A to i za cenu, že nechá matku úplně samotnou.... - ale nebojte, ona samotná nebude - tyhle typy žen udělají vše proto, aby si někoho přitáhly. Když to nebude její syn, najdou si někoho jiného. Syn je to jen protože ten bývá nejsnazší obětí.)
Nesoupeřte s jeho matkou, nepřetahujte se o něj s ní. Nechte to na něm. Nemusíte mu to usnadňovat. Ani mu pomáhat. On si potřebuje projít tímto peklem (rozhodování se), aby zesílil coby skutečný muž.
A pro vás: pokud se v tomto vyhroceném dilematu (jakože Vám garantuji, že dřív nebo později se vyhrotí) rozhodne pro matku, holt si budete hledat jiného muže - tenhle pro vás nebyl.
Je pravděpodobné, že v obou rodinách máte přehozené mužské a ženské role, jinak byste se této hry nezúčastnila.
Ale první, kdo by měl začít tohle narovnávat, jste vy sama.
Staňte se skutečnou ženou, netlačte, nemanipulujte ho jako jeho matka, ale vytvořte mu prostor, ve kterém by se mohl stát mužem. Pokud se vám to povede, i pro něj to bude výzva (možná ta nejdůležitější v životě). 
Takže netlačit, ale spíš ustoupit - vytvořit prostor. On je zvyklý na ženské tlaky celý život. Proto tak často "neví" (si rady sám se sebou), když zrovna žádná netlačí (nemanipuluje ho někam). Ženy ho nenechaly dospět. 
Buďte vy tou první. Nechte ho pořádně vyráchat v tom bahně "nevědění". Správný chlap si má najít svou cestu a vědět, kam směřuje. To, že se to mnohým z nás daří třeba až někdy po čtyřicítce, nebo dokonce později, na věci nic nemění.
A znova opakuji, jestli to nedokáže, není to muž, kterého potřebujete. On svoje "rodinné prokletí" musí zlomit sám. To za něj neuděláte, ani ho k tomu "nedostrkáte". Naopak na to, aby to zvládl, mu vy musíte dát prostor - "ustoupit z cesty", kterou on si musí najít sám. A pokud mu to nedojde, bude tak jen hledat další a další ženy, které ho někam budou strkat a manipulovat jím. Toho už vy se zúčastnit nemusíte.
Vy buďte hlavně žena. Ne jeho pečující matka. (A na to samozřejmě potřebujete muže, který vám to svým dospělým mužstvím umožní a ne dítě, které máte potřebu někam tlačit a pečovat o něj.)
Pokud se za něj budete snažit vy, on na vás bude přicuclý jak upír, dokud vás úplně nevycucá.
A vyřešte si, proč jste si k sobě potřebovala přitáhnout nedospělého mamánka - tedy dítě, o které se musíte starat a zároveň ho obdivovat v jeho dětském narcismu? Proč potřebujete, aby vás někdo takový potřeboval? To je vzájemná závislost. Vy mu dáváte péči a obdiv, ale i on vám něco dává, něco ve vás živí...
Jedna z variant je, že jste si ze své rodiny zvykla, že žena má vše pod kontrolou, řídí a ovládá, protože ví, že se na nikoho jiného nemůže spolehnout (zvláště na to "prohnilé a líné mužské pokolení" ne). A tak si tedy pořídí přesně takového, který odpovídá obrazu muže, který si nakreslila celá ženská linie jejího rodu. Takového, jakého ona viděla i ve svém otci. A co hůř, tam, kde ten partner - mamánek tomuhle obrazu neodpovídá, tam ho takováto ("správná a výkonná") žena (tedy VY) dotlačí. A tomu (slabšímu) muži to bude vyhovovat - protože nic nemusí. Nemusí se rozhodovat, nemusí mít svůj cíl, nemusí "vědět" (to vše za něj ošetří a zvládne jeho žena). Je to tak pro něj prostě pohodlnější. On zůstane v pouze narcistním reaktivním dětském protestu a pubertální negaci, kdy jenom bude posuzovat, přijímat, nebo házet pod stůl to, co mu předkládá a dělá (pro něj) jeho žena, aniž by sám aktivně udělal něco pozitivního. 
Na tohle si zvykly ženy vašeho i jeho rodu. Je teď na vás, jestli to konečně změníte, nebo to předáte dál svým potomkům.
Pokud se změníte Vy (a pomine váš tlak a přestane vaše starostlivá péče), ani ten druhý už nemůže zůstat tím, čím byl dřív.
... anebo to nezvládne a odejde. S tím prostě musíte počítat.