MARTIN ŠOLE

Ladislav Chvála a Ludmila Trapková rozeznávají 2 fáze emancipace, či separace dítěte od rodičů. V 1. separační fázi (anorektické - jak ji jmenovaní autoři nazývají) se potomek osamostatňuje od matky a jakoby odchází z domova a v 2. fázi (bulimické) od otce, kterým je uveden (doprovozen) do tvrdého světa dospělých. Tyto dvě fáze v tomto pořadí platí pro děvčata i chlapce stejně.
Problém současnosti je, že pro tu 2. fázi "sociálního porodu" (další velice výstižný termín jmenovaných autorů) tolik potřebný muž - otec, který přebírá dítě z náruče matky a doprovází jej do vnějšího světa, prostě chybí. Nemusí to být jen proto, že rodiče už jsou rozvedeni. Otec sice může být nějak fyzicky přítomný, bydlet s rodinou, ale svoji otcovskou roli nezastává. Ať už proto, že má spousty práce někde jinde (vydělává peníze) a na dospívajícího potomka už mu nezbývá ani čas ani síly, nebo prostě má spousty práce - sám se sebou. Bývá to většinou pán po čtyřicítce, který v době puberty svých dětí prochází tzv. "krizí středního věku", anebo co ještě hůř a navíc: sám ještě nemá úplně dokončenou svou vlastní separaci a separace vlastního potomka mu tyto jeho vlastní nedokončené a odsunuté vývojové úkoly znova připomíná.
Nepřítomný (či neschopný, nebo nemužný) otec svého syna neuvede do světa dospělých mužů, kde by měl být (alespoň nějak) iniciován a po té si najít sobě rovnou - dospělou partnerku. Pokud toto neproběhne, pouze od matek vycházejí tzv. mamánci neschopní samostatného fungování, ve svých partnerkách hledají své matky a nezřídka zklamáni, že to tak nefunguje, se od ženy navracejí do matčiny náruče se slovy: "Maminko, ty jsi stejně ta nejlepší žena na světě - už tě nikdy neopustím." A stárnoucí matce synův návrat dělá velice dobře, protože to je (jediný) "muž", kterého si vychovala k obrazu svému a možná momentálně i jediný široko daleko pro ni k dispozici...

Nyní se ale budeme zabývat tím, jak to funguje v 2. separační (emancipační) fázi u dcery, které chybí v tomto nejdůležitějším vývojovém období (cca po 16. roce jejího života) otec.
Touto fází totiž dívka musí projít sama a zařadit se do vnějšího světa (což, ať chceme či nechceme, je stále svět mužů) se musí také sama.
Naučila se mít ostré lokty a stala se z ní silná samostatná "mužná" (jangová) žena - Amazonka.
Má spousty kamarádů mezi muži, některé i s výhodami sexu, ale žádného skutečného dlouhodobého partnera. Svou erotičnost a sexualitu mnohdy dokáže používat a využívat i lépe nežli její "jinové" vrstevnice, ale je to jen jedna z jejích dalších zbraní vedle síly a mrštnosti svalů a chladně racionálního rozumu.
To, co chybí, je láska. 
Doma o samotě sice bulí do polštářů, ale pak si vyčítá přehnanou sentimentalitu a navenek před ostatními na sobě nedává nic znát a ranařsky se tváří, že ji hned tak něco nerozhází a tváří se jak "těžký pohodář", co nezkazí žádnou švandu.
V hloubi svého srdce si stále nese zranění šestnáctileté puberťačky, kterou otec zradil, když ho potřebovala nejvíc. A to mu nikdy neodpustila. Její jin - její skutečné jemné a měkké ženství zamrzlo v téhle vrcholné pubertě.
Velice často  to dokonce vypadá, jako by se otec takovéto dcery spletl a začal pomáhat se separací úplně jiné "dceři", mnohdy jen o pouhých pár let starší, než je jeho vlastní.
Místo aby dovolil, nebo inicioval cituplné, ale sexuálně bezpečné (neerotické) sblížení zralého muže s nezkušenou ženou - tedy otce s dcerou (či přímo krále s princeznou), ve kterém by měl obdivovat, chválit, a podporovat první kroky sotva se rozvíjejícího dceřina ženství a sex si ponechal pro její matku (v této fázi dcerou už opuštěnou, nebo právě opouštěnou) stane se přenosovou postavou pro nějakou úplně jinou cizí dceru cizího otce, na níž přenese vztah ke své vlastní - ale s výhodou sexu.
A tak se mu překryjí dva vztahy: vrozený (k vlastní dceři) a získaný (k nově objevené mladé kočičce).
Sice se de iure nedopouští incestu, ale de facto napáchá možná mnohem více škody. Alespoň co do počtu zasažených duší.
Své manželce a matce své dcery naznačí v tom nejkritičtějším věku, že už je pro něj starý, použitý, opotřebovaný a okoukaný model, který on bez skrupulí nahrazuje novým.
Své dceři v tom nejkritičtějším věku naznačí, že si našel nejen náhradu, která je lepší, než její máma, ale co hůř, protože je to (takřka) její vrstevnice, na podvědomé úrovni jí naznačuje, že si našel i lepší "dceru" - ochotnější, poslušnější povolnější...
Dceři a milence není jasné, zda spolu mají mít mateřský, sesterský, nebo kamarádský vztah...
Své mladé milence chtě nechtě on dělá podvědomě náhradního otce, na kterém tudíž ona, když to dobře půjde, si vyřeší svoje vlastní nedokončené separační (emancipační) procesy a během pár měsíců, či nejvýše let ho opustí - prostě vylétne z hnízda jak v druhé fázi separačního procesu od svého otce. Její starý milenec jí tedy pomůže dospět, zorientovat se v mužském světě a najít si (coby dalšího) sobě přiměřeného životního partnera.
A jemu zůstane jen prázdná náruč - a když bude mít štěstí a nebude zcela oškubán - tak snad ne úplně prázdný byt.
Pokud to půjde hůře, jeho mladá milenka s ním zůstane a založí s ním novou rodinu, přičemž ale ona stále bude na úrovni jeho dcery - tedy ne plně emancipovaná, svéprávná a rovnoprávná partnerka.
Navíc často takovýto muž zoufale touží po mužském potomkovi, který by za něj zrealizoval to, co jemu se v životě nepovedlo. Na své dcery nepohlíží jako na plnohodnotné lidské bytosti.
Anebo, i když ji s láskou přijal jako holčičku, přesto ji nevědomě celé dětství vychovával jako kluka - v jangové energii.
Když pak přišel její věk, kdy se měla už jasně začít žensky profilovat, nezvládl to a svou otcovskou lásku přesunul na jiný objekt. (Ve filmu Americká krása (zde wiki) je to kamarádka dcery, v českém filmu Pelíšky (zde wiki) kluk sousedů.)
Dcera, zvyklá celý život zavděčovat se otci jangově, se v této poloze po jeho zradě utvrdí ještě více. Potlačí emoce, nebo je přesouvá do míst, kde tolik nebolí, nebo je všechny transformuje na agresivitu - přesně jak to dělají muži.
A muži mužsky soutěží a vlastně i bojuje. S jedním každým, se kterým se dostane do konfliktu (a že jich není málo), zástupně bojuje se svým otcem.
Ve chvíli, kdy ji začnou tikat ženské biologické hodiny, přemýšlí o adopci, umělém početí, nebo nevědomě a zástupně začne toužit po nějakém hebkém, sladkém, milém, chlupatém domácím mazlíčkovi (a opět si uvnitř nadává za přecitlivělou sentimentalitu).
Většinou střídá hlavně mužská povolání a pokud zrovna netýrá tělo nějakým drsným sportem (intenzívní aerobik, bodybuilding, kulturistika, či silové soutěživé až bojové sporty), většinou bývá hezky žensky oplácaná až otylá. Má tedy nasazeno přirozené ochranné brnění Amazonky - obranu před zraňujícím mužským světem.  - Tedy jednoznačný rys ustrnutí v 2. "bulimické" fázi separace. 

PS1:
Jednou z variant, jak se dcera opuštěná otcem v separační fázi nemusí stát Amazonkou, je příklon k víře, resp. společenství věřících (až k sektě). Knězi říká "otče" a denně se modlí "Otče náš". V knězi a Bohu tak najde náhradní otcovskou figuru a v (asexuálním!*) vztahu k němu (a k Němu) tak dokončí nutný "sociální porod" ve společenství věřících jako v inkubátoru.

*) Aby neproběhl incest je vždy nutná podmínka dobré separace. Ale samozřejmě na druhé straně zůstává otázkou (jako ostatně vždy v křesťanském prostředí), jak proběhne iniciace sexuality. 

PS2 (březen2022):

Náctiletá dospívající holka potřebuje muže, který by na ni začal pohlížet jako na ženu, aby se ve svém ženství potvrdila. A přitom ji nevyužil a nezneužil k vlastním sexuálním potřebám. (Proto tolik zlomených a zatvrzelých srdcí puberťaček, protože klukům jejich věku jde zas naopak právě jen o ten sex - využít, zneužít a nevázat se.) Nejideálnějším mužem k této úloze je vlastní otec, kterému ve zneužití téhle ještě bezbranné nezkušené holky brání přirozené incestní tabu. Proto se také všude píše, že otec by měl svou dospívající dceru měl oceňovat, obdivovat, být na ni pyšný, prostě brát jako král svou princeznu.
Tohle ale bohužel v současné době z nejrůznějších důvodů nezvládá nadpoloviční většina otců dospívajících dcer.

A navíc velice často (takřka v polovině rodin) na jeho místo nastoupí jeho náhradník - otčím (nový partner matky), mezi nímž a dcerou bohužel není to přirozené (pokrevní) incestní tabu. Z jedné i z druhé strany. Jak ona ve vztahu k němu, tak on ke vztahu k ní nemají tuhle brzdu.
Může se stát, že tihle dva mužsko-ženské napětí mezi sebou vyhrotí tak, že se nakonec matka stane dceřinou konkurentkou.
Tohle dospívající děvče dostalo do vínku docela slušné trauma. Když vidíte, že vás nechce váš vlastní biologický otec, ve chvíli, kdy ho nejvíc potřebujete (ano, úloha otce dcery je největší v době jejího dospívání a standardně končí tím, že ji odvede k oltáři a odevzdá její ruku svému zeti), je to hodně bolavé věno.
Pak samozřejmě taková holka podvědomě kouká kolem sebe, kdo by mohl suplovat to, co její pokrevní (a v tu nejpotřebnější chvíli nepřítomný) otec nezvládl. Matka to být nemůže, její úloha je jiná a jinde.
Pak to tedy traumatizovaná holka řeší tak, že ode všech, kdo už ji zranili, aby ji ještě více nezraňovali, se prostě odstřihne. A do svého prvního skutečného a pak dalšího a dalšího partnera vkládá naděje, že od něj konečně dostane to, co ještě od muže(ů), od kterého to dostat měla, nedostala.

Právě ten až takřka panický a tedy vědomý strach z incestu je to, co brání otcům pohlížet na své dospívající dcery jako na budoucí ženy.
A to je potom důvod toho, že jsou odtažití a dcera, která v tu chvíli (možná ještě částečně nevědomě) chce být oceňována jako žena (chválena, obdivována, rozmazlována...) se v tom mužském myšlení nevyzná a myslí si, že pro otce není dostatečná, neudělala dost, nelíbí se mu.
Dospívající dívky potřebují být ve svém ženství potvrzeny prvně otci a když chybí, tak zástupně i od otčímů.
Jenomže otčímy si dovolí sexuálně provokovat víc, protože tam jim nebrání přirozené instinktivní incestní tabu.
Příklad za všechny: Nabokova Lolita
A protože ti starší chlapi to mají přeci jen lépe zpracované rozumem a tedy zvědoměné, více se tomu brání, než ta náctiletá dívenka a navenek to vypadá jako chladná odtažitost a neoceňování až přehlížení a pohrdání. A dospívající holka má pocit, že se musí ještě více snažit.
A když tu potřebu imponovat prvnímu muži svého života - otci, či otčímovi v zastoupení otce tahle puberťačka přežene a jde si tvrdě za svým (ale furt je to převážně na nevědomé - instinktivní úrovni), tak se to zvrhne ve flirt.
Viz ta citovaná Lolita.