Oslava narozenin zemana Boleslava
Teprve letos jsem se dozvěděl, že bývalý premiér a prezident Miloš Zeman se narodil ve stejné datum, kdy byl zavražděn patron české země sv. Václav, tedy 28. září. Celému národu to připomněla jeho oslava 80. narozenin na Hluboké. Zombie, na kterou by už mohlo být zapomenuto, se znovu vynořila, aby znova připomněla dělící čáru, která národ půlí takřka půl na půl. Dělící čáru, o které jsem psal už před jedenácti, resp. šesti lety (viz nížeji), tedy ve chvílích, kdy měl národ možnost rozhodnout se, na kterou stranu se přikloní. Prvně při volbě Kníže nebo Zeman, podruhé při volbě Drahoš nebo Miloš a potřetí to znova zerezonovalo i když už bez Zemana při volbě Pavel nebo Babiš a nyní zas osobně Zeman rozdělení národa znova připomněl svou panoptikální oslavou narozenin, na kterou byla pozvána jen ta "jeho" část politického spektra. Ta se nyní zjednodušeně nazývá "protievropská" až takřka "proruská".
Nechci nějak podrobněji rozebírat tuto konkrétní akci, natož, kdo se jí zúčastnil. Jde mi spíše o znovupřipomenutí o čem vypovídá a co si jako společnost asi o sobě samých musíme zvědomit a přijmout jako realitu.
Udržím stále to pojmenování obou skupin podle archetypů jejich vůdců, které jsem zvolil už před jedenácti lety a které mi stále připadá funkční:
Kníže Václav (s přídomkem Svatý)
Introvertní, zbožný křesťan udržující mírové vztahy s Východofranckou (současné Německo) říší a placení tributu kvůli udržení míru. Svatý mučedník chápaný jako takřka bezbranná oběť svého bratra.
Tento archetyp může reprezentovat tu část českého národa, která si cení kospmopolitního "evropanství", liberalismu, míru, mírnosti, spravedlnosti, laskavosti, vzdělanosti, intelektuálních a duchovních hodnot. Pohrdavě byla nazývána "kavárna".
Zeman Boleslav (s přídomkem Ukrutný)
Extrovertní, ambiciózní, tvrdý, agresívní a expanzní politik. Jeho styl vlády mu pomohl český stát výrazně rozšířit a posílit moc českého panovníka. Razil i první české mince. Je i možné, že křesťanství nectil zdaleka tak, jako Václav a naopak udržoval ještě nějaké pohanské tradice.
Tento archetyp může reprezentovat tu část českého národa, která si cení síly, národní identity až nacionalismu, tadicionalismu a starých zavedených zvyklostí, tvrdé rozhodnosti a jednoznačnosti, ambice, praktičnosti a pragmatického přístupu k životu. Pohrdavě byla nazývána "hospoda".
Na Václava měla vliv jeho zbožná babička Ludmila, kdežto na Boleslava jeho matka Drahomíra (která nechala Ludmilu - svoji tchyni - zavraždit). Drahomíra (na rozdíl od Ludmily) pocházela z pohanské rodiny polabských Slovanů a nechala se pokřtít až před sňatkem s Vratislavem (otcem Václava a Boleslava).
Pro zorientování se v psychologii společnosti nebo (řečeno jungiánskou terminologií) v kolektivním nevědomí, není zas až tak důležité, jak to ve skutečnosti před těmi jedenácti sty lety bylo, ale jaká psychologicko-společenská hnutí to vyjadřuje. A to už jsem v podstatě popsal těmi staršími články.
Jen mě tak navíc napadá, že na podobné poloviny se nedělí jenom česká společnost. Při pohledu zvenčí mi přijde, že něco podobného se rýsovalo i v Americe při prezidentských volbách Donalda Trumpa a možná i jinde...
Nechávám to na Vaší úvaze a na tom, co dál nám ukáže historie.
PS (po pár dnech): Při troše (historického) zjednodušení by se také dalo říci, že první archetyp Václav přináleží katolíkům a druhý archetyp Boleslav protestantům: husitům (v čele se zemanem Žižkou) i bělohorským vzbouřencům (však také první republika měla s Václavem jistý problém, zato němečtí okupanti ho využili velmi rychle). První archetyp se obrací na západ, druhý na východ.... (ale to už je opravdu hrubé zjednodušení)