Generace X Y Z
Jednotlivé generace dle současného dělení a čím se vyznačují.
Dnes už zdaleka neplatí, že staší moudří předávají mladým své vědomosti a zkušenosti jednoduše protože po generační výměně (během třiceti let) jsou zastaralé a pro nastupující mladou generaci už nepoužitelné.
Zatímco počátkem 20. století tvořila mladá generace do 24 let společně s dětmi polovinu populace, dneska tvoří jenom pětinu.
Zatímco před sto lety bylo lidí nad 60 let pouze několik procent, dneska je to čtvrtina populace.
Soužití jednotlivých generací a to aby si navzájem rozumněly, je tedy v současnosti aktuálnější, než kdy v minulosti.
Generace baby boomers
Poválečná generace (dnes už postupně vymírající) narozených mezi roky 1946 a 1964.
Loajální k firmě, zodpovědní, potřebují finanční jistotu (stálý příjem).
Potřeba zabezpečení majetkem (nemovitosti).
Úcta k autoritám (rodičům, i šéfům).
Zvyklí na přesnou pracovní dobu (od - do).
Poslední generace zvyklá učit se od svých rodičů a "převzít řemeslo či firmu".
Generace X
narození od roku 1965 do cca do r. 1980, u nás Husákovy děti, Normalizační generace. Zažili sametovou revoluci 1989, konec studené války.
Její příslušníci vyrůstali více než předchozí první poválečná a u nás první socialistická generace ve finanční, rodinné a společenské nejistotě. Jedná se o první generaci, která měla oba pracující rodiče, tj. i matky odcházející z domova za prací a výdělkem. V tomto období také začala stoupat rozvodovost a mnoho z nich vyrůstalo v neúplné rodině pouze s jedním rodičem, většinou právě toupracující matkou. Tento faktor vysvětluje jejich nezávislost, vynalézavost a přizpůsobivý přístup k práci i vyšší individualismus a menší potřebu sociální opory. Mají podnikatelského ducha a jsou spíše individualisté než týmoví hráči, zastávající postoj, že zadanou práci nejlépe odvedou oni sami spíš než ostatní ("Nejlépe si to udělám já sám"). Jsou "samorosti" a "sóloví hráči".
Na rozdíl od generace Baby Boomers už nemají problém s přizpůsobováním se změnám ať už v práci, či v okolním světě.
Je to také první generace, která vyrůstala a pracovala s prvními počítači a nové technologie už jim nejsou cizí a přistupují k nim jako k součásti života, jak pracovního, tak soukromého. Protože vyrůstali v období plném technologických změn a také v prostředí, kde již ztrácely na váze tradiční hodnoty, jako rodina atd., loajalita a oddanost jednomu zaměstnavateli pro ně nejsou synonymem pro stabilitu a jistotu zaměstnání. Spíše než zavedená a striktní pravidla a řízení preferují mentoring ze strany zkušenějších.
Jsou bravůrní improvizátoři (alespoň v českých podmínkách).
Méně loajální k firmě, spíše zůstávají v oboru, jde jim o osobní kariéru a expertní růst i za cenu změny zaměstnavatele.
Ani podnikové večírky a "teambuldingové" akce moc nemusí.
Generace Y
Narození v 80. a 90. letech, starší Mileniálové.
Zažili hospodářskou krizi v roce 2008, v době svých školních studií nástup počítačů a internetu, které se tím pro ně staly naprosto přirozenou součástí života, ale stále ještě chápou jejich principy.
V podstatě už nezažily rozdělený svět a železná opona už je pro ně jen matnou historií z ranného dětství, či spíše z učebnic. Jsou už plně ovlivněni západním stylem života, socialismus je pro ně už jen učebnicovou historií.
Lidé generace Y mohou vzbuzovat dojem arogance, rozmazlenosti či neodpovědnosti a lenosti, postrádají smysl pro pracovní závazky a pracovní etiku a mají nereálná očekávání od svého kariérního vzestupu. Za vývoje této generace prošel technologický pokrok dynamickými změnami a díky tomu jsou členové generace Y neustále ve spojení s okolním světem.
Lidé z generace Y požadují více volného času, než jejich starší kolegové. Chtějí, aby práce rychle utekla a také vyžadují více dovolené a volného času. Nejsou příliš ochotni pracovat přesčas. Svůj výdělek plánují investovat do volnočasových aktivit. Pro generaci Y jsou peníze pouze prostředkem, nikoli smyslem práce.
Nejvíce si cení dlouhodobého vzdělávání (vysoká škola se v této generaci stala takřka standardem) s následným získáváním zkušeností z různých oblastí, v nichž jejich firma působí. Důležitější hodnotou než práce je volný čas a osobní život. Kladou důraz na smysluplnost vykonávané práce a na možnost se poradit se zkušenějšími kolegy. Usilují o vyváženost pracovního a soukromého života, o pracovní prostředí s moderním technickým vybavením a o prostředí umožňujícím otevřenou komunikaci. Změna je běžnou součástí jejich života. Optimističtí a podnikaví. Ochotni dělat jen to, co pro ně má osobní přínos. Potřeba jasného ocenění jejich osobních přínosů firmě a společnosti.
Generace Z
narození po roce 1997 (ev. 2000), Sněhové vločky, mladší, či pozdní mileniálové, Generace sociálních sítí.
Zažili uprchlickou (migrační) krizi (a islamismus), vzestup populismu (sociální bubliny) a klimatickou krizi.
Elektronická média tu jsou už od jejich narození, berou je jako součást světa, kterým jsou obklopeni, aniž by měli potřebu znát jejich (technický) princip, nějak je zkoumat a přemýšlet o nich.
Hlavní doménou této generace jsou informační technologie, které jsou s touto generací spjaty již od narození. Závislí na digitálních technologiích, bez nich v podstatě nejsou schopni fungovat a žít pracovní i spol. život.
Mladý člověk, kterému je 18 let a ještě nepracuje a rodiče ho živí, má už privilegia dospělých, ale nemá ještě jejich povinnosti.
Tím ztrácí schopnost se soustředit a schopnost si něco odříct.
Už nechtějí tolik cestovat do ciziny, protože je stejně všechno na internetu. Když se zeptáte vysokoškolských studentů, kdo navštívil nějakou exotickou zemi, přihlásí se jich překvapivě málo.
Škola a práce se překrývá, není tam žádný předěl (ukončení studia / vstup do zaměstnání), není žádný přechodový rituál k dospělosti, proto se některá děvčata opět uchylují k výraznému a velkému svatebnímu obřadu.
Více citliví, empatičtí, výraznější sociální cítění.
Označení "Sněhové vločky" cílí na lidi se zvýšenou citlivostí, emocionálně méně stabilní, zaměřené na sebe a zároveň přesvědčené o své výjimečnosti. Málo odolní, křehčí, snadno se urážejí. Zvyklí na "korektnost", vyžadují varování dopředu před emočně náročnými situacemi. Přitom sami dokáží být (až naivně) otevření a upřímní.
Jejich sebevědomí závisí na pochvalách a hodnocení zvnějšku. Míra ohledu na sebe a míra individualismu je vyšší než dřív.
Ve firmě mají pocit, že jsou nepostradatelní už od svého nástupu. Vždy vyžadují klouzavou pracovní dobu.
Mezigenerační konflikty (zatím?) vůbec nevidí.
Na týmovou práci jsou zvyklí. Mají rádi kolektivní aktivity.
Naprosto nemají úctu ke zkušenostem starších a vcelku pochopitelně - informace a dovednosti, jichž jsou starší generace nositeli, už jsou pro ně přežité, neaktuální, zastaralé a tedy je nepotřebují.
Žijí ze dne na den a neřeší budoucnost (důsledek zklamání z vlastních rodin i ze světa, ve kterém "nejsou jistoty").
Úpadek slovní zásoby a vyjadřovacích schopností (důsledek nečtení).
Přehlceni informacemi jsou schopni filtrovat až eliminovat téměř vše, co k nim přichází - tj. "odpojit se", být "off line", "mimo". Z toho vyplývá problém je něčím zaujmout a zaktivizovat. A také neschopnost dlouhodobější koncentrace. Co je nebaví, to nedělají.
Úniky z reálného světa do virtuálního (týká se i generace Y).
Aby vůbec něco začali dělat, potřebují být obklopeni elektronickými technologiemi.
Ohromně jim záleží na pojmech (a jejich řešení) jako jsou "tolerance, poměrné zastoupení, menšiny, gender, diskriminace, migrace, rasismus, sexismus, homofobie, transfobie, extremismus, klimatická krize, právo na ..." a aktuálně konflikt Izrael - Palestina, kdy hodně soucítí s jednotlivými Palestinci (nazývají to přímo "genocidou").
Svůj soucit se snaží spravedlivě rozdělovat (a to tak, že jsou nakonec raději spravedliví, než soucitní).
Společnost se jim celkově zdá velice konzervativní a změny, které by podle nich měly probíhat probíhají strašně pomalu (ale tak to viděla asi každá mladá generace).
Pojem „Sněhová vločka“ odkazující k člověku poprvé použil americký spisovatel Chuck Palahniuk v románu Klub rváčů (1996). „Nejsi krásná a jedinečná sněhová vločka… Jsi stejná hnijící organická hmota jako kdokoli jiný a my všichni jsme součástí jedné a té samé hromady kompostu,“ říká hlavní hrdina Tyler Durden.
Porovnání jak dlouhé médium je schopna která generace vnímat:
X - kniha čtená několik týdnů, několikahodinová přednáška nonstop
Y - celovečerní film, vyučovací hodina (45 min)
Z - minutový klip na TikToku, vyučovací hodina musí být přerušována a několikrát změněn její charakter
Související:
"Helikoptérový rodič"
je rodič, který věnuje extrémní pozornost zkušenostem a problémům svého dítěte či dětí, obzvláště ve vzdělávacích institucích. Označení helikoptérový rodič vzniklo podle toho, že stejně jako helikoptéry tito rodiče neustále metaforicky „létají” nad svými dětmi a dohlíží na všechny aspekty jejich života včetně sociálních interakcí. Metafora se objevila již v roce 1969 v betselleru Between Parent and Teenager (Mezi rodičem a teenagerem) od Dr. Haima Ginotta, který zmiňuje dospívající děti, které si stěžují: „Máma nade mnou lítá jako helikoptéra“. Značnou váhu získalo po roce 2000, kdy je začali užívat američtí akademičtí zaměstnanci; tehdy se nejstarší mileniálové dostávali do věku, kdy začali nastupovat na vysokou školu.
Generační demograf Neil Howe popisuje helikoptérové rodičovství jako styl rodičů z generace Baby boomers, jejichž děti patří do generace tzv. Mileniálů.
Generace rodičů označovaná jako baby boomers proslula svými hyperprotektivními praktikami, jako je telefonování dětem každé ráno, aby se včas vzbudily a nezmeškaly školu, nebo stěžování si profesorům kvůli známkám svých dětí.
Vzestup helikoptérového rodičovství ovlivnily dvě sociální změny. První byla poměrně vzkvétající ekonomika 90. let s nízkou nezaměstnaností a vyšším disponibilním příjmem. Druhou bylo společenské vnímání zvýšení ohrožení dětí, které obhájkyně volného rodičovství Lenore Skenazy popisuje jako „zakořeněnou paranoiu”. Deník The Chronicle of Higher Education uvedl, že helikoptéroví rodiče (generace X) pokračují v hájení svých dospělých dětí (generace Y a Z) i na vysokých školách a následně i po jejich stupu do zaměstnání. Helikoptéroví rodiče se objevují na pracovištích nebo volají manažerům, aby v zastoupení vyjednali pro své děti lepší platové podmínky. Helikoptéroví rodiče jsou posedlí „zamezením selhání za každou cenu“, „postavili své děti na piedestal a touží po jejich přátelství“.
Profesor Richard Mullendore z University of Georgia uvádí, že mobilní telefony jsou faktorem, který výrazně přispěl k helikoptérovému rodičovství. Nazývá je „nejdelší pupeční šňůrou na světě“.
Krásně ukázaný vztah "helikoptérové matky" se svým synem je v animovaném filmu Shrek 2 na postavě Dobré víly a jejího syna Krasoně.
Mé články k tomuto:
