Blonďaté koťátko
aneb "Syndrom hodné holčičky"
"Kamkoli přijdu, tam se najde někdo, kdo si na mě zchladí žáhu, vyleje svůj kyblík špíny, léčí si svoje komplexy, shazuje mě, povyšuje se nade mě, prostě na můj úkor si dofukuje svoje Ego.
Venku takhle přitahuji ty nejhorší pobudy a v partnerství Narcisy a psychopaty. Skoro čím více se na ně snažím být hodná, s tím větší chutí si do mě kopnou. Už jsem z toho nešťastná. Prý mi chybí sebeláska."
Milé děvče,
na kom jiném si pobuda chlap může lépe nahonit Ego, než na "vypruzení" (tedy shození, dehonestování, ponížení atd..) mladé, pěkné (a možná naivní a plaché) blondýnky?
To, co nám vadí, k nám opakovaně přichází, jako lekce, kterou budeme tak dlouho procvičovat, dokud si s ní nebudeme vědět rady, dokud ji nezvládneme a nebudeme moci přejít k dalším (a těžším) úkolům.
Ty si potřebuješ najít důvod, proč tyhle týpky vůbec potkáváš, proč je přitahuješ do svého života a na co je potřebuješ ty sama - tedy co tě vlastně mají naučit.
Tento typ lidí k sobě hledá empaty - lidi citlivé, měkosrdcaté a bezbranné, ty kteří jim neumí říci NE. Tedy lidi se spasitelským komplexem. Či se syndromem oběti. Někoho, vůči komu se jako oběť nemusí cítit oni. Alespoň v něčem, alespoň chvíli. Někoho, kdo nezná svoje hranice, má je také nabourané, stejně jako oni. Akorát v něčem jiném.
Většinou někde na začátku byla hodná slušná přičinlivá holčička, která chtěla dělat jen radost velmi náročnému tatínkovi, či přísné paní učitelce.
Která chtěla být vždy taková, jakou ji chtěli mít ostatní. Všem pomáhat, všem dělat radost, pro všechny být vzorem. Nikdy neupadnout nikdy se nepotřísnit žádnou špínou - protože přece "co by tomu řekli lidi"...
Nebo se její rodiče hádali, křičeli a ona měla pocit, že je to kvůli ní. A získala představu, že když bude hodná, tichá a nenápadná, tak to snad přestane...
Nesnášíš konflikty, v dětství sis jich užila dost. Chceš mít klid.
Proto chceš být na všechny hodná, skákat, jak oni pískají...
- aby tě měli rádi a byli na tebe hodní.
Nebýt sobecká, rozdat se pro ostatní...
Až se pro samé vzory, upřednostňovaní ostatních a "mělo by se" a "slušelo by se" tvé vlastní Ego nijak nevyvinulo a zůstalo zakřiknuté někde v koutku na úrovni té malé vyděšené několikaleté holčičky.
Tenkrát ti říkali: "Buď na lidi hodná a laskavá a oni ti to také dobrem oplatí" a ty teď s hrůzou a lítostí zjišťuješ, že to takhle nefunguje. A víš proč? To není, protože ostatní jsou tak moc zlí a ty na ně ještě málo hodná... Ne, je to tím, že oni jsou slabí, ale ty jsi ještě slabší. Oni aby cítili alespoň trochu síly, dokazují si ji na tobě. Není tak těžké ji mít větší, než ty.
A víš proč ty jsi tak slabá? Protože jsi ještě nenašla sebe samu. To, čím opravdu jsi. To čím opravdu ty chceš být, za čím si stojíš a čeho si na sobě vážíš.
Vždy si se řídila podle nich - aby ses zalíbila, aby tě měli rádi.
A přesto se ti to pořád nedaří.
Oni si tě neváží, protože ty si nevážíš sebe samotné.
Když sebe odsuzuješ, jak můžeš čekat, že oni tě pochválí?
Oni tě nemilují, ale zneužívají tě pro svůj prospěch, protože ty sama sebe zneužíváš, aby ses jim zalíbila.
Oni tě nemilují, protože ty nemiluješ sebe. To je ta sebeláska, co ti chybí.
Zapomeň na tuhle svou potřebu "být s každým zadobře"! Nikdy nebudeš s "každým" (se všemi) zadobře. Jedině tak, že popřeš sebe sama a přizpůsobíš se podle toho s kým budeš ve styku - jak ten chameleon.
A pak se budeš divit, že do tebe stejně kopnou.
Děláš ohromné kompromisy a ústupky. Nejsi suverénní osobnost - nejsi svá.
Zapomeň na to, že pomůžeš všem. Nepomůžeš! Protože v mnoha případech bys musela jít sama proti sobě.
Sobě pomáhej, o sebe se starej a sebe miluj na prvním místě!
Ty nejsi svatá a dokonalá a ani to po tobě nikdo nechce.
Ani ta svatá se nikdy nezavděčí ani nepomůže všem.
Dokonce i ten, kterého 2 tisíce let považuje naše civilizace za Spasitele, se v jednu chvíli pořádně dožral, vzal bejkovec a vyhnal kupčíky a směnárníky (dnes by se řeklo managery a bankéře) z chrámu (Otce svého). Nekompromisně.
Takže opravdu dělej to, co chceš Ty sama a ne to, co chtějí ostatní. A to i klidně za cenu konfliktu. Někdy to prostě jinak nejde. I konflikt je kontakt.
Uvidíš, jak tím stoupneš ve svých vlastních očích (tedy jak stoupne tvá sebehodnota a sebeláska).
A je docela dost dobře možná, že stoupne tvoje hodnota i v jejich očích. Oni budou vidět, že to je ta, co si nedá "foukat" a nemohou ji brát "na lehkou váhu".
Z mladého vyplašeného koťátka se stane nebezpečná tygřice. Tvá sebejistota samozřejmě musí být něčím podložena - uměním komunikace, rychlých, břitkých, ale neagresívních odpovědí a hlavně tím, že je na tobě vidět, že víš, co chceš a stojíš si za tím.
Říká se, že více jak půlka (někdy až 80%) lidské komunikace je nonverbální. Tedy ne to co bylo řečeno slovy (obsah), ale jak to bylo řečeno. Jakým tónem, jakou intenzitou, s jakými gesty, s jakou mimikou, jak a kde jsi u toho stála... atd...
Tohle všechno se budeš muset naučit, jestli chceš, aby tě lidé brali jinak, než jako "hezonké blonďaté koťátko, do kterého je možné si kopnout, protože jen něžně zamňouká, ale rozhodně nesekne drápkem..."
Milé koťátko, které odpovídá "ano" i když myslí "ne", říká jen to, co chce slyšet druhý, odpovídá neutrálně, aby se nikoho nedotklo, vždy vyhoví, neprojeví negativní emoce - nesouhlas, nelibost, natož pak vztek a agresivitu. Než aby se dostalo s někým do konfliktu, raději se ztratí, zmizí, schová... Než by ublížilo druhému, nechá si ublížit, či přímo ublíží raději samo sobě.
Ano, vím, je to strach z konfliktu, a to, že dotyčný tě přestane mít rád, co ti brání říct NE!
Ale opakuji: i konflikt je kontakt. Bouřka čistí vzduch.
Pokud jsi někdy o někoho přišla tím, že jsi nebyla "poslušná" a "nedržela hubu a krok", v pohledu širšího života to nebyla zas taková ztráta. Jestli to nakonec nebylo dokonce osvobození se od upíra, který tě vyssával a srážel...
Ano, je krásné šířit lásku, být milá... Ale zároveň je potřebné mít nastaveny osobní hranice a vědět, co už je tzv. "za čárou". To, že tvoje hranice někteří zvládat nebudou a nechtějí je uznávat, přece neznamená, že z nich slevíš. Tys je z nějakého důvodu vytýčila, tak je drž! A ten, kdo to (tě) nedává, ať jde pryč! Ty máš svou hodnotu. Pokud z ní budeš slevovat, ztrácíš kousky sebe sama, až by taky nakonec z tebe nemuselo zbýt vůbec nic...
Pak bys byla jen tím hadrem, na utření nohou, do kterého si po použití ještě kopnou.
Právě "hodné holčičky" jsou ty, do kterých se nejvíce kope, které jsou nejvíce týrány, zneužívány, šikanovány a dehonestovány. To nezlepšíš tím, že budeš ještě hodnější a ještě milejší holčička...
Hodné holky přitahují špatné kluky, aby došlo k rovnováze. Změní se to, až když hodná holka přijme a zpracuje i svůj Stín (temné - ale hlavně potlačené a vytěsněné stránky), tedy svou ne-hodnost. Tím se dostane do své celistvosti a síly. Tím najde svou osobnost.
Takže máš domácí úkol: (možná poprvé v životě) zkusit si být tou "bad girl".
Ale ono to ani není tolik o "hodné, či zlobivé", "světlé či temné", ale o silné, celé, velké a tím skvělé osobnosti.
Tady platí to:
Silná osobnost pokud bude jeptiškou a přijde do bordelu, udělá z něj klášter. Pokud bude kurvou a přijde do kláštera, udělá z něj bordel.
Ale slabá osobnost, pokud bude jeptiškou a přijde do bordelu, stane se děvkou; pokud bude děvkou a přijde do kláštera, stane se jeptiškou.
Takže si vyber!
Role hodné holčičky vede k:
Pomluvám - nedokážeš říct dotyčnému do očí, co si o něm myslíš, tak, aby ses zbavila přetlaku, vyprávíš jiným o něm za jeho zády.
Přetvářce - vzpomínáš na ty tvé falešné milé úsměvy, které vůbec nebyly od srdce, které bylo v tu chvíli zraněné? A o chameleonovi, který mění barvu podle toho, s kým se potká, jsem už mluvil výše.
Podlézání až Úlisnosti - vzpomínáš na to, jak jsi lichotila a nevěřila jsi tomu? (viz strategie "plavý koloušek") Jak jsi kolem sebe chtěla mlátit, ale raději jsi to v sobě utloukla?
Výměně sexu za protislužby - vzpomínáš, jak jsi byla povolná, i když se ti vlastně nechtělo a očekávala jsi, že on za to pro tebe něco udělá, nebo alespoň také bude hodný, či jen prostě bude "doma klid"?
Vyhýbavosti - kdo nic nedělá (neříká a jen kývá), nic nezkazí, že?
Hraní her podle cizích pravidel až Přehrávání - není ti v tom dobře, ale máš strach, že budeš vyoutovaná, že?
Výmluvám, mlžení, zapírání a lžím - nejsi schopna říci na rovinu o co ti jde a co se stalo, abys neublížila druhým - ale to je jen další lež, kterou obelháváš sebe samu. Ve skutečnosti máš strach, že přijdou na to, kdo vlastně jsi, že spatří i tvé stinné stránky a přestanou tě milovat a opustí tě.
Přenášení (externalizaci) viny - když je něco špatně, mohou za to jedině ti druzí. Co hůř, ty nejsi schopna si svůj díl viny přiznat ani sobě.
Narcismu - jak to, že mě mohl opustit, když já jsem tak hodná, dokonalá a dělala jsem vše, co jsem mu na očích viděla?! (viz Covert)
Manipulaci - zařekla ses, že příště v tomhle všem musíš ještě víc přidat, aby ti zas neublížili...
Aktivní a dominantní manipulátor hledá přesně takovou hodnou holku, co se bojí projevit, co mu bude podlézat, lichotit a usmívat se na něj, co ochotně přijme jeho pravidla hry, aby se mu zavděčila - tedy holku, která je pasívním a submisivním - manipulátorem (také).
V podstatě tímto chováním směřuješ přesně k tomu, čemu se chceš vyhnout.
Začni si konečně plnit svoje dětské sny a stůj si za svým. A věř tomu. Protože pokud tomu budeš věřit, dřív nebo později se najde někdo, kdo tomu uvěří také, postaví se ti bok po boku a bude tě v tom (dobrovolně) podporovat, místo, aby tě využíval (vycucával) pro své vlastní cíle.
Nedostáváme od druhých to, co už sami nemáme.
PS (listopad 2021):
Pohádka, která nám od dětství dává typický a tedy nešťastný příklad této submisivní a naivně oddané holčičky je každoročně promítaný sovětský film Mrazík a postava Nastěnky. Oč jiná je naše, také každé Vánoce promítaná, "zimní" Popelka s temperamentní Libuškou Šafránkovou, která vypadá, že ví, co chce, jenom útrpně nečeká, ale naopak, jakoby to byla právě a jen ona, kdo posouvá děj...