MARTIN ŠOLE

Útok - Útěk - Ustrnutí - Úslužnost
O dvou druzích reakce na zátěžovou situaci ÚTOK a ÚTĚK jste asi slyšeli. Často se k nim přidává ještě třetí - USTRNUTÍ. Existuje však ještě čtvrtá, kterou nazvu ÚSLUŽNOST.
V anglicky mluvících zemích se s tím setkáte jako se 4F - FIGHT (boj), FLIGHT (úlet), FREEZE (zamrznutí) a FAWN, což lze poeticky přeložit jako "Plavý Koloušek" a ve spojení s předložkami jsou to slovesa "podlézat , pochlebovat, lísat se", tedy českým podstatným jménem slovesným začínajícím na "U" to můžeme přeložit jako "ÚSLUŽNOST",či pregnantněji "ÚLISNOST".

První dvě popsal ve 20. letech 20. století fyziolog Walter Cannon, poslední doplnil terapeut Pete Walker počátkem milénia.
Ve všech 4 případech řešíme reakce Oběti na útok Agresora ve smyslu rolí v Karpmanově trojúhelníku.
Pojďme se na tyto jednotlivé typy reakcí na stresovou (škodlivou, zátěžovou) situaci podívat podrobněji.

ÚTOK (FIGHT - boj)

Hrozbě čelíme agresivně, ještě intenzívnějším protiútokem.

Fyzické reakce:
Zvýšený adrenalin, naštvání, vztek, křik, pláč, zrychlený dech, zatnuté zuby, dupání, potřeba násilí, stažený žaludek.

Tento typ si ničí vztahovou intimitu a blízkost tím, že se partnerovi odcizuje svými vzteklými a manipulativními požadavky na nesplněnou dětskou potřebu bezpodmínečné lásky. Stále věří, že moc a kontrola mohou vytvořit bezpečí a zajistit lásku. 
Napodobuje to, co zažil v dětství od svých narcistických rodičů. Aby si sám udržel nějakou sebehodnotu zastrašuje a ponižuje druhého.
Pokusem o intimní sblížení s partnerkou je pouze sex, který ale začne být také agresívní. 
Čím víc je odmítán, tím víc je agresívní.
Dostává se do odcizující spirály: Jeho nadměrné používání síly a nátlaku vyvolává u druhého odpor a emocionální stažení, což už něj způsobuje ještě větší pocit opuštění, na který reaguje ještě větším vztekem a agresí, což propast mezi ním a druhými ještě zvětšuje.

On potřebuje najít a naučit se vydržet a prožívat své primární pocity (strach, smutek, lítost, hanbu), které v sebezáchovném modelu už od dětství překrývá útočným vztekem, a to tak rychle a intenzivně, že je vlastně ani nezná.
Musí přestat s tím, že mu jde o "princip", nebo "konečné řešení", ale obětovat tyto "hodnoty" ve prospěch vztahu (pokud je vůbec schopen vidět, že ho boří). 
Také přestat promítat křik svého vlastního vnitřního kritika na druhé. Tj. hledat u druhých chyby, které by měl hledat u sebe. A obviňovat druhé za to, co je jeho vlastní. Někdy stačí nereagovat okamžitě (počítat do deseti).
Vyhledává si k sobě "úlekáře": "mrtvé brouky" a "úslužné koloušky", které může zastrašovat a kterým může vyčítat a trestat je za sebemenší chyby a u kterých ví, že se mu nebudou stavět na odpor, aby ho konfrontovali s ním samotným a jeho chybami.

ÚTĚK, ÚSTUP (FLIGHT - úlet)

Hrozbě ukážeme záda, zmizíme, vyhneme se jí.

Fyzické reakce:
Úlek. Neklidné nohy, necitlivé končetiny, rozšířené zorničky, nervozita, napjatost, pocení, obsedantně kompluzívní myšlenky a činnosti, ADHD. 

Tento typ si ničí vztahovou intimitu tím, že je neustále zaměstnaný, zaneprázdněný, aby se vyhnul potenciálnímu vyvolávání interakcí.
Vše řeší rozumem, jen aby nemusel cítit. 
Nedokáže vypnout a být v klidu sám se sebou.
Snaží se plánovat, předvídat, být připraven, aby byl o krok napřed před tím, co přijde. Dokonce jakoby se snažil být o krok napřed i před svými emocemi, "vyřešit" je, ještě než vůbec přijdou, aby ho náhodou nedohonily a nerozhodily.

Veškeré závislosti, ať už látkové, nebo na nějaké činnosti, jsou (schizoidním) útěkem (leckdy přímo "odpojením, vytržením či vyražením") před něčím a od něčeho. Nejen od lidí a sociálních kontaktů, ale hlavně od svého vlastního zranění a bolavých emocí do náhražkových virtuálních světů (vč. pornografie a autoerotiky).

Podobně jako útokář požadavky svého vnitřního kritika přenáší na lidi v okolí, je pro útěkáře vnitřní kritika vlastních nedostatků externalizovaná (přenesená - promítnutá) na lidi v okolí je důvodem proč se s nimi nestýkat. Ostatní lidé jsou v jeho očích prostě špatní a nebezpeční.

Podobně jako útokář si i útěkář potřebuje přiznat svoje primární emoce. Před čím vlastně utíká k práci, k racionálním řešením? Jakému pocitu se bojí otevřít, aby nebyl zraněn, aby ho nebolelo?

USTRNUTÍ (FREEZE - zamrznutí)
"Mrtvý brouk"

Při hrozbě strneme, stavíme se mrtvým, snažíme se být co nejméně nápadní, děláme, že se nás to netýká, neřešíme, vytěsňujeme, vypouštíme, zapomínáme, zavřeme se a zavíčkujeme do ulity.

Fyzické reakce: 
Znecitlivění, ztuhnutí, zima, zblednutí, snížení tepu srdce, nutkání na stolici (Říká se, že "strachy se pokálet" je vlastně evoluční obranná reakce. Nejenže se živočich staví mrtvým, takže lovící dravec ho coby mršinu nechce, ale navíc ještě zapáchá, což odradí i mrchožrouta, který by čerstvým nepohrdl.) 

Je to vlastně závěrečná fáze útěku. Kdy už utíkající jedinec je někde zalezlý a schovaný, anebo už nemá kam utíkat a tak dělá mrtvého - nereaguje. Rozdílem oproti "hyperaktivnímu" útěkáři je jeho naprostá neaktivita - tedy "odpojení a vypnutí". "Jedním uchem tam, druhým ven."
Odpovídá disociaci - vytěsnění a popření.
Je to ze všech 4U ta nejprimitivnější reakce. V podstatě kolaps.

Externalizace vlastních nedostatků na druhé (podobně jako už prvních dvou U) je pro něj důvodem, proč se s nimi nestýkat a zůstat izolován.

Tento typ si ničí vztahovou intimitu tím, že je neustále zalezlý a schovaný ve své ulitě (u PC, u TV, v hospodě, v garáži, v dílně, v kuchyni...) Je obtížné s ním navázat kontakt a to i v terapii.
Pomůže mu zvědomit jeho obranný mechanismus. Že to, z čeho podezírá druhé a před čím vlastně zalézá do ulity, jsou jeho vlastní problémy. Že stejně sám před sebou se neschová.

ÚSLUŽNOST, ÚLISNOST (FAWN)
"Plavý koloušek"

Při hrozbě se snažíme agresora přesvědčit o naší loajalitě, souhlasu a ochotě s ním spolupracovat. Je to reakce zvířátka, které si lehne na záda a ukáže zranitelné bříško (vzdání se), nebo udělá "oddané psí oči".

Jedinou nadějí na přežití týraného či zneužívaného dítěte narcistického rodiče bylo dodržování příkazů a vstřícnost. V této situaci nepomohlo ani jedno z předchozích tří "U" řešení. Zjistilo, že jakákoli obrana vedla ještě k většímu trestání. Nezbylo než vyhovět, být poslušné a "lísat se", stát se "hodným dítětem" ("hodnou tatínkovou holčičkou" či "hodným maminčiným chlapečkem" - snaha vyhovět opačnému pohlaví je častější) . Říkat, co druzí chtějí slyšet, dělat jen to, co od něj očekávají a pro jistotu i o trošku víc.
I v dospělosti cítí hrozbu potrestání, zneužívání, ublížení, odmítnutí nebo opuštění a tak se preventivně pokouší uklidnit potenciálního agresora tím, že souhlasí, říká, co chce slyšet, slouží mu, podlézá a dělá cokoli, aby zabránil dalšímu ubližování a přežili. Snaží se dokonce předvídat jeho myšlenky, přání a potřeby. 
Udělá vše pro to, aby se vyhnul konfliktu. A to až do té míry, že popřou své vlastní osobní potřeby a touhy, ztratí svou individualitu a splyne s agresorem.
Věří, že cena vstupného do jakéhokoli vztahu je propadnutí všech vlastních potřeb, tužeb, práv, preferencí, hodnot a hranic.
V dospělosti se toto projevuje jako spoluzávislost - kondenpendence. Spoluprožívání života "silnějšího" partnera - patrona.
Jenomže myšlenka, že toto jednání (v politice Appeasement) zaručí mír a trvalou bezpečnost, ochranu a přežití, je hluboce mylná. Agresor posouvá hranice možného dál a hlouběji.
Může ústit až do "Stockholmského syndromu".

Koloušky vyhledávají sobečtí Narcisové, emoční upíři, manipulující psychopati a perfektně je využívají. Vytváří se nebezpečné zacyklení, kdy Koloušek, aby přežil víc a víc Narcisovi ustupuje a snaží se mu vyhovět a ten ho čím dál víc a víc zneužívá - posunuje jeho hranice.
Poslední dobou čtu častěji označení pro tento typ člověka Empat, empatik.
Je to archetypální role nymfy Echo, která se zamilovala do Narcise... až z ní nakonec zbyla jen ozvěna hlasu, který byl schopen jen opakovat, co slyšel...

Tento typ si ničí vztahovou intimitu tak, že se vyhýbá vlastním citovým investicím a potenciálnímu zklamání tím, že skrývá se za své vztahové osobnosti, souhlasí, poslouchá, posluhuje, ale nikdy neriskuje vlastní osobní skutečný projev a tedy možnost jeho odmítnutí. 
V terapii jsou spolupracující, protože jsou zvyklí nadbíhat, poslouchat a vyhovět druhému.

Kombinace s předchozími typy:

Úslužný útočník (bojovný koloušek)
- hyperprotektivní matka, která okolí dusí donucovací nebo manipulativní péčí, ale je zfomovala do podoby, jakou by podle ní měli mít.
- manžel doma pod pantoflem a v práci tyran, nebo naopak poslušnost a úslužnost v práci si kompenzuje tyranií a buzerací všech doma

Úslužný útěkář (hyperaktivní koloušek)
- workoholická pomahačka, spasitelka světa, snažící se být co nejužitěčnější pro všechny, hrozbě opuštění a odveržení se snaží zabránit tím, že se dělá nepostradatelnou

Zmrzlý útěkář
- odvádí pozornost k jiným situacím, které zvládá a trochu lépe
Častější u mužů - uniká do bezpečí své ulity nenaslouchání (v garáži, hospodě, či u PC).

Obětní beránek (zombie, zmrzlý koloušek)
- vzdávající se a tupě jdoucí na porážku - klasická oběť domácího násilí.

Znaky úslužnosti:
Posuzujete podle ostatních, jak se cítíte ve vztahu nebo situaci.
Těžko identifikujete své pocity i když jste sami.
Neznáte svou identitu, nevíte kým vlastně jste.
Snažíte se potěšit hlavně druhé, sebe upozaďujete; potřeby druhých jsou důležitější, než vaše.
Máte pocit, že jste odpovědni za štěstí a spokojenost lidí kolem sebe.
Konfliktům se vyhýbáte a pokud to nejde, je vaším prvním instinktem rozzlobeného člověka uklidnit.
Přejímáte názory druhých, své vlastní ani nemáte.
Neradi říkáte svůj názor a jste ve stresu, že se vás někdo zeptá: "Co si o tom myslíš ty?"
Čas od času pociťujete bezdůvodnou zlost, smutek nebo pocity viny.
Nedokážete druhým říci NE.
Úkoly druhých vás drtí, ale přesto přijímáte další.
Nemáte hranice a ve vztahu jste využíváni až zneužíváni.
Stále se někomu za něco omlouváte.
Jste přehnaně ohleduplní.
Nedokážete se pochválit, nebo se něčím pochlubit, zato sebeshazování vám jde perfektně.
I když vám někdo ubližuje, snažíte se "empaticky" vcítit do jeho motivů a potřeb a omlouváte ho před druhými i před sebou samými.
Velice rádi si kříže druhých nakládáte na svá bedra, abyste je "zachránili".
Přehnaně chválíte druhé, až to hraničí se servilním lichocením a lísáním se (úlisností).
Nejste daleko od vyhoření.
Alespoň jednou už se vám stalo, že jste nepřiměřeně vybouchli, někomu vynadali neadekvátně situaci a pak toho hrozně litovali. 

Jak ven z role úslužného kolouška:

1. Stanovte si pevné hranice.
Máte právo mít svoje hranice, které si stanovíte sama, bez ohledu na to, co vás učili, bez ohledu na to, co po vás chtějí druzí. Pro překročení hranic platí nulová tolerance. (O hranicích více zde.)
2. Sebevědomí
Přestaňte věřit, že jste špatná a něco míň. A že tu jste na světě jen proto, abyste sloužila druhým.  (O sebevědomí více zde.)
3. Můžete mít pevné hranice a přitom být příjemná.
Říkáte si, že jste příliš dobře vychovány na to, abyste dělaly problémy? Postavit se za sebe není o tom, že bychom měli být na druhé hnusní; existuje mnoho způsobů, jak to udělat s respektem i grácií. Ze začátku si to procvičujte s někým, ke komu máte důvěru. Říkejte mu, co skutečně cítíte. Vy samotná.
4. Poznejte sebe sama. 
A buďte tím, čím opravdu chcete být. Ne tím, čím vás chtějí mít jiní.
Necháme se snadno vykolejit, protože sami sebe moc neznáme - nevíme, kdo jsme, co chceme a za čím si stojíme. A tak je snazší vztáhnout se k někomu druhému a plnit jeho potřeby a přání. Prvně si uvědomte své pocity, které to ve vás vyvolává. Jaké to je dělat něco pro druhého a něco pro sebe - když vím, že to opravdu chci? Jaké je to vědět, že něco chci jen opravdu já a pro sebe sama? A může to být pro začátek cokoli malého - byť i jen dát si pauzu a uvařit si kafe.
5. Přijměte své přednosti a zvláštnosti.
Uvědomte si, že nejvíce shazujeme a zraňujeme sami sebe. Uvědomte si, že se hodnotíte a řídíte podle pravidel, která vám nadiktovali někdy v minulosti jiní. Kdybyste tato pravidla mohla napsat vy, určitě by byla jiná. Tak co vám brání je přepsat? Nejsou náhodou podle těch nových pravidel některé vaše dosavadní "nedostatky" naopak přednosti? Že se někdo rozhodl, že se mu na vás něco nelíbí, je jeho věc. Možná, že jiného tím naopak oslníte.
Zeptejte se svých nejbližších přátel:
Řekni mi co máš na mě nejraději?
V čem jsem skvělá?
Jak bys mě popsala někomu neznámému?
6. Neomlouvejte se stále.
Řekněte: „Děkuji že´s počkal. Uvidíš, že to stálo za to.“ místo: „Promiň, že jdu pozdě. Jsem nemožná.“ Spousta věcí se dá říct mile, ale ne poníženě. 
7. Nebuďte úlisní a servilní.
Chvalte jen tehdy, když je to vhodné. Nejupřímnější komplimenty jsou konkrétní, vhodné a příjemně neočekávané. Místo obecných slov jako „Jsi tak milý“ nebo „Úžasný!“, které vlastně nic neznamenají, chvalte jen tehdy, když to situace vyžaduje a řekněte přesně, co je na dané osobě skvělé.
8. Nebojte se naštvat.
Dovolte si mít na ten hněv právo a neomlouvejte se za něj. I hněv a agresivita má v Hawkinsově tabulce vědomí lepší vibraci, než stud, vina a apatie. Pokud se naštvete, jste konečně na cestě vzhůru, začínáte sbírat energii a stojíte si za něčím svým. Ze všech 4U je ten první nejsilnější a ten poslední nejslabší.
Cesta vzhůru pravděpodobně povede od úslužnosti přes ustrnutí (nicnedělání "mrtvého brouka") k útěku a pak k útoku, nežli se vám povede opustit tyto neproduktivní modely. 
9. Začněte říkat "NE".
I takové slovo existuje. A i vy na něj máte právo. A to dokonce takové, že nemusíte nikomu vysvětlovat "proč ne" a omlouvat se za to. Nejspíš to bude mít nějaké důsledky, ale ne takové, jaké si ve svých černých představách malujete a tuhle odpovědnost unesete.
(Mimochodem existují také slova "DOST", "STAČÍ" a pod.)

Příklady (osoby) "plavého kolouška" ("empata"): 
Nastěnka z Mrazíka, Sněhurka, Popelka (ale rozhodně ne ta "zimní" filmová, ztvárněná Libuškou Šafránkovou);
taktika plavého kolouška je také krásně znázorněna ve Shrekovi 2, kdy kocour udělá na své útočníky oči (žmoulajíc přitom svůj klobouk), čímž je dojme a dokonale odzbrojí.
Blonďaté koťátko - neboli Hodná holčička, 

PS1 (duben 2022)
V roli úslužného kolouška (hodné blondýnky) existuje silný ale nevědomý impuls poskytovat silnému útočníkovi potěšení a to hlavně včetně toho sexuálního, nejen jako uklidňující faktor, ale i jako odměnu za přežití (podle Alberta Pessa). 
Toto funguje nejen mezi lidmi, ale např. i u šimpanzů bonobo (viz zde a zde).