Nezralý muž a společné peníze
Modelový příklad současných manželství: Nezralý, nedospělý muž a žena, která se díky tomu (a možná i z dalších příčin) dostala do mateřské role, ačkoli by si takovéto rozdělení rolí možná vědomě natvrdo nepřiznal ani jeden z nich.
Žena hlídá peníze a hospodaří s nimi a on si k ní chodí pro příděl v podstatě jak puberťák k mamince pro kapesné. On sám vlastně nikdy nedokázal držet rodinnou (a možná i jakoukoli jinou) kasu - tedy dlouhodoběji samostatně hospodařit. Pokud se o to někdy pokusil, skončilo to špatně (insolvence).
Se svou ženou, která je vůči němu v mateřské roli bojuje podobně jako puberťák bojoval se svou matkou v období svého osamostatnění. Problém je v tom, že u puberťáka tato vývojová etapa trvá jen pár let, ale takovýto muž je v ní zamrzlý na několik desetiletí. A dost často je dnes právě s tou ženu, kterou poznal už právě jako puberťák na hranici dospělosti a v době, kdy se emancipoval od maminky. Jeho emancipace proběhla v podstatě tak, že tuto dívku vyměnil za maminku. Pořídil si novou ochranitelskou ženu, vůči které může být o něco víc pubertálně vzpurnější, ale nedospěl, neosamostatnil se. Nestal se mužem, protože nejspíš nebyl nikdo, kdo by ho do světa mužů uvedl. Proto je tam často i absence kamarádů: má prostě strach ze světa mužů. Jeho současná a další ženy jeho života mu dělají bezpečný svět, ve kterém se jakž takž umí pohybovat. Svět samostatných mužů (ještě?) není pro něj. Nebo možná jinak řečeno: ženy ho do něj ještě nepustily. Ale tady jsme opět u problému, že muž pro vstup do světa samostatných mužů k tomu na začátku potřebuje vyzrálého mužského průvodce. A to se jemu tehdy asi nepoštěstilo (jeho otec byl slabý, nebo nepřítomný). Tohle v současnosti postihne nadpoloviční většinu mužů (zvlášť teď, když už není vojna, které se dříve tohle sem tam podařilo zasuplovat) - a taky podle toho současní muži vypadají a dopadají.
A tak zatímco dívka po jeho boku dospívá a vyrůstá v ženu (ať už vědomě, či nevědomě), zatímco on stagnuje na úrovni vzpurného a nezodpovědného puberťáka. Leckterý tohle dobře na nevědomé úrovni cítí - a své ženě vyčítá, že si jeho úkor zvedá sebevědomí a i "frňák"...
On ji potřebuje mít v roli matky, v pozici zachranitelky a možná i správkyně a šéfové nejen jeho peněz, ale i životních potřeb a vlastně celého života. Jen je potřeba, aby to nezjistila vědomě a tuhle úlohu (nedej bože!) nepřevzala se vším všudy. Protože pak by v celé parádě před ním opět stála jeho Matka (archetypálně - je jedno, že fyzicky by to byla jeho žena) a on by byl opět před pubertálním úkolem se od ní odstřihnout - osamostatnit se a dospět. Ale to on přece nechce, on chce zůstat závislý (jako milióny dalších současných mužů) - přicuclý k prsu své kojné...
Opět zdůrazňuji, že ani on sám by si to nikdy takto nepřiznal - tohle je pouze na úrovni nevědomí a o to hůř, o to je to neprůstřelnější...
Tohle všechno ale pro ženu neznamená, že má definitivně pohlížet na svého muže jako matka na nesvéprávného puberťáka, kterému musí vzít i ty poslední zbytky kompetencí a převzít za něj veškerou jeho odpovědnost. Ale právě naopak, konečně mu vytvořila prostor být mužem, nalézt svou mužskou odpovědnost. I kdyby to mělo bolet. A že jeho to bude zatraceně bolet, je jisté! A s největší pravděpodobností to bude bolet i ji.
Ale nezbývá, než hodit ho do vody (mužského samostatného světa), ať plave. Umožnit mu samostatnost - ať padne na hubu. Jakože na ni na začátku zcela jistě padne. Ale on to potřebuje. Ona se musí zabezpečit tak, aby ji nestrhl s sebou. A taky musí zvládnout, že při jeho prvním zafňukání mu nebudete hned podávat pomocnou ruku.
I za cenu, že načas půjdou od sebe.
Ona si potřebujete ujasnit, že ho opravdu miluje a on si prostě - tvrdě řečeno - potřebuje projít iniciačním peklem, aby dospěl a našel svou mužskou odpovědnost. Pak se k sobě můžou vrátit.
Samozřejmě, že se to také už nemusí povést. Bude to jako v tom přísloví: "Neuvazuj koně - pokud ti patřil, vrátí se; pokud se nevrátí, nikdy ti nepatřil."
V patriarchální společnosti je závislost mužů na ženách vidět víc, než u žen na mužích. U žen se nějak toleruje, že zůstávají závislé. Krom toho, ženu přinutí k zodpovědnosti a samostatnosti narození dětí. A tak se naučí být Matka. Musí. Jenomže pak jí chybí ostatní ženské úlohy a tu Matku začne praktikovat všude, na všechno a na všechny.
Jenomže být Matka je sice zásadní ženská úloha, ale pouze jedna ze čtyřech ženských úloh. Bohužel v posledním (křesťanském) tisíciletí v našem regionu byla Matka (Madona) jediná povolená ženská úloha... ale to se naštěstí začíná měnit..
Takováto žena (ostatně jako každý) musí začít u sebe. Prvně uvidět a přiznat si to, že z chlapa udělala páté kolo u vozu, dala mu prostor na to, být na ni závislý. Proč potřebovala mít pocit, že je pro něj potřebná a nenahraditelná? Proč se potřebovala stát jeho Spasitelkou? Proč je zaslepená sebou jako chudinkou, bez které by spadl celý systém?
Odsoudit svého muže, že je neschopný závislý lempl, další dítě v na jejím krku, to je velice lehké. Ale dát mu důvěru, aby se on mohl stát mužem, je mnohem těžší (a leckdy tu důvěru nedostane nejen její muž, ale i její syn). A ona si mužské úlohy a mužskou odpovědnost usurpuje pro sebe, pod záminkou, že on je neschopný a nezvládl by je.
Ale abychom bychom neřešili, co bylo dřív, zda slepice nebo vejce: Jestli ona se svým mateřsky pečovatelským přístupem, kterému on se přizpůsobil, protože to tak bylo pohodlnější, nebo on se svým přístupem "starej se o mě!", na který ona naskočila...
Mohli bychom jít "v hledání viníků" ještě dál k jejich rodičům, od kterých převzali takovéto vzory a pak to zobecnit na nepřítomné či pasívní otce, které mladé kluky neprovádějí do dospělosti a hyperprotektivní dominantní matky, které ty kluky drží doma veškerou péčí (v naprostém rozporu s tou pohádkovou mámou, která sbalila Honzovi tři buchty do rance, skopla ho z pece a poslala do světa na zkušenou, aby se konečně osamostatnil) a začít řešit, kdo za tenhle neutěšený stav celkově může víc, jestli muži, nebo ženy...
Ale to v tu chvíli ženě moc nepomůže. Ona se potřebuje dostat do svého ženství. Ale při tom se potřebuje opřít o muže - a takový tam není. Takže jí nezbývá nic jiného, než vytvořit prostor, aby se jím ten stávající mohl stát... anebo prostě do něj přišel jiný.
A do obecného povědomí by zatím stačilo, aby se dostalo, jak má vypadat zdravý model rovnoprávného partnerství skutečného muže a skutečné ženy (ne těch obojetných neurčitých paskvilů, které se v současnosti propagují) a výchova ve skutečné úplné a správné rodině, která se skládá z mámy, (fungujícího) táty a dětí...
Znovu zkusit vytvořit prostor, do kterého by on vstoupil jako muž a ne jako puberťák, který stále rodiče o něco žádá a zároveň s nimi bojuje o svou vlastní emancipaci a identitu.
A to samozřejmě neudělá pokud nebude zralou ženou. Zralá žena mění sebe, přestává na muže tlačit jako na nevyzrálého chlapečka a naopak ustoupí a vytvoří a nechá mu prostor, aby také sám dozrál v muže.
(Btw: to koneckonců nakonec musí udělat i matka vůči svému pubertálnímu dospívajícímu synovi - přestat tlačit, ustoupit do pozadí a nechat mu prostor, ať se v tom sám vyráchá a pochopí o čem je život a odpovědnost.)
Pokud její první myšlenka je: "ON by se měl stát mužem" je to špatně.
Její první a hlavní myšlenky by měly být to, jak ona sama má být zralou a vědomou ženou. Díky tomu automaticky vytvoří prostor (podmínky) pro skutečného muže...
To, že muž nechce společné peníze zrcadlí to, že něco společně nechce ona. A je potřeba najít, co to je. Možná se nechce zapojovat do společných diskuzí a hledat cestu jak peníze spojit a je pro ni pohodlnější mít své jisté. Muž cítí její nedůvěru vůči němu a tak si také chce "ulít" něco pro sebe. Ona se drží své jistoty, zadních vrátek, abyste o ně nepřišla. Každý si nechává svoji hromádku protože má strach, aby nemusel vysvětlovat co koupil.
Oddělené peníze ukazují na oddělené partnerství. Možná mají pocit, že oddělené peníze přináší jakousi svobodu, ale to je jen mylný pocit, oddělené peníze totiž vytváří mnohem větší závislost, protože zůstává stálý pocit, že je na vše sama.
Podstatné je pochopit, že společné peníze jsou projev lásky a důvěry.
Bez toho není možné vytvořit naplněné partnerství hlubokou intimitou a důvěrou. A na druhé straně je strach tu důvěru předat, stejně jako mu ji nepředala jeho máma a tak jej nemusí kontrolovat.
Může to být i model přidělování peněz formou jakéhosi trestu či oběti, či za zásluhy. Podobně jako sex, až ona uzná, že je toho hoden, pak je svolná, jinak ne...
Související: